ZAYN MALIK FAN FICTION

Od toho večera uběhly dva dny a já se z toho pořád ještě nemůžu vzpamatovat. Nejen že mám za sebou svou první sexuální zkušenost, ale hlavně to bylo se Zaynem... klukem kterého miluju tak jak jsem nikdy nikoho nemilovala. Vlastně, on je jediný kluk kterého jsem kdy milovala. A vím že je to vzájemné, že mě miluje stejně tak jako já jeho. Zjišťuju že ikdyž s ním nejsem jenom několik hodin, tak mi chybí. I teď, když jsem u Liama, na něj pořád musím myslet a každou chvíli si píšeme. Většinou jenom hlouposti, ale když mi napíše že mě miluje, srdce se mi rozbuší. Vážně ho moc miluju, a ráda bych se o to podělila i s bráchou, aby věděl jak moc šťastná jsem, ale musím ještě chvíli počkat, protože nechci nic pokazit. Ale pokud to půjde pořád tak dobře, tak už brzo je seznámím a můžu jenom doufat že Liam pozná jak je Zayn skvělý. A nedá na řeči, těch kteří ho neznají. Protože já ho znám. No, možná o něm pořád nevím úplně všechno, ale vím co vědět potřebuju. Že mě miluje, že bude vždycky stát při mě, a že mě ochrání před jakýmkoliv nebezpečím. Že se stal mojí skálou.

"Nad čím tak přemýšlíš?" zeptá se mě Liam.

"Co?" podívám se na něj. "Ale nic," zakroutím s lehkým úsměvem hlaovu

"Ari, nikdy jsme si nelhali, ani jsme si nikdy nic netajili," řekne. "Svěř se mi."
"Vážně o nic nejde," snažím se znít přesvědčivě.

"Ari," povdechne si.

"Liame," usměju se.

On si jenom znovu povzdechne.

"Niall ti snad něco řekl?" zeptám se ho po chvíli.

"Ne, ne, nic," zakroutí hlavou. "Poznám na tobě že mi něco tajíš."
"Liame, přísahám že kdyby se něco dělo, tak ti to řeknu, jasné," snažím se ho ujistit a doufám že to zabere.

"Věřím ti Ari, to víš. Ale ikdyž jsi dospělá, pořád za tebe cítím zodpovědnost a nechci abys udělala nějakou chybu."

"Každý dělá chyby," řeknu. "A učíme se z nich. A ty víš že celé roky jsem se snažila abys na měl byl pyšný a abych ti nic neztěžovala, nikdy jsem ti nedělala problémy. Ale už jsem na vysoké, už jsem dospěla, a ikdyž jsi pořád můj velký brácha a jsi pro mě ten nejdůležitější člověk na světě, musíš mě konečně nechat dělat svoje rozhodnutí, ikdyž budou španté. Ty víš že bych něudělala nic čím bych ti ublížila."

"Já vím," pousměje se a stiskne mou ruku. "Ale musíš pohopit že pro mě jsi pořád moje malá sestřička."
"A pořád jí jsem," řeknu jemně. "Navždy jí budu."

Pořád se cítím zle, že mu neříkám celou pravdu, že mu tajím to se Zaynem, i pár dalších věcí, ale cítím to tak, že v tuhle chvíli je to nezbytné. Ikdyž si možná pořádně namelu, jsem rozhodnutá konečně žít, a řídit se svým srdcem, ne jenom rozumem.

"Zayne?" zvednu telefon těsně předtím než nastoupím do vlaku.

"Ahoj zlato," ozve se jeho hlas. Zlato, to se mi líbí.

"Proč mi voláš?" zeptám se ho.

"Jenom jsem tě chtěl slyšet," řekne.

"Vždyť do hodiny jsem tam," zasměju se lehce.

"To je jedno. Prostě jsem tě chtěl slyšet," řekne a já se uculuju jako malá.

"Počkáš na mě na nástupišti?" zeptám se.

"Jo, jasně," řekne pohotově.

"Chyběl jsi mi," řeknu tiše.

"Ty mě taky," slyším v jeho hlase úsměv.

"No... já už budu končit," vidím jak jde ke mě Liam.

"Jo... dobře. Já... miluju tě," řekne.

"Já tebe taky," usměju se a položím to.

"Tady," dá mi Liam do ruky nějaké jídlo které koupil v obchůdku u nádraží.

"Díky," usměju se.

"Už bys asi měla jít dovnitř," sleduje jak se vlak pomalu plní.

"Dobře," pokývnu. "Ahoj," obejmu ho hned na to pevně.

"Ahoj," políbí mě do vlasů.

Celou cestu vlakem jneom přemýšlím nad tím že za chvíli zase uvidím Zayna. Jo, jsem do něj vážně zamilovaná, je to moje první láska. A v mém asi až příliš romanticém a sentimenálním srdci doufám že i poslední.

"Kde jsi," řeknu si sama pro sebe když už několik minut stojím na nástupišti. Zayn už tady měl být. Jednu chvíli mě napadne jestli se mu něco nestalo, ale pak si zase řeknu že se jenom zdržel. Po dalších pár minutách se mu ale rozhodnu radši zavolat. Sotva vytočím jeho číslo, ucítím jak mi někdo zarkyje oči. Napřed se leknu, ale hned mi dojde o koho se jdná.

"Hádej kdo jsem," řekne záhadný hlas přímo do mého ucha a já se roztřesu. Ale v dobrém slova smyslu, zase cítím to mravenčení po celém těle.

"Hmm, musíš mi napovědět," řeknu.

"Stačí tohle jako nápověda," přitiskne své rty na můj krk.

"Zayne," zasměju se lehce a otočím se čelem k němu zatímco sundá své ruce z mých očí.

"Páni, jsi ještě krásnější než předvčerejšem," řekne a já cítím že se zase začníám červenat. Sakra, doufala jsem že tohle už mám za sebou, ale ne, pořád má nade mnou takovou moc.

"Kde jsi byl? Už jsem se začínala bát," řeknu jemně.

"Jo, promiň, Louis mě zdržel," nabere si na prst pramen mých vlasů.

"Už mi začínala být zima," skžířím si ruce na prsou, když zavane silný vítr.

"Tak ukaž," sudná si svou koženou bundu, pod kterou má jenom triko s krátkým rukávem a ukazuje tak většinu svých tetování.

"Ne, ne, to nemusíš," zakroutím hlavou.
"Ale no tak, neodmlouvej," řekne žertovně a navlíkne mi ji.

"Díky," užívám si to náhlé teplo.

"To nic," pousměje se a vytáhne si cigaretu. Nebudu lhát, vadí mi že kouří, ale ikdyž to není správné, připadá mi to u něj sexy. Všechno na něm je tak přitažlivé, tak nebezepečné... vzrušující.. ale úžasné a krásné zároveň.

Sedne si na lavičku a potahuje z cigerty zatímco mě chytí za ruku a dívá se na mě. Kouř vydechuje vedle sebe, a občas se usměje, zatímco si hraje s mými prsty. Když cigaretu zahasí, zase vstane, ale nepouští mou ruku. Jenom mě dlouze políbí, a ikdyž cítím z jeho dechu dým, vnímám především jeho rty. Vzpomenu si na tu noc na Flamově narozeninové párty a ipřesto že mi před několika sekundami byla zima, polije mě horko.

"Zayne," vydechnu když se naše rty oddělí a propletu naše prsty.

"Ariadno," vydechne taky.

"Miluju tě, Zayne," řeknu jemně. On neodpoví, a ani nemusí. Při dalším polibku to cítím. I beze slov. Vím že mě miluje tak jako já miluju jeho.

"Tak jaký jsi měla víkend," zeptám se Ivonne.

"Nuda," vydechne. "Derek s Michelle jeli za rodiči a Niall se Sandrou mě pořád otravovali. Nakonec jsem s nima někam šla, ale pořád jsem se musela dívat jak se olizují," řekne zhnuseně.

Já se zasměju a odložím na stůl svůj řetízek.

"A co ty? Řekla jsi to Liamovi?" podívá se na mě.

"Ne," zmizí mi úsměv z tváře. "Zatím mu to říkat nebudu. Věř mi že v jednu chvíli jsem mu to vážně chtěla říct, ale pak jsem si to zase rozmyslela. Já... se Zaynem nám to jde zatím tak dobře... a nechci to zkazit."

"Jo, jsem si jistá že můj budoucí švagr by ho vylíčil tak, že by tě tvůj brácha odvezl na druhý konec země," pousměje se Ivonne.

"Vím že Niall se to zatím taky nesmí dozvědět. Je vůči mě dost ochranářský, a už tak jsem ho musela přesvědčovat aby před Liamem zatajil už jenom to že jsem byla venku s pro něj bandou huličů a pijanů."
"Asi nejlepší bude nějak Nialla a mou sestru předsvědčit, aby si na něj udělali vlastní názor a neposlouchali jenom klepy. Hned by poznali že není tak špatný jak si myslí," řekne Ivonne. "Ale to je skoro nadlidský výkon."

"Víš že nám zítra se Zaynem začínají kurzy malování," snažím se změnit téma.

"Jo?" pozvedne obočí. "Tak to hodně štěstí."

"Myslím že to bude hezký," usměju se. "Zase spolu strávíme trochu víc času a jsem si jistá že ikdyž teď říká že to dělá jenom kvůli mě, určitě se mu to bude líbit."

Druhý den ráno čekám na Zayna před třídou. Po dlouhé době jsem si sepla vlasy, a dala jsem si jenom obyčejné starší triko a džíny a zjemnila jsem to bílými květinovými náušnicemi. Kolem pasu jsem si ale ještě radši zavázala mikinu, a samozřejmě, jsem nemohla zapomět na svůj řetízek. Vážně se na to těším, myslím že tahle hodina by mě mohla opravdu bavit, a navíc, dělám to i kvůli tomu aby si Zayn uvědomil jaký má talent. Sleduju jak se třídá pomalu zaplňuje, a do začátku zbývá už jenom chvilka. Začínám si už myslet, že se na to Zayn vykašle, ale pak ho uvidím přicházet.

"Myslela jsem že nepřiješ," usměju se zatímco mě on políbí.

"Věř mi že jsem vážně nechtěl, ale pro tebe se překonám," vydechne a dá ruku okolo mého pasu.

"Děkuju," usměju se a dám ruku na jeho hruď.

"No no no, do třídy," objeví se najednou nižší dáma s trochu výstředním zrzavým vysokým účesem a bláznivě křiklavými šaty. Zřejmě naše nová učitelka malování.

"Ještě pořád máme čas jít pryč a zajít si na dort," zašeptá Zayn.

"No tak, pojď," vezmu ho za ruku a on mě s povzdechem následuje.

Pohledy všech se ocitnou na nás, no... možná si to jenom namlouvám, ale i tak, svoje asi dělá Zaynova pověst. Ale je mi jedno co si o nás myslí. Protože ho miluju takového jaký je, znám ho, a zbožňuju i jeho koženou bundu, i jeho tetování... jeho oči... jeho doteky... miluju na něm naprosto všechno, i jeho nedostatky. Jenom bych si přála aby ho i ostatní viděli tak jako já.

Najdu si místo u volného plátna a Zayn hned vedle mě. Vypadá otráveně, ale vím že se mu to bude líbit a ukáže všem co v něm doopravdy je. Opravdu v to doufám.

"Dobře třído. Jsem Debbie Wayetová, a budu vést výtvarný kurz. Jste moje první třída po šesti letech, takže mi odpusťe když se někdy ponořím do svého vlastního světa," zasměje se lehce. "Ale chci aby jste pochopili, že tady hlavně máze projevit svou kreativitu, a poznat lépe sami sebe. Musíme dát průchod svým citům a emocím."

Mluví ještě dalších pár minut, a vážně se mi líbí. Je sympatická, zdá se že i zábavná, a jsem si jistá že i hodně silná žena která si už prožila svoje. Nevím, tak na mě působí. Ve třídě až na Zayna nikoho neznám, ikdyž dva nebo tři lidi jsou mi povědomí. Ráda bych se s někým z nich spřátelila, ale obvykle mi tohle příliš nejde.

V jednu chvíli cítím jak mě Zayn objímá okolo pasu.

"Zayne," zašeptám. "Nech toho."

"Proč?" políbí mě na tvář a já pocítím horko. Ostatní se na nás sice nedívají, ale i tak... v tuhle chvíli je to nevhodné. Za jiných okolností bych si to vychutnávala, ale teď by měl radši přestat.

"Zayne, prosím," zašpetám s drobným úsměvem na tváři a hned nato se ozve Debiin hlas.

"Máme tady páreček," řekne a přistoupí k nám blíž.

Zayn sundá své rty z mé pokožky ale stále má ruku kolem mě.

"Můžu vědět vaše jména?" zeptá se nás.

"Ariadna Paynová," řeknu tiše.

"Ahoj Ariadno," podá mi s úsměvem ruku. "A vy?" podívá se na Zayna.

"Zayn," řekne nezúčasněně a neochotně jí taky podá ruku.

"Zayn," zopakuje Debbie. "Víš... Zayne. Věř mi že jsem šťastná když vidím mladou lásku, ale na mých hodinách se snaž svůj testoreon udržet na minimum jasné?"
Zayn jenom vydechne a něco zašpetá ve smylu 'Ano madam' a Debbie se vrátí na místo.

"Takže, myslím že můžeme pomalu začít," řekne po chvilce stále s úsměvem na tváři.

"Tohle bude vážně zábava," dotkne se ještě Zayn letmo mé ruky a jde ke svému plátnu.

Já se tiše zasměju a sleduju Zayna jak si prohíží palety a štětce. Ikdyž to nepřizná, jsem si jistá že jeho láska k úmění se dřív nebo později projeví i tady.

"Kurva," zasyčí Zayn když pár minut něco zhodí na zem.

Podívám se na Debbie a ta jenom s úsměvem pokračuje dál. Zayn to zvedne ze země a krátce se na mě podívá. Já s úsměvem zakroutím hlavou. Začínám věřit že tohle byl vážně dobrý nápad. Nevím, ale myslím si že ikdyž zpočátku bude Zayn mít možná trochu odmítavý postoj, časem to uvidí jinak. Celá hodina probíhá pak v klidu, což mě docela překvapuje, ale po tom co si Debbie prohlédne co Zayn namaloval, jenom se na něj s drobným úsměvem zadívá a myslím že hned poznala jaký talent se v něm skrývá. Jsem opravdu ráda. Nejen že se Zayn možná dočká uznání, jaké si zaslouží, ale i Debbie se zdá jako žena bez předsudků, která nedá ani na jeho vzhled, ani na řeči nebo občasné pohledy ostatních lidí na kurzu. Ikdyž jsem s ní strávila jenom necelé dvě hodiny, už teď je moje oblíbená učitelka. Prostě z ní jde dobrá energie a tak nějak... mi svým způsobem připomíná mámu, ani nevím v čem. Na první pohled jsou dost rozdílné, vzhledově si nejsou vůbec podobné, ale i přesto myslím že obě mají dobré srdce a tu jiskru v očích.