ZAYN MALIK FAN FICTION

26. 9.

Je neděle a já jedu vlakem zpátky na školu. Budou čtyři a začíná se pomalu stmívat. Do konce cesty zbývá asi deset minut a cítím se docela unavená. Nerada odcházím z domova, ale na druhou stranu se už moc těším na Zayna. Samozřejmě i na Ivonne, Nialla... ale na Zayna nejvíc. Doufám že ho uvidím ještě dneska. Najednou dostanu hladu, tak si chci vytáhnout z tašky nějaký bonbon, nebo co tam najdu, obvykle mívám sebou čokoládu, když mi přijde zpráva. Na tváři se mi vyroní obrovský úsměv když vidím že je to od Zayna.

Ahoj. Jenom chci vědět jestli jsi už přijela. -Z

Ne, ale za chvíli už budu na nádraží. -A

Fajn, půjdu ti naproti. Měl bych tam být asi za pět minut. -Z

Dobře, už se na tebe těším. -A

Já taky. -Z

Se spokojeným úsměvem si dám mobil zpátky do tašky a počítám sekundy až vlak zastaví a budu s ním.

"Ariadno," zavolá na mě hned jak vystoupím.

"Zayne," vydechnu a jdu přímo k němu.

"Ahoj," obejme mě s úsměvem.

"Ahoj," usměju se a vychutnávám si jak mě drží. "Nemusel jsi sem chodit."

"Chtěl jsem tě vidět jako první," řekne. "Ukaž vezmu ti tašku."
"Děkuju," dám mu ji.

"Jestli chceš můžeme se na chvilku zastavit u Flamea, je tam i Ivonne," řekne po chvíli.

"Jo, jo, jasně," řeknu.

"Fajn," zastaví se najednou.
"Stalo se něco," podívám se na něj trochu zmateně.

"Jenom jsem na něco zapoměl," dá ruku okolo mého pasu a dlouze spojí naše rty. Bože, jak mi chyběli. Myslela jsem že už jsem se přes to přenesla, ale ne, stále se pořád stejně chvěju.

"Zayne... myslíš že by jsme mohli jít na chvilku k tobě? Ráda bych viděla kde vlastně bydlíš, jenom jestli ti to nevadí," řeknu v naději že mě tam na pár minut vezme, protože jsem vážně zvědavá jak žije, když bydlí sám.

"Jo, klidně, ale je tam docela slušný bordel. Ani ne tak ode mě, ale spíš od Louiho. S rodiči moc nevychází, poslední dobou takže je věčně u Louiho nebo u mě," řekne.

"Oh," pokývnu. "Dobře, no... já se taky nemůžu pochlubit tím že bych byla nějak pořádná, takže tě odsuzuvat nebudu."
"Už jsem ti řekl jak ti to sluší," podívá se na mě.

"Ne, neřekl," usměju se lehce.
"Vypadáš krásně," opětuje mi úsměv.

Mám na sobě obyčejné rifle a mikinu, nejsem ani moc namalovaná, a vůbec si nepřipadám jako kráska. Ale díky Zaynovi alespoň na vteřinku ano.

Když se ocitneme před honosným bytem na rohu ulice, jenom kousek od Flamova domu, najednou si uvědomím že Zayn je asi docela při penězích, teda, nemusel ten byt přímo vlastnit, ale i tak, docela mě to ohromilo. Nezáleží mi na tom jestli je bohatý nebo chudý, to vůbec, ale tohle jsem opravdu nečekala. Ještě stále v lehkém šoku následuju Zayna ke dveřím a zatímco odemyká, rozhlížím se kolem a cítím jak se zvedá vítr. Trochu se zadívám na dům naproti s houpačkami a malým pískovištěm na zahradě. Z domu jde slyšet dětský křik, a taky volání nějaké ženy, ať přestanou běhat po domě

"Kolik mají dětí," zeptám se Zayna

"Tři, myslím, nevím, jsou to parchanti," řekne odměřeně.

"Zayne," vydechnu.

"Kdyby jsi je znala, dáš mi za pravdu, věř mi," řekne a otevře dveře.

"Páni," řeknu když vstoupíme dovnitř. "Je to tady... nádherné."

Každým krokem jsem objevovala víc z obrovského obytného prostoru skládajícího se z kuchyně s jídelnou, a velkého obývajícího pokoje, který zaujímal místo jako víc než polovina našeho domu. Vypadá to že nábytek je dost drahý, a nádech luxusu přebíjí asi jenom nějaký nepořádek a taky různé obrázky a nápisy na zdech.

"Kdo dělal všechno tohle," zeptám se Zayna.

"No.... já..." řekne.

"Vážně?" vydechnu a jdu si některé části prohlédnout blíž. "Myslím že máš opradu talent."
"Díky," řekne a dá mou tašku na stůl. "Chceš něco k jídlu? Sice tady toho asi moc nebude..."

"Jo, mám docela hlad," přiznám. "Ale napřed se tady musím pořádně porozhlédnout. Takhle... jsem si to nepředtavovala. Je to tady skoro jako palác."
"No... fajn. Projdi si to tady centimetr po centimetru a já zatím zkusím něco vymyslet na jídlo. Támhle je ještě koupelna, a nahoře další pokoje. Klidně běž i tam," přemístí se ke kuchyňské lince.

"Ne, to ne, nechci ti tady šmejdit jako by to bylo muzeum," zasměju se lehce. "Navíc, asi by to ode mě bylo neslušné."

"No tak, než tady skončím, umřela bys nudou. Jenom běž," pobízí mě Zayn.

"Tak dobře," řeknu nakonec. Musím přiznat že mě ovládla zvědavost. Jdu směrem ke schodům a když vyjdu nahoru vidím tam čtvery dveře. Za prvními se skrývá koupelna, docela dost velká, a hlavně s obrvoskou vanou. Bože, vždycky jsem chtěla mít takovou vanu, kde bych si dopřála dlouhou uklidňující koupel. Rychle setřesu tu myšlenku z hlavy, protože se mi do ní zcela jistě vkrádá i Zayna, a opatrně zavřu dveře. Další dveře vedou do ložnice, vzhledem k oblečení poházném na zemi a pomalovaným zdem, a v neposledí řadě obrovským reprákům a obří televizi, usoudím že je to Zaynova ložnice. Postel vypadá pohodlně, ale nemíním si tam sedat, ještě by to poznal a myslel by jsi o mě bůhví co. Procházím se okolo, divám se na jeho malby a jedním okem sleduju další věci co tam má, ale k mému překvapení tam nevidím žádné rodinné fotky. Jenom pár fotek s Louim a dalšími lidmi. Na jedné z nich je Mandy. No, musím to překousnout. Zdá se že tam nemá moc osobních předmětů, víceméně jenom oblečení, elektroniku, cédečka a pár knih. Nechtěla jsem tam být moc dlouho, tak jsem ještě nakoukla do dalších dvou pokojů, které zřejmě moc nijak nevyužíval, asi jenom jako pokoje pro hosty. Sešla jsem pomalu dolů a udivila jsem se když jsem viděla že Zayn má už připravené talíře.

"Tak už ses porozhlédla?" usmál se.

"Jenom trošku, je to krása," řeknu. "Co je to dobrého?"
"Neručím za to jestli je to dobré, ale poživatelné snad jo," dal mi do ruky talíř a já ho se smíchem následovala na gauč.

"Chceš zapnout televizi?" zeptá se.

"Jo," pokývnu.

"Dobře," zapne ji a začne se dívat na program.

"Hmm... je to dobré," ochutnám první sousto. Ani nevím co to vlastně je, ale chutná mi to.

"Jo?" zasměje se lehce. "To jsem rád. A kdy chceš jít k Flamovi? Tak za hodinku? Nebo tě mám pak rovnou doprovidt ke škole?"

"Nevím, ještě se mi nechce jít, je docela brzo," řeknu.

"Fajn," usměje se Zayn a po chvilce přepínání to nechá na nějakém filmu.

Nějakou chvíli jíme, díváme se na televizi, no, párkrát ho ale přichytím jak se dívá na mě a on pak mě jak se dívám na něj. Je to až směšné. Nemám odvahu se k němu přitulit, ale když jdu zanést svůj talíř, sednu si alespoň o kousek blíž k němu. Zdá se že si toho všiml a dá rameno okolo sedačky, což je v jeho případě tak sexy, jo, i takové jednoduché gesto. Já se jenom usměju a doufám že se nečervenám. Upřímně, myslím že jsem ho neviděla bez jeho kožené bundy. Teda, až na ten déšť, kdy jsme se poprvé políbily. Při vzpomínce na ten polibek, na ten celý moment, a v neposlední řadě jeho morké vlasy a promočené triko, jo, vypadal dokonale, jsem zase v háji. Bojím se promluvit, abych nekoktala, cítím jak se mi trochu klepou nohy, a cítím takový, lechtivý pocit v břiše. Všechny ty pocity se pořád opakují, a já... já nevím jak dlouho to takhle vydržm. Nechápu co to se mnou dělá. Všechno je pro mě pořád tako nové, a ikdyž část ze mě je z toho nadšená, tak druhá je spíš vyděšená.

"Chceš už jít? Zdáš se mi trochu nesvá," podívá se na mě Zayn.

"Ne, ne, nic mi není, jenom se trochu zamyslela, to nic," usměju se a podívám se zpátky na televizi.

"Ariadno, chceš... být se mnou že jo?" zeptá se najednou.

"Jo, jasně že chci," řeknu nechápavě. "Proč se na to ptáš?"

"Nevím, prostě si chci být jistý že to co ke mě cítíš je pravé, protože... z mojí strany to tak je," řekne tak trochu nervozně. Je roztomilý.

"Je to pravé," váhám jestli mám dát ruku na tu jeho, a nakonec to vážně udělám. "Chodíme spolu nebo ne? Protože to co cítíme je vzájemné."

"Víš že jsi moje první opravdová holka?" pousměje se zatímco si začne hrát s mými prsty. Líbí se mi to.

"A ty jsi můj první kluk... úplně ve všem," přiznám. "Zayne... vážně chci aby nám to vyšlo."

"Já taky," řekne. "Pojď sem," nastaví mi náruč a já si do ní lehnu.

Je to hrozně příjemné, pro mě je to pořád na zvyku, ale i tak, vážně se cítím úžasně v jeho náručí. Cítím se milovaná, ochraňovaná... prostě... je to vážně nádhera. Drží mě pevně, jednou rukou mě víská ve vlasech a druhou má okolo mého pasu. Cítím jeho dech a slyším tlukot jeho srdce a když se otočím čelem k němu, políbím ho. Líbáme se dlouho, vážně dlouho, už ani nevím jak se dostane nade mě, a začíná mě líbat čím dál vášnivěji a náruživěji. Najednou se mě zmocní obrovská touha, a chci víc. Ale zároveň ne. Protože nechci nic uspěchat, a myslím že na to nejsem připravená. V jednu chvíli jsem odhodlaná odhodit všechny zábrany ale adyž se mi snaží vyrhnout tričko, zastavím ho.

"Promin," řeknu tiše. "Omlouvám se."

"Nemusíš se omlouvat," sundá svou ruku z mého břicha, a místo toho proplete naše prsty. "Nebudu na tebe spěchat."

"Zayne, já vím... že na tohle nejsi zvylý. Že nebudeš chtít čekat, já to chápu...," skloním hlavu.

"Hej," zvedne mi ji něžně. "Máš pravdu. Žádná kterou jsem potkal nebyla jako ty, žádná pro mě neznamela to co ty. Miluju tě, a jsem ochotný zkusit se pro tebe změnit, teda alespoň v něčem a počkám jak dlouho budeš chtít. Ano?"

Já jenom kývnu a on mě krátce políbí.

"Dodíváme se na ten film a pak tě vezmu k Flamovi a odtud do školy ano?" zeptá se mě.

"Dobře," pokývnu a vrátím se do pozice na které jsme byli předtím.

Zayn mě teda zase obejme, a dá mi pusu do vlasů. Sice vím že chci aby se mezi náma stalo všechno... ale ráda bych ještě alespoň chvíli počkala. A ikdyž vím že Zayn byl se spoustou holek, tak mu věřím když říká že počká až budu připravená. Ale vím že bych neměla čekat příliš dlouho, nechci ho ztratit jenom protože se budu příliš bát. Ale ani se s ním nemíním hned vyspat. Chci aby určitě věci nadešly až po určitém čase, nechci ničeho litovat, chci aby to přišlo v tu správnou chvíli.

"Takže se uvidíme zítra?" zeptám se Zayna v nadějí hlase když se loučíme.

"Zítra," kývne a ještě jednou mě políbí.

Já se s úsměvem ještě chvíli dívám jak pomalu mizí v dálce a obrátím se na Ivonne která má poutelný úsměv.

"Nech toho," zasměju se lehce.

"Takže co? Fakt jsi byla u něj doma," vyzvídá hned.

"Jo, byli jsme tam asi dvě hodiny. Jenom jsme si dali něco k jídlu, trochu jsem se porozhlédla po bytě a pak jsme se podívali na film," pokrčím rameny.

"A jaký to tam u něj je?" zeptá se.

"Všude je nádech luxusu, a je opravdu velký, obrovský. Vůbec jsem nečekala že bude bydlet takhle. Vážně mi to vyrazilo dech. A po stěnách má různé obrázky, všechno to maloval on. Má opravdu talent," usměju se.

"Nezkoušel na tebe něco? Když jste tam byli sami," podívá se na mě.

"Ne, teda, líbali jsme se, ale... zastavila sem to než se to dostalo někam dál. A on s tím neměl problém," přiznám.

V tu chvíli přišli i Derek s Michelle a šli jsme teda do školy. Hned jak se dostanu do našeho pokoje, si vezmu do ruky knihu a chci si ještě chvíli číst. Ale už po pár minutách to vzdám, protože se nějak nemůžu soustředit. Jestli to tak bude pokračovat, a budu myslet jenom na Zayna, můžu mít problémy se zvládním učiva, takže jsem rozhodnutá že budu dávat na hodinách víc pozor a když nebudu se Zaynem, využiju ten čas radši k učení. Zayn je pro mě sice hodně důležitý, ale nemůžu se nechat úplně zaslepit láskou, ikdyž je tak úžasná.