ZAYN MALIK FAN FICTION

5.10

"Takže rozhovor s Niallem je odložený?" zpetá se mě Ivonne když jdeme na hodinu.

"Jo, po tom s Bradleym... mi to nepřišla jako vhodná chvíle. Ještě pár dní to může počkat a už brzo to snad řeknu i Liamovi, musí to vědět ale bojím se jeho reake," přiznám.

"Neboj, určitě to zvládneš," dá mi ruku na rameno. "A pro každý případ tě budu jistit."

Já se jenom nejistě usměju a v tom vidím jak k nám jdou Michelle s Derekm a vypadají nervozně. A zdá se mi že vidím v jejich výrazech i obavy.

"Ahoj," podzraví nás. "Neviděli jste Liz?" zeptá se Michelle.

"Ne, už asi čtyři dny," svraští Ivonne obočí.

"Stalo se snad něco," řeknu znepokojeně.

"To nevíme. Doufám že ne. Vím že měla na chvíli odjet ale už dva dny mi nezvedá telefon. Nemůžeme najít ani Marcuse. Jeho spolubydlící řekl že odjel někam za prací. O Liz prý ni neví."

"A co její rodiče?" zeptám se.

"Má jenom matku, a s tou se nevídá už víc než rok. Zkoušeli jsme jít za ní, ale sotva si vzpoměla že má vůbec nějakou dceru. Vždycky dávala přednost flašce tvrdýho."

"Ohlásili jste to na polici?" řeknu nevěřícně.

"Jestli ji dnes nenajdeme, půjdeme na stanici. Ale nevěřím že nám pomůžou. Když tady není ani Marcus, budou si myslet že jenom někam odešli," řekne Michelle.
"Možná že je to pravda," snažím se myslet pozitivně.

"Nevím. Nemyslím si. Jejich vztah byl vždycky komplikovaný, ale v posledních týdnech se to zhoršilo. Nedávno jsem si všimla ran na zápěstí, rozhodně jsem nevěřila její historce jak se to stalo, opravdu mám strach že jí ten hajzl něco udělal," řekne Michelle zoufale.

"Hele, neprohledáme nějaké místa kde chodívali? Já nevím, třeba je někdo viděl," navrhne Ivonne.

"Na většině míst jsme už byli, ale nemíníme to vzdát. Musíme ji najít. Sejdeme se teda... za dvě hodiny před školou?" podívá se na nás Michelle.

"Počítejte s námi," pokývnu s lehkým úsměvem.

"Zayne, ahoj, co tady děláš?" zeptám se překvapeně když ho vidím jak jde k nám těsně předtím než vyrazíme.

"Michelle mi volala a řekla mi to o Liz. Chci vám pomoct," řekne rozhodně zatímco mě obejme kolem pasu.

"Děkuju," položím s úsměvem ruku na jeho hruď.
"To je mi ale překvapení. Odkdy se ty staráš o druhé," podívá se na něj Derek s úšklebkem.

"Hele, sklapni jo?" podívá se na něj Zayn nasupeně.

"No tak. Hlavně se nezačněte hádat," řekne Michelle. "Radši se domluvme kam půjdmee. Možná bude lepší když se rozdělíme."

"Fajn," pokrčí Zayn rameny a chytí mě za ruku. "Já půjdu s Ariadnou ke starému hřišti a vy jděte k Vicovi."

"Dobře," kývne Michelle. "Tak až tam přijedete, zavolejte."

"Jo," pousměju se a ještě krátce obejmu Ivonne i Michelle, která vypadá čím dál víc vyděšená.

Všichni tři si to nasměrují k vlakovému nádraží a my se Zaynem jdeme k jeho autu.

"Zayne," zastavím se najednu.

"Co?" otočí se na mě překvapeně.

"Jenom ti chci říct že jsem ráda že se snažíš pomoct. Všichni si o tobě myslí to nejhorší a ty přitom...," zakroutím hlavou.

"No tak," položí svou ruku na mou tvář a krátce spojí naše rty. "Jdeme."

Já jenom s drobným úsměvem kývnu a nasednu s ním do auta.

"Fajn. Jsme tady," zastaví Zayn asi po patnácti minutách cesty auto.

"Tohle je to místo?" zeptám se zatímco si začínám rozepínat pás.

"Jo," vystoupí pomalu z auta. "Chodívali jsme sem... popíjet a kouřit. Teda. Nejenom my. Všechny děcka z okolí," dodá rychle. "Už jsem tady nebyl tak rok. Ale vím že Liz s Marcusem sem občas chodívají."

Vystoupím z auta a rozhlédnu se kolem. Vypadá to tu úplně prázdné, až strašidelné. Ještě k tomu se zvedl vítr.

"Zayne," zašeptám když si najednou všimnu nějakých dvou mužů kousek před námi. Nějací starší muži, myslím že asi nějací opilci, nebo bezdomovci. Možná by nebylo neškodu se jich na něco zeptat, ale musím přiznat že bych se jich asi trochu bála. Vypadají že nejsou zrovna střízliví.

"Drž se mě," řekne a já ho teda chytím za ruku a držím se stále za ním.

Zayn vykročí vpřed a prohledává každý kout zatímco volá Lizino jméno, ale zdá se že až na ty dva tady nikdo jiný není.

"Sakra," zasyčí. "Vážně jsem myslel že tady budou."

"Mám zavolat ostatním?" zeptám se ho.

"Ne, pojď ještě tam," ukáže na malé stavení, vypadá to jako nějaká bouda, nebo skrýš.

Čím víc se blížíme, tím hlasitěji slyším nějaké zvuky, jsou tiché a nedokážu rozeznat jestli jde o člověka, ale vážně dostanu strach.

"Zayne, j-já mám strach," stisknu penvě jeho ruku.

"Dobře, počkej tady ano?"" řekne teda Zayn.

Bojím se kdo nebo co tam je, ale je i slušná šance že je to Liz, tak ho nechám jít. Nervozně si složím ruce na prsou a s obavami sleduju Zayna jak vchází dovnitř. Chvíli se vůbec nic neozývá, a tak myslím že tam nic není, ale v tom uslyším Zaynův hlas jak mě volá.

"Zayne," vydechnu zatímco jdu za ním.

"Baby, prosím, pojď sem," řekne jemně zatímco mě za ruku vyvede dovnitř.

Tam v rožku sedí schoulená Liz. Má otrhané šaty, rozcuhané vlasy, opuchlé oči zřejmě od slz, velké kruhy pod očima a nejde si nevšimnou jak se třese zimou a taky pár krvavých ran a modřin po jejím obličeji i rukou. Sotva jsem ji poznala.

"Můj bože," vydechnu ohromeně a dotknu se jejího kolene.

"Vůbec nechce mluvit," zakroutí Zayn hlavou. "Myslím že může být i podchlazená."
"Liz," pohladím ji po vlasech a ona se ode mě odtáhne zatímco ji začnou téct po tvářích slzy.

"Zavolám Michelle že jsme ji našli, hned jsem zpátky, jen tu s ní počkej," políbí mě Zayn na čelo a vyjde ven. Ještě předtím si však vysleče svou bundu a já do ní Liz zabalím aby se trohu zahřála.

"Liz, co se stalo? To Marcus? On ti tohle udělal?" zeptám se jí naléhavě.

Ona jenom dál brečí.

"Prosím, j-já... slibuju ti že uděláme všechno aby jsme ti pomohli ano? Jestli nechceš mluvit, dobře, ale pokus se vstát ano? Odvezeme tě do nemocncie," vezmu jí za ruku.

"Ne," vzlykne najednou.

"No tak, prosím," řeknu zoufale. "Musíš jít s námi, neboj se bude to dobré."

"On mě najde. Najde mě a zabije," vzlykne vystrašeně.

"Neboj se," pohladím ji tváři. "Pomůžeme ti. Vím že jsme se nikdy moc nespřátelili, ale věř mi ano?"

"Jdeme, musíme jít," vrátí se Zayn.

"Nechte mě tady," řekne Liz a odstrčí nás od sebe. "Stejně na mě nikomu nezáleží."

"Ale záleží,jasné? Nám na tobě záleží," řeknu jí. "Prosím, pojď s námi."

"Kde je ten hajzl? Je někde tady?" zeptá se jí Zayn.

"Já nevím kde je," zavře Liz unaveně oči. "Ale vím že se pro mě vrátí. A že dokončí to co se mu včera nepodařilo."

"Co ti udělal?" zeptám se jí opatrně.

Ona se na mě zhrzeně podívá. "Po tom co mě znásinil a zmlátil až mi nezačala téct krev, a sotva jsem se dokázala pohnout, se mě pokusil uškrit. Ani nevím jak se mi podařilo utéct. Musela jsem posbírat všechnu zkurvenou sílu kterou jsem v sobě měla. Nevěděla jsem kam mám jít, nakonec jsem skončila tady. Nemyslela jsem si že mě tady někdo najde, tak rychle," pousměje se falešně.

"Bože," vydechnu zatímco si utírám slzy. "Zayne, musíme ji odsud rychhle dostat."
"Jo," kývne. "No tak," začne Liz pomalu zvedat. "Půjdeme."
"Stejně ti na mě nezáleží, proč mě tady prostě nenecháš?" podívá se na něj Liz.

"Tohle není pravda. A sakra, proč jsi nešla za někým z nás? Nebo alespoň nezavolala," řekne Zayn.

"Jasně kdybych se objevila u tvých dveří, řekl by jsi mi že si za to můžu sama a že jste mi pořád opakovali že j Marcus kretén. A je to pravda. Jsem blbá kráva. Celý můj život pořád jenom všechno kazím. Všechno na co sáhnu, se posere. Nestojím vůbec za nic."

Vidím Zayna těžce polknout.

"To neříkej, víš že tak to není. Liz, jsi skvělá, chytrá a nádherná holka která měla jenom smůlu. Ale slibuju že už to bude lepší," řeknu povzbudivě.

"Jasně, ty nemáš ani ponětí o tom čím jsem si prošla. Jsi holka z předměstí. Nikdy jsi nemusela bojovat a rvát se i o to málo."

Uznávám že má v něčem pravdu. I přesto že jsem ztratila své rodiče, Liam se vždycky postaral abych měla všechno co potřebuju. Ale i tak nemyslím, že nedokážu pochopit jak těžký musela mít život. A hlavně, rozhodně ji pomůžu tak jak jenom budu moct. A věřím že i Zayn. I přesto že se občas skrývá za masku lhostejného pozera, vím že mu na svých přátelích záleží, včetně Liz.

"Teď se s tebou vážně nebudu hádat," řekne Zayn. "Odvezeme tě do nemocnice, dáš se do pořádku a já se postarám o toho zkurvysyna, jasný?" dotkne se jejího ramene a ona vypadá překvapená jeho slovy. Po chvilce ticha kývne a spolu se Zaynem jí pomůžeme do auta odkud ji vezeme rovnou do nemocnice.

"Tak co? Jak je na tom?" zeptá se rozrušeně Michelle když s Derekm a Ivonne přijedou za námi do nemocnice.

"Doktoři říkají že je lehce podchlazená... a... má nějaké rány na krku, hrudi, rukách... vlastně po celém těle. A... je na tom špatně i psychicky... ona..." nemůžu si pomoct ale zlomí se mi hlas.

Zayn mě instinkitvně obejme. "No tak," zašeptá mi do ucha a políbí mě do vlasů.

"Neboj Ari, všechno dobře dopadne, určitě," vezme mě Ivonne s lehkým úsměvem za ruku.

Já jenom kývnu.

"Napsala jsem Vicky že je tady. Už jedou i s Tedem a Flamem. Měli by tady být každou chvílí," řekne Michelle.

"Louis by měl taky brzo přijít. Zatím se snaží zjistit kde je Marcus," řekne Zayn.

"Toho hajzla musí strčit do basy," procedí Derek mezi zuby.

"Doufám že dřív se dostane do naších rukou, aby jsme mu dali pořádnou lekci. Ten zasran z toho rozhodně jenom tak nevyvázne." řekne Zayn odhodlaně.

"Můžeme ji vidět?" zeptá se Ivonne.

"Jo... je tady na pokoji," ukážu na blízké dveře. "Ale podle doktorů by jsme ji měli nechat odpočívat. Tak jenom na chvíli."

"Jasně," dá mi Michelle ruku na rameno a spolu s Derekem a Ivonne jdou směrem ke dveřím.

"Jo... a Zayne," otočí se na něj ještě než vezme za kliku. "Díky."
Zayn slabě kývne, povolí svoje sevření a místo toho mě vezme za ruku a posadí mě na židli. Sám si sedne vedle mě.

"Baby, nechceš přinést něco k jídlu? Vypadáš zeslábě," zeptá se mě jemně

"Ne, děkuju," zakroutím hlavou.

"Dobře," vezme mou ruku a políbí ji. I tohle drobné gesto mi vyčaruje na tváři úsměv.

"Zayne, musíte jít Marcuse udat aby ho chytili," řeknu.

"Ten doktor už volal policii. A hledáme ho i my. Louis skontaktoval několik lidí, co se motají okolo toho hajzla, a určitě ho dostaneme. Slibuju ti to."

"Věřím ti," stisknu jeho ruku. "Děkuju že jsi tady pro mě. Pro Liz. Že opravdu pomáháš. Jsi vážně úžasný."

"To ne," zakroutí hlavou. "Chtěl jsem být za velkého hrdinu. Jsem dost velký idiot, to přece víš. Tak si snažím vylepšit si skore."

"Vážně?" zasměju se lehce a nakