ZAYN MALIK FAN FICTION

27. 9

"Ari, ahoj," usměje se Niall když se ráno potkáme na chodbě. "Jak bylo doma?"

"Dobře," opětuju mu úsměv. "Vy dva jste prý někam šli."

"Jo, šli jsme na jeden koncert vážné hudby kousek odsud. Hraje tam moje bývalá spolužačka," řekne Sandra zatímco položií ruku na Niallovo břicho, a ten ji obejme kolem pasu.

"Takže úžasná zábava," řekne Ivonne žertovně.

"Nebylo to tak strašné, náhodou, není špatné poslechnout si občas i tohle, opravdovou hudbu," řekne Sandra. "Líbio se ti to ne?" podívá se na Niallla.

"Jo, docela jo, bylo to v pohodě. Pak jsme si ještě zašli do kina, byl to horor, takže jsme si užili i něco jiného než film," políbil Niall Sandru na krku, a ta ho se smíchem odehnala.

"Jestli příští víkend nepojedeš za bratrem, můžeme něco podniknout spolu. Jenom my čtyři," řekne Sandra. "Nebo jestli chcete pozvat ještě někoho jiného..."

"Řekla bych Derekovi a Michelle, ale nemyslím že by měli zájem, a o ostatních se ani nezmiňuju," řekne Ivonne.

"Já bych šla," pousměju se. "Ráda s vámi strávím nějaký čas. Skoro vůbec se nevidíme."

"Fajn, tak později," dá mi Niall ruku na rameno. "Už musíme jít. Buďte hodné," podívá se na Ivonne a ta na něj vyplázne jazyk.

"Škoda že nemůžu vzít Zayna," skřížím si ruce na prsou když odejdou.

"Věř mi, můžeš být ráda. Ikdyby Zayna zázrakem přijaly, určitě by jste dělaly něco nudného, a jenom by jste se dívali na ně dva jak si olizují obličeje," řekne Ivonne

"Myslíš že by Zayn začal chodit na kreslení?" napadne mě to najednou.

"Proč?" svraští Ivonne obočí.
"Je vážně nadaný, a myslím že je škoda aby ho nevyužil. Hodiny prý začínají příští týden. Ta učitelka co to vede je zrovna na nějakém semináři v Belgii," řeknu. "Myslím že se k ni přihlásím. Prý tam není moc lidí, a zájemci jsou vítani. Slyšela jsem to říkat nějakou holku."

"No... nevím proč ale myslím že Zayn tam nepůjde," řekne Ivonne s lehkým úsměvem. "Ikdyž... možná že kvůli tobě."

"Možná," usměju se. "Zeptám se ho a uvidím. Ráda bych s ním chodila na nějakou hodinu, navíc, mohla by to být zábava, vždycky mě bavilo kreslit, určitě nejsem tak dobrá jako on, ale myslím že by to nemuselo být na škodu."
"Tak hodně štěstí. A kdo ví... možná že když ho tam přivedeš třeba mu nabídnou aby vám dělal modela. Však víš, jak malujete nahé objekty?" objeví se jí na tváři škodolivý úšklebek.

"Nech toho," sklopím hlavu a cítím že rudnu. "Radši jdeme."

"Ahoj," podívá se na mě Zayn s úsměvem když se později toho dne uvidíme u Flamea.

"Ahoj," opětuju mu úsměv.

"Pojď ke mě," přitáhne si mě k sobě a dlouze spojí naše rty. Já dám ruce okolo jeho krku a snažím se být čím dál tím víc seběvědomá a líbám ho vášnivě, ikdyž okolo jsou lidi. Stále mi však v břiše lítají motýlci a podlamují se mi kolena. O mém srdci nemluvě. Vždy když jsem tak blízko při něm, mám pocit že mi snad vyletí z hrudě. Možná bych měla zajít ke kardiologovi. Trochu mě zamrzí že ani tentorkrát mě nevezme za ruku, ale ignoruju to a prostě si sednu k němu a vychutnávám si jak má jednu ruku ochránářky kolem mě a druhou má položenou na mém stehně.

"V pátek mám narozky takže očekávám že všichni přijdete jasný?" řekne najednou Flame.

"Stejně jsme tady skoro každý den, tentokrát se jenom možná pokusíme splašit ti nějaký dárek a budeme se těšit na dort, jinak nic extra ne?" řekne Michelle a všichni se zasmějou.

"Tak to se pleteš," řekne Flame důležitě. Pozval jsem i další lidi a bude tady i kapela mýho bratránka, a tolik jídla a chlastu že se další dva dny ani nepohnete, jak vám bude zle. Nepřijímám žádné výmluvy, v pátek večer tady budou všichni jasný?"
"No jsem zvědavý, pamatuješ minulý rok? Velký sliby a nakonec z toho bylo velký hovno," řekne Louis.

