ZAYN MALIK FAN FICTION

"Takže co..." skouskne si Ivonne s úsměvem ret když vejdu do našeho pokoje.

"Co by bylo?" řeknu nechápavě.
"Ale no tak... chci slyšet úplně všechno jasný? Všechny podrobnosti," schmatne mě za ruku na postel.

"Není o čem mluvit... prostě... jsme spali v jedné...posteli. To je celé," řeknu.

"Nevěřím ti. A... počkat co je tohle?" sjede její pohled na Zaynovo tričko které držím v ruce.

"Nic," začnu ho skládat.

"To je jeho tričko?" vydechne s nadšeným úsměvem.

"Jo... neměla jsem tam nic na převlečení... tak jsem si půjčila jeho věci no a co?" pokrčím rameny.

"Podívejme se. A na začátku to byla taková slušňačka a stydvlivka," dá si ruku v bok.

"Nech toho prosím," podívám se na ni. "Cítím že se konečně pomalu dostávám ze své ulity a... víš že tohle všechno je pro mě úplně nové."
"Jo já vím," pousměje se. "A to tričko je fakt hezký. Asi by jsi mi ho nepůjčila co?

"Ivonne," zasměju se lehce. "Radši mi řekni jestli Niall a Sandra něco zjistili."
"Neboj se. Držím pusu zavřenou. Ale nemysli si že to utajíš dlouho. A jak znám Nialla, bude lepší když mu to řekneš ty, než se to doví od někoho jiného nebo vás sám načapá jak se muchlujete u školníkova kabinetu."

"Asi máš pravdu," skloním hlavu. "Co nejdřív se je pokusím dostat do jedné místnosti a budu doufat že kvůli mě se pokusí trochu víc poznat a vycházet spolu. Vážně bych to chtěla. Niall je můj nejlepší přítel, a mrzí mě že ani on ani Liam se mnou nemůžou sdílet to štěstí že mám Zayna. Že ho miluju a chci s ním být co nejdýl to půjde. Na celý život."
"Jo... no ... připrav se že až se Niall dozví že chodíš se Zaynem, udělá pořádný cirkus a dvouhodinovou přednášku o tom jak špatně ses rozhodla a že by ses s ním neměla už nikdy vídat a přejít na druhou stranu když ho uvidíš," zasměje se lehce.

"Tohle není vtipný," řeknu.

"Já vím, promiň," podívá se na mě s drobným úsměvem. "Jenom chci aby ses připravila že to nebude lehké."

"Já vím," pokývnu.

"No.... a řekni mi... vážně mezi váma v noci nic nebylo?" řekne po chvíli.

"Ne nebylo," řeknu podrážděně. "A už se musím připravit na hodinu," vstanu pomalu.

"Tak fajn," povzdechne si Ivonne a vyjde ze dveří.

Asi by to vážně bylo lepší, být ke všem upřímná. Ale pořád cítím že to chce ještě nějaký čas. Vím co si Niall o Zaynovi myslí, a chci aby mu dal šanci. Stejně tak Liam. Je to můj velký brácha, ale někdy musí zapomenout nato že já jsem jeho malá sestřička a nechat mě dělat svoje životní rozhodnutí, ať už dobrá, nebo špatná. Ale kdo ví, možná mu křivdím a vezme to líp než si myslím.

"Nialle, ahoj," potkám ho asi hodinu nato na chodbě.

"Ahoj," obejme mě s úsměvem. "Skoro vůbec se už nevidíme."

"Jo... já vím. Ale někdy si i se Sandrou vyrazíme jak jsme si slíbili," řeknu.

"Tak fajn," pokývne. "Mohli by jsme to udělat už dávno kdyby jste se s Ivonne nesetkávali s... nima."

"Nialle," podívám se na něj. "Ani je neznáš. Přece víš že Derek a Michelle jsou tam taky a je máš rád nebo ne?"

"Ale jsou tam i jiní," pozvedne obočí.

"Nialle, ty víš že mi dělá problém zapadnout. Kromě tebe jsem v podstatě žádné opravdové kamarády nikdy neměla, a s nimi se cítím docela dobře. A kdyby byli tak špatní a nebezpeční jak se Sandrou říkáte pochybuju že by čekali víc než měsíc aby nám nějak ublížili. Už se s nimi setkáváme dlouho a ani jednou neudělali nic čím by nám nějak hrozilo nebezpečí."
"Kdo ví... třeba tě někdy překvapí," vydechne.

"No tak..." dotknu se s úsměvem jeho ramene. "Kdyby si jenom na chvíli zapoměl na všechny řeči a udělal by jsi si na ně vlastní názor, zjistil by jací jsou to skvělí lidi. Opravdu."

"Vážně pořád nechápu proč s nimi chceš tak vermomocí být," složí si ruce na prsou. "Ivonne chápu. Poslouchá stejnou hudbu, obléká se podobně, věřím že si s nimi může rozumět... ale ty... ty jsi vždycky byla tak hodná, a..."

"A... můžu se pokusit žít svůj život," řeknu. "Nevím.... možná si doháním co mi uniklo když jsem byla na střední. Ale neboj se, nechystám se opíjet, začít kouřit ani vykrást banku," protočím očima a Niall se tiše zasměje. "Poprvé v životě cítím svobodu a jenom tě žádám o to aby jsi mi ji nebral. A snažil se... alespoň se pokusil... dívat na ně novýma očima."
"Nevím jestli ti to můžu slíbit, ale víš že se na mě můžeš spolehnout, kdybys něco potřebovala, třeba si jenom popovídat nebo cokoliv. Jsem tady pro tebe. A nechci ztratit naše přátelství, kvůli někomu jinému."

"Neztratíš," rozhodnu se ho ještě jednou objemout.

Mám nutkání mu říct o mě a Zaynovi, ale v tom k nám přijde Sandra a já se s nimi jenom rozloučím a jdu na hodinu. Vážně nerada lžu, ale věřím že je to pro dobro věci, a je to jenom dočasné. Naučila jsem se že někdy je malá lež prostě nutná.

"Ari, ahoj," objeví se přede mnou z ničeho nic Vicky.

"Ahoj," usměju se. "Neviděla jsi někde Zayna a ostatní?"

"Před chvilkou jsem byla s Tedem, ale Zayn tam nebyl. Jenom Drake, Michelle a Flame."
"Oh, jo... to nevadí," pokrčím rameny.

"No tak... nechceš snad být stíhačka ne?" zasměje se lehce.
"Co? N-ne, jasně že ne... jenom jsem s ním chtěla o něčem mluvit, ale může to počkat," pousměju se.

"Hele, kdo je to?" ukáže směrem za mně.

"Kdo?" svraštím obočí.

"Ten kluk v šedé mikině, celou dobu na tebe nějak divně hledí," řekne.,

"To je Bradley," podívám se na něj kráce a pak se zas otočím zpátky na Vicky.

"Počkej... jako ten Bradley, ten hajzl co tě obtěžoval na večírku první den?" zeptá se.

"Jo, to je on. Už nějakou dobu jsem ho neviděla, jsem ráda," složím si ruce na prsou.

"No tak se radši neotáčej, protože jde k nám," řekne tiše.

"Cože?" vyhrknu ale to už slyším jeho hlas těsně za mnou.

"Ariadno, dlouho jsme se neviděli," usměje se tím jeho falešným úsměvem.

"Ehm, jo," usměju se lehce.

"Hele, mohla by jsi nás nechat o samotě," podívá se na Vicky.

"Proč jako?" zvedne obočí.

"Jenom jsem si s ní chtěl promluvit," řekne napjatě. "Třeba by jsme už mohli na to rande."

"Podívej, Bradley... já... zrovna s někým chodím," řeknu po chvíli ticha.

"Jo... a kde je ten tvůj princ?" zasměje se.

"Tady," uslyším známý hlas.

Otočím se a vidím kousek za námi stát Zayna spolu s Louim po boku. A vypadá naštvaně.

"Takže ty řeči jsou pravda," vydechne Bradley s úsměvem. "Vážně jsi s tímhle cvokem."

"Bradley, radši jdi pryč, prosím tě" řeknu tiše.

"Vážně nechápu proč jsi dala přednost jemu přede mnou. Ubožák," podívá se na Zayna nanávistně.

"Jo?" Udělá Zayn několik kroků k Bradley, a ikdyž se to snaží skrýt, vidím že že má z něj určitě trochu strach.

"Co uděláš? Zmlátíš mě přímo tady? Uprostřed školní chodby?" porozhlédne se Bradley po místnosti a pohledy všech kolem se ocitnou na nás. "Chceš se na minutu nechat vyloučit," zasměje se lehce.

"Za to mi vážně taková sračka jako jsi ty nestojí," zasyčí na něj Zayn a otočí se k němu zády.

Jsem ráda že to zvládl bez toho, aby se s ním začal prát, a s drobným úsměvem chytím jeho ruku.

"Jenom mi řekni jedno. Už jsi ji ošukal nebo je to pořád taková netakyvka?" řekne najednou Bradley a další co vím je že je Bradley na zemi, Zayn nad ním a mlátí ho bez rozmýšlení.

"Loui, prosím, odděl je od sebe," dotknu se zoufale jeho ramene a on rychle přiskočí k nim a spolu s dalšími dvě nebo třemi neznámými kluky je od sebe nakonec oddělí. Bradleymu teče z nosu krev a sotva se dokáže postavit. Zayn na druhé straně těžce dýchá a se zhnuseným výrazem ho sleduje. Louis ho pořád drží aby se do něho zase nepustil.

"Zayne... Zayne prosím, pojďme pryč," zatahám rukou za jeho bundu.

On se na mě dlouze podívá a nakonec kývne. Všichni okolo nás si šeptají a jenom čekám až se objeví učitelé, nebo dokonce policie, já nevím... že Zayna někam odvedou. Ale k mé úlevě se nám podařilo dostat pryč. Zayn mě pevně drží za ruku zatímco se prodíváme davem a Vicky s Louim nás pořád ještě ohromení následovali.

"Zayne, proč jsi to udělal? Budeš mít zbytečné problémy," řeknu zoufale a cítím že začínám brečet. Vážně nechci aby se mu něco stalo.

"No tak," setře mi něžně palcem slzu z tváře. "Věř mi že jsem se s tím kopem hnoje nechtěl zahazovat, ale po tom co řekl," nadechne se zhluboka. "Už jsme se nedokázal ovládnout."
"Udělal jsi dobře," řekne Louis. "Ten hajzl si to zasloužil."

"To možná ano, ale i tak jsem nerada když se pereš. Vím že jsi silný a že se mě snažíš chránit, ale co kdyby se ti něco stalo? Nesnesla bych kdyby se ti něco stalo... kdyby..." cítím jak mi po tváři stékají další slzy.

"Ariadno," nastaví mi náruč. "Poď ke mě baby," sevře mě v pevném objetí.

"Jenom tě nechci ztratit," řeknu tiše.

"Neztratíš," políbí mě do vlasů. "To ti slibuju."

Opravdu jsem chtěla už Zaynovi navrhnout aby se sešel s Niallem a mým bratrem, aby si promluvili v klidu a upřímně, kdo ví, třeba by se to vyvíjelo než si myslím, ikdyž... třeba taky ne. Ale tak nějak by jsme posnuli náš vztah na další úroveň. Po tom co se stalo jsem se radši ale rozhodla nechat to pro teď být. Vážně na to není zrovna vhodná doba.

"Baby, co je ti? Připadáš mi nesvá," pohladí mě Zayn po vlasech s ustaraným pohledem na tváři.

"Ne, nic mi není," zakroutím hlavou.

"Opravdu? Ještě pořád tě trápí to co se stalo ve škole že jo?" zeptá se mě.

"To jak jsi zmlátil toho zmetka?" vmísi se do našeho rozhovoru Flame. "Škoda že jsem tam nebyl," zasměje se nadšeně.

"Nevím proč jsi si dělat problémy kvůli takové..." protočí Mandy oči v sloup.

"Na tvůj názor se tady nikdo nezptal," spraží ji rychle Michelle. Místnosti se proline tichá vlná smíchu a Mandy si jenom otráveně zapálí cigaretu.

"Já myslím že bylo dobře že jsi mu znova ukázal kde je jeho místo. Kluci jako oni si zaslouží občas pořádně přes hubu," řekne Ivonne.

"Nebudeš mít nějaký průšvih?" zeptá se Derek.

"Nemyslím. Tohle není poprvé co se někdo popral. Několikrát jsem já sám byl účasníkem," řekne Zayn. "Pamatuješ si na toho kreténa jak si udělal ze tří prváků boxovací pytle?" podívá se na Louiho.

"Jo, to bylo něco. Ten debil hned týden nato odešel," zasměje se Louis zatímco potáhne z cigarety. "Posránek."

Nelíbí se mi že Zayn se často pere, ikdyž ne bezdůvodně. Jsem si jistá že by nikdy nevyprovokoval rvačku jenom tak pro nic za nic. Ale co když jednou přecení své cíly a něco se mu stane. Někdy může stačit jenom jeden špatný pohyb a může dojít k nejhoršímu... Vím že když jsem si začala se Zaynem, musím počítat s tím že ne vždycky se bude chovat jako diplomat nebo kluk z nedělní školy, to je taky jeden z důvodů proč jsem se do něj tak zbláznila. Z mého přemýšlení mě vytrhne až Flame, když pustí na plné pecky nějakou hudbu.

"Flame, ty debile, ztiš to sakra," zasyčí Ted.

Pak ho vidím jak se s Vicky muchluje na gauči a upřímně, takové věci na veřejnosti mi trochu vadí. Teda, jo, jsou mladí, zamilování... ale i tak... nejsem na tohle zvyklá. Navíc, jsem si jistá že Zayn byl vždycky zvyklý na holky které s ním prováděly přesně tohle kdykoliv se mu zachtělo. No, ikdyž už párkrát jsem i já překročila svoje hranice. Někdy se až divím že jsme my dva vlastně spolu. Na první pohled jsme tak rozdílní. Ale čím víc ho poznávám, tím víc jsem si jistá že to nebyla jenom náhoda že jsme se potkaly. Že nebyla náhoda že jsem do něj ten večer narazila, ani to že mě ochránil před Bradley, ani to že jsem se do něj bláznivě zamilovala. Nevrátila bych zpátky ani jedinou sekundu, co jsem byla s ním protože cítím že jenom s ním zažívám všechny ty pocity... které mě sice někdy děsí ale hlavně... mě dělají šťastnou.