ZAYN MALIK FAN FICTION

ZAYNŮV POHLED

Nevím proč, ale ta Debbie, učitelka umění, se mi zdá nějak povědomá. Určitě jsem ji už někde viděl, nebo třeba ne. Abych řekl pravdu, myslel jsem že bude úplně jiná. Že to bude nějaká stará semetrika která si myslí že ví všechno nejlíp, ale ne. Opravdu se zdá v pohodě. Sakra, to jsem o žádném učiteli ještě neřekl. Ti lidi se kterými tam jsem jsou mi ukradení, ty jejich pohledy... no co... ať mi políbí prdel. Jediná která mě zajímá je Ariadna. Taky kvůli ní jsem přistoupil na to že tam půjdu. Nemůžu sice popřít že mám rád malování, a dnešní hodina nebyla špatná, ale i tak bych s tím nejradši skončil. Nechce se mi chodit na víc kurzů než musím, a jediné skutečné pozitivum co to přináší je že uvidím víc Ariadnu. To je celé.

"Baby, myslíš že dnes můžeš zůstat přes noc," začnu ji líbat za uchem zatímco se díváme v mém bytě na televizi.

"Zayne," zasměje se lehce a dá ruku na moje rameno. "Nech toho."

"Proč? Čekal jsem dost dlouho. Ani nevíš jak moc na tebe celý den myslím, na každičký tvůj kousek," začnu klesat rukou k jejímu stehnu.

"Zayne, no tak, prosím tě přestaň," řekne a já se jí podívám do očí.

"Fajn," s povzdechem se od ní odlepím.

"Zayne, prosím tě, neber to zle," vezme mou ruku.

"Neberu," řeknu. "Jenom... tak moc tě chci."
"I já... tě chci," řekne stydlivě a chce se mi usmát jak je rozkošná.

"Ale.." pohladím ji místo toho po vlasech.

"Ale ještě nejsem připravená," skloní hlavu.

"Já vím," rozhodnu se ji políbit. "Slíbil jsem ti že na tebe nebudu tlačit."
"Ale jak dlouho to vydržíš? Tolik holek by ti rádo splnili všechny tvoje přání, tvoje potřeby, udělali by pro tebe všechno... vsadím že Mandy...."

"Ššš," přiložím prst na její ústa. "Mandy je mi úplně ukradená, i ostatní. Chci jenom tebe, jasný?
"Ariadna s drobným úsměvem kývne.

"Tak... uděláme si nějaký popcorn baby?" obejmu ji okolo ramen.

"Neříkej mi tak," zasměje se jemně. "Červenám se."

"Jsi roztomilá když se červenáš," usměju se.

"Pojďme si radši udělat ten popcorn," vstane pomalu.

"Tak jo," položím ruku na její záda zatímco jdeme společně do kuchyně.

Jo, nebudu popírat že mi chybí sex. Ale rozhodně nemíním ztratit Ariadnu. Žádná se kterou jsem byl nebyla jako ona. K žádné jsem nikdy necítil to co cítím k ní. Ještě nikdy jsem nemiloval. Myslím, ne vlastně vím, že bych nikdy nenašel žádnou lepší, krásnější, úžasnější než ji. Žádnou bych nemohl takhle milovat. Je důvod proč se směju, je důvod proč se každou noc těším na další den, jen proto že ji uvidím. Dlouho jsem nevěděl co to láska je, ani jsem v ni vlastně nevěřil, ale teď když ji poznal, nemíním si ji nechat jen tak utéct. Každá věc na ní, od očí, k úsměvu, k postavě která mě dohání k šílenství, po její něžný hlas a zvonivý smích, je dokonalá. A vím že si ji nezasloužím. A že jednoho dne nastane den, kdy si to uvědomí a najde si někoho lepšího než jsem já. To je jediná věc ze které mám strach. Že ji ztratím.

ARIANDA'S POV

song: wake me up – ed sheeran

"Takže zůstaneš teda přes noc? Nebo tě doprovdím do školy," zeptá se mě Zayn podruhé, když už máme skoro dojezený popcorn a film se blíží ke konci.

"J-já nevím," přiznám. Vážně si nejsem jistá jestli bych měla zůstat, ikdyž bych moc chtěla.

"Jestli... nechceš spát se mnou, lehnu si sem nebo do jiného pokoje," řekne Zayn.

"O to nejde... teda... chtěla bych být tady s tebou přes noc... ale... já... nevím.... jak ti to mám vysvětlit. Prostě si nejsem jistá."

"Co můžu udělat abys zůstala?" zeptá se mě jemně.

"Zayne," skloním s tichým smíchem hlavu. "Kdybych zůstala, nemám tady nic na převlečení a... musela bych zavolat Ivonne."
"Tak zavolej," pohladí mě po vlasech.

"Ty vážně chceš abych zůstala co?" usměju se.

"Ty snad ne?" nasadí samolibý úšklebek.

"Možná," dám ruce okolo jeho krku. "Ale nebudeš zlobit."

"Přísahám že budu hodný slečno Paynová," udělá rukou znak na znamení slibu.

Já ho políbím a sundám své ruce které si dám do klína.

"Tak dobře," pokývnu. "Ale jen proto že brzo ráno nemám přednášky," dodám ještě.

"Fajn," políbí mě krátce.

"A ještě jedna podmínka," zvednu prst.

"Ano?" podívá se na mě.

"Doneseš mi ještě nějaké jídlo, mám hlad," řeknu.

"Tak dobře," zasměje se lehce. "Máš to mít. Ale pomůžeš mi, víš že moje vaření nestojí za nic" zastaví film a vezme mě za ruku aby mě zvendul z gauče. Ve skutečnosti je vlastně skvělý kuchař, ale dobře, můžu mu pomoct. Třeba si během toho vyměnit pár polibků a lehkých doteků. Kterých nikdy není dost.

"Takže... na které straně budeš spát," zeptá se mě Zayn když si jdeme lehnout. Musím přiznat že jsem dost nervozí, z toho že s ním budu celou noc v jedné posteli.

"Mě je to jedno," snažím se to zarktý za úsměv

"No... tak si lehni kam chceš. Já si dám ještě rychlou sprchu, a... vezmi si něco na spaní. Cokoliv," řekne, zatímco si sám do ruky vezme tepláky a nějaké spodní prádlo.

"Dobře," řeknu tiše a doufám že vážně nevidí jak se za každou cenu snažím nezačít koktat nebo se červnat jak rajče.

On ještě pokývne a zavře se do koupelny.

"Tak... jo," vydechnu roztřeseně a jdu ke skříni abych si odtud vytáhla nějaké triko. Je tam logo nějaké skupiny, a je docela velké, takže by mělo být pohodlné. Pak si ještě vezmu nějaké tepláky. Začnu se převlékat a poslouchám přitom točení vody a Zanyův zpěv. Bohužel, nejde moc slyšet, ale zní vážně nádherně. Zpívá si myslím písničku od Metallicy, tu co se mi líbí. Když už jsem oblečená, zhasnu světlo, a oparně si lehnu do postele. Ležím na kraji a přetáhnu přes sebe přikrývku zatímco čekám až vejde Zayn. Ivonne jsem zavolala asi před hodinou, a samozřejmě, neskýrvala svoje nadšení ale já ji hned řekla aby nemyslela na blbosti, a že ať se mě neopováží vyslýchat až přijdu, a hlavně... nesmí dovolit aby to zjisil Niall nebo Sandra. Protože ještě pořád nemůžou vědět o Zaynovi. Z mých myšlenek mě vytrhne až Zayn, když otevře dveře. I přesto že je tma, dokážu rozeznat že má na sobě, díky bohu, tričko. Už tak to bude těžké spát s ním v jedné posteli, natož aby byl nahý.

"Leží se ti dobře?" zeptá se mě než vleze za mnou.

"Jo," pokývnu.

"Fajn," vydechne a zakryje se. Začíná být už docela zima a nejradši bych se k němu přitulila, ale radši čekám, až udělá první krok. Ještě pořád jsem v těchhle vztahoývch věcech nejistá.

"Jsem vážně rád že jsi zůstala," řekne po chvilce.

"Jo, já taky," usměju se.

"Pojď ke mě," rozevře konečně náruč a já si do ní lehnu.

"Hmm," vydechnu spokojeně když najdu tu správné místo, na kterém se mi bude určitě spát nádherně. Pořád je to nezvyk, být s mužem takhle blízko, ale čím dál dýl jsme spolu, tím víc odhazuju svůj stud. Je to přece jenom můj kluk ne? Jenom doufám že se na mě nebude snažit něco zkoušet, protože nevím jestli bych dokázala odolat. A navíc jsme se jenom před pár hodinama bavili o tom, že ještě nejsem připravená. Už to co se stalo na párty bylo na mě až moc. Je pravda že to bylo úžasné, intenzivní.... nic jsem takové jsem ještě nezažila. Ale ještě alespon chvíli jsem chtěla počkat než se mezi námi stane něco dalšího.

Cítím tlukout jeho srdce a lehce zryclený dech a jeho ruku jak něžně přejíždí po mém rameni a taky jeho rty jak mě něžně líbnou do vlasů.

"Dobrou noc," zašeptá.

"Dobrou noc," zašeptám taky. "Miluju tě," nemůžu si pomoct ale musím to říct.

"Já tě taky miluju," řekne normálním hlasem a ještě jednou mě políbí na čelo. Ani nevím kdy usnu. Muselo to být jenom několik vteřin. Prostě když jsem ležela v jeho náručí, cítila jeho blízkost... bylo to jednoduše dokonalé. S ním se vždycky cítím tak volná, tak štastná, v bezpečí... dá se to říct i tak že ho potřebuju. Nedokážu si už představit že bych neměla jeho. Celé roky to bylo jenom a já a brácha. Ale ted mám nejen pár dobrých přátel, ale i lásku... a ted když jsem ji poznala, nechci o ni přijít. Nechci vědět jaké to je mít zlomené srdce.

4. 10

Ráno se probouzím do deštivého dne. Slyším kapky vody dopadat na okenní rámy ještě než otevřu oči a v místnosti je chladný vzduch. I přesto mi ale není zima, protože jsem v Zaynově náručí. Drží mě pevně, jakoby mě už nikdy nechěl pustil, a musím se usmát. Když pomalu otevřu oči vidím že stále ještě spí a pozoruju jak mu klesá a stoupá hrud a poslouchám tiché výdechy. Je nádherný, ikdyž spí. Nemůžu si pomoct. Neodolám a přejedu prsty po některých jeho tetováních a nemůžu uvěřit že jsem s ním. Pořád mi to připadá jako sen. Před měsícem bych si ani nedokázala představit že budu chodit s klukem, natož abych ho líbala... abych s ním spala v jedné posteli... v jeho náručí. Vždycky jsem měla strach z těchto věcí, z některých stále ještě mám. Ale i přesto, ten pocit který mám pokaždé když na něj myslím nebo kdy jsem s ním bych nevyměnila za nic na světě. Jsem zamilovaná. Kompletně.

"Hmm," zamručí Zayn zatímco mě ještě stále se zavřenýma očima začne hladit po zádech.

Já se tiše zasměju a přiložím své rty něžně na ty jeho. On mě líbá zpátky a zaplete své prsty do mých vlasů. Já mám jednu ruku položenou na jeho hrudi, a druhou na jeho tváři. Nemůžu si pomoct, i v téhle chvíli musím obdivovat jak nádherný je. A jeho doteky... jeho rty... bože... co to se mnou dělají. Jednoduše, on je můj první ve všem. Někdy se cítím až hloupě jak nezkušená oproti němu jsem. Vždycky jsem si připadala jako obyčejná holka co vystuduje školu, najde si nějakou práci, snad časem založí rodinu, nebude vyčnívat z řady. Ale on... mi dává pocit že jsem výjimečná.

"Kolik je hodin?" zeptá se mě ranním chraplavým hlasem.

"Bude půl osmé," podívám se na budík.

"Mhm, tak to si ještě můžeme poležet," sevře své objetí.

"Měli by jsme vstávat," odvětím.

"Ale no tak, ještě ne," řekne otráveně a já se z něj se s drobným smíchem vysvobodím z jeho náruče.

"Udělám nějakou snídani. A za hodinu by jsme měli vyrazit do školy," řeknu.

"Ne," řekne podrážděně a převalí se na bok.

"Nevěděla jsem že jsi takový lenoch," usměju se.

"Radši si ke mě ještě lehni, a spjěme . Vykšali se dneska na školu," řekne.

"To ne," řeknu rozhodně. "Jestli mě tam neodvedeš, půjdu sama."

"Baby... no tak. Nechce se mi vstávat, ještě alespoň půl hodiny," zaknučí.
"Tak dobře," nedokážu si pomoct ale musím ho políbit do vlasů, jak je roztomilý. "Ale za půl hodiny vstaneš, jasné?"

Zayn jenom pokývne a já si, musím přiznat že nerada, vstanu z postele a sejdu dolů. Podívám se do ledničky a vyndám vajíčka a kousek slaniny a začnu pomalu dělat snídani pro mě a Zayna. Mezitím si zapnu rádio a pobrukuju slova písniček a trochu se vlním do rytmu zatímco vařím a ani si neuvědomuju že jsem pořád v Zaynově oblečení, které je prostě tak pohodlné. Pak najednou ucítím dvě silné paže jak mě zezadu objmají.

"Voní to úžasně," políbí mě na krk.

"Tak už jsi vstal," usměju se a doufám že se opět nečervenám.

"Mhm, jsem rád že tě vidím v mých věcech," zatahá lehce za lem jeho trika na mém těle.

"Tohle tričko je pohodlné," pokývnu.

"Nech si ho," řekne jemně zatímco mě otočí čelem k sobě.

"Ne, to ne, jenom ti ho vyperu a vrátím ti ho," řeknu stydlivě.

"Proč? Chci aby jsi měla něco mého. A sluší ti. Mnohem víc než mě," skouske si ret.

"Umíš si vůbec představit jaký výslech 3. stupně mě čeká od Ivonne když zjistí že mám tvoje tričko?" zeptám se ho.

"Tak to je důvod navíc. Chci aby všichni věděli že jsi moje," dá ruce na moje boky.

"Zayne," skloním s úsměvem hlavu.

"Miluju tě Ariadno," zvedne mi ji zase nahrou. "Vážně tě miluju."

"Já tě taky miluju," přejedu prsty po jeho tváři.

Zayn mě pak políbí a já dám automaticky své ruce okolo jeho krku a snažím se zadržet stén když mi skouskne můj spodní ret, ale selžu. Cítím jak se usmívá do polibku a jak si hraje s lemem mých, nebo spíš jeho tepláků. Zrovna když už si řeknu, 'Fajn, jsem připravená udělat co jenom bude chtít', si uvědomím že mám na sporáku vajíčka.

"Bože," vydechnu když vidím že jsou skoro úplně spálené.

"Fajn, sním i tvoje extra přismažené volské oka, beru to jako trest," zasměje se lehce zatímco já se snažím rychle zachránit co se dá.

"Udělám nové, jenom se napřed obleču," rozhodnu se.

"Mám ti něco půjčit?" zeptá se mě s provokativním úsměvem.

"Ne," řeknu. "Dám si co jsem měla včera a převleču se pak na pokoji," dám mu krátkou pusu na tvář a jdu nahoru se převlíknout.

Když se pak vrátím dolů, vidím že Zayn dodělal snídani sám a nechybí na něm ani jeho kožená bunda. S drobným úsměvem jdu za ním a on si mě bezeslova posadí na klín a začne si hrát s mými vlasy.

"Zayne, za patnáct minut vyražíme," řeknu tiše

"Jo, neboj, budeme tam včas. Ikdyž bych chtěl abys tady se mnou zůstala celý den," políbí mě na krk a já se lehce zatřesu zatímco začnu jíst snídani, a doufám že skutečně nepřijdeme pozdě. Je těžké odejít.