"Haha, fajn, ale teď to bude stát za to," řekne Flame. "Zayne, ty mě nezklameš že jo brácho?"

"Chceš jít zlato?" podívá se na mě Zayn.

Zlato, to se mi líbí.

"Jo," pokývnu s úsměvem. "Ráda přijdu."

"Fajn," řekne Flame.

Všichni ostatní s ať už větším nebo menším nadšením taky slíbí že přijdou, bohužel i Mandy. Upřímně, Flamea mám ráda, a docela se těším. Ikdyž tady bude víc lidí, ale třeba to bude zábava. Navíc tady budu se Zaynem, takže další plus. A jak říká Ivonne, vidět Mandy žárlit opravdu stojí za to.

"Zayne, můžu se tě na něco zeptat," podívám se na něj když se jdeme na chvilku projít.

"Jasně," řekne.

"No... ehm... říkala jsem si že bych začala chodit na malířský kurz a jestli by jsi tam nechtěl jít taky," řeknu trochu nejistě.

"Proč si myslíš že bych tam chtěl jít?" svraští obočí.

"Protože jsi vážně talentovaný, a... taky by jsme tam byli spolu," skloním hlavu

"Ariadno," povzdechne si. "Kdybych tam i šel, tak jednom kvůli tobě."
"To znamená možná?" podívám se na něj s lehkým úsměvem.

"Jsi roztomilá," políbí mě se smíchem.

"No tak. Prosím," vezmu ho za ruku.

On se na ni podívá a pak zase zpátky na mě. Jeho pohled mě pořád vyvádí z míry. Ostatně, on celý, mě pořád vyvádí z míry.

"Tak jo," řekne po chvíli. "Jestli mě tam teda vezmou. Chodil jsem tam v prváku a ten učitel byl pěknej debil. Ten jeho ksicht už fakt vidět nepotřebuju."

"Teď to vede nějaká jiná učitelka. A uvidíš, když se budeš chovat jako hodný kluk, bude to v pořádku," usměju se.

"Hodný kluk? Víš jak sexy to zní z tvých úst?" skousne si s úšklebkem ret.

Cítím že se začínám červenat. "Ehm, radši se vtratíme dovnitř ano?"
On mě jenom se smíchem následuje.

"Takže souhlasil že s tebou bude chodit na ty kurzy?" zeptá se mě Ivonne nevěřícně když dorazíme do pokoje.

"Jo," usměju se. "Říkal že to udělá pro mě."
"No... tak to si u mě připsal body," kývne souhlasně hlavou.

"Jsem moc ráda že tam půjde, ale... už tak se sotva držím když je se mnou třeba jenom na chvíli večer, ale teď.... budu s ním ještě další hodinu, a... já...já... nechápu co to se mnou dělá. Ještě pořád se chvěju když se mě dotkne... a když mě políbí... bože můj."

"Prostě jsi zamilovaná kámoško," zasměje se. "A čím víc času budete spolu trváti tím líp."

"Jo," pousměju se.

"Docela se těším na ty Flamovy narozky, mohla by to být vážně zábava," řekne.

"Jo, asi jo," pokývnu hlavou.

"A neboj se, postarám se o to aby jsi byla ta nejvíc sexy holka tam. Je mi jasné že ta vtěrka Mandy se bude předvádět, tak jí nesmíme dát šanci," mrkne na mě.

"Ale... říkala jsi že mám být sama sebou, to chceš abych tam šla v latexových šatech a dvaceticemtirovýma kozačkama?" podívám se na ni.

"Ne, ikdyž... to taky není špatný nápad. Ale vedle Mandy prostě musíš zářit. Věř mi že jsi hezčí než ona a chtěla bych vidět kluka který by dal přednost jí před tebou, ale chci vidět její pohled až tam vejdeš jako královna," řekne vzneseně. "Ať pukne vzteky mrcha."
"Ivonne, zatím mě nechává napokoji. Možná že jí tak nevadí že jsme se Zaynem spolu."
"Ale vadí, to si piš že jí to zřírá zažia," sedne si Ivonne ke mě. "A uvidíš... v pátek jí dáš jasně najevo že na tebe nemá. Ani v nejmensším. Jasné?"

"Jasné," zasměju se lehce.

1. 10

Celý týden jsem nervozní, jak to celé dopadne. Pátek nastal dřív než bych stačila mrknou. Ivonne mi už vybrala oblečení, nachystala líčení, doplňky... a spolu s Michelle mě vyparádí. Ale já pořád pochybuju. To co mi vybraly není zrovna můj styl. Jsou to krátké černé šaty na ramínka a na zahalení budu mít jenom kratší bundu, který jsem jako jedinou věc mohla vybrat já sama. No, a nakonec ustoupili a nechali mě vzít si boty bez vysokého podpatku. Kabelku, náušnice... stíny... všechno vybrali ony, a nebrali žádné moje námitky. Nakonec mě přemluví abych si sundala svůj řetízek, protože se nehodil k tomu ostatnímu co jsem měla, a nad mými vlasy taky tráví spoustu času. Když si mě vezmou do parády, ještě víc znervozním a nevím co mám přesně čekat. Pak mi řeknou atť se podívám do zrcadla a nemůžu uvěřit svým očím Konečný výsledek je.... neuvěřitelný. Vůbec bych se nepozanala. Neříkám že vypadám špatně, ale nejsem to já. Ale asi mají pravdu v tom že není špatné, být čas od času trochu sexy. Navíc, Mandy chodí oblečená... no nevím jak to říct slušně. A čím dýl se dívám do zrcadla, tím lepší mám pocit.

"Tak pojď Ari, musíme jít," podívá se na mě Ivonne zpoza dveří.

Já jenom kývnu a s hlubokým nádechem za sebou zavřu.

"Vypadáš úžasně, Ari," usměje se Michelle. "Hlavně nebuď nervozní."

"To nejde," řeknu tiše.

"Derek, Vicky a Ted čekají dole," řekne Ivonne.

"Bože," cítím že nemůžu pořádně dýchat.

"No tak," řekne Ivonne se smíchem. "Vypadáš dokonalé, jasné?"
Já jenom pokývnu a když se ocitneme venku a vidím jak se na mě Derek s Tedem dívají, moje seběvědomí zase trochu vzroste, ale i tak cítím že mi srdce vyskočí z hrudě

"Vypadáte sexy, teda až na tebe ségra," řekne Derek zatímco si nás všechny prohlédne.

"Jo, sluší vám to," usměje se Vicky. "Ariadno, skoro bych tě nepoznalA."

"Díky," sklopím stydlivě hlavu.

"No tak pojďme holky, dnešní večer bude stát za to," řekne Ted a vezme Vicky okolo pasu.

Všichni teda jdeme, a ikdyž nechci nic říkat protože chodí s Vicky, zdá se mi že Ted se na mě díval až příliš dlouho, a není to poprvé co si všímám že si prohlíží mě, nebo ostatní holky. Ale třeba o nic nejde. Asi jo. Prostě je jenom takový ten typ. Nic víc.

Když už se blížíme k Flamovu domu, hudba je čím hlasitější, stejně jako smích a nadšené výkřiky lidí. Těžce polknu když kousek před námi vidím dvě postavy. Už z dálky poznám že se jedná o Zayna a Louiho.

"Vypadáš úžasně," zašeptá mi Ivonne, asi aby mě ujistila že jsem zbytečně nervozní. Musím uznat že to docela zabralo.

Ve chvíli kdy se ocitnu před Zaynem a vidím jeho výraz, už vážně nelituju že jsem s tím souhlasila. Prohlíží si mě od hlavy k patě a vypadá to že nemá slov.

"Páni," vydechne po chvíli.

Já se jemně zasměju.

"No... ehm, my se trochu vzdálíme," řekne Michelle s úsměvem a letmo se dotkne mého ramene zatímco jdou spolu s ostatními dovnitř.

"Nepřehnala jsem to? Asi vypadám hloupě," začnu si trochu stahovat šaty dolů.

"N-ne, ne... vypadáš... wow," dívá se na mě pořád nevěřícně.

"Takže se ti líbím?" udělám krok vpřed.

"Jsi vždycky nádherná," udělá taky krok vpřed a dotkne se mých ramenou. "Ale teď... bože... nechci říkat nahlas co bych ti teď rád udělal," vidím v jeho očích štíč.

Já skloním hlavu a doufám že se nečervenám jako rajče.

"Přemluvili mě k tomu Ivonne s Michelle," řeknu. "Tohle není zrovna můj styl."

"Jo, ale vypadáš krásně, vážně... mám velké štěstí," pousměje se.

Já mu úsměv opětuju a nakloním se aby mě políbil. V okamžiku kdy se naše rty setkají dá jednu ruku okolo mého pasu a druhou něžně na mou tvář, já obě ruce zaháknu za jeho boky. Naberu odvahu a skousku jeho spodní ret, což u něj vyvolá tichý stén. Musím přiznat že je to vzrušující. Jeho ruka pomalu klesá dolů a já zatahám za jeho koženou bundu, zdá se mi že z toho jak se stává polibek čím dál vášnivější, vypadá to že snad ani pomalu nemůžu pobrat dech. Cítím najednou hroznou touhu a upřímně nevím kde tohle směřuje, ale do reality mě vrátí Louiho zvolání ať už jdeme. Neochotně teda zase oddělíme naše rty, což vážně dělám nerada, a chytím jeho ruku. On ji jenom s úsměvem stiskne a společně jdeme na oslavu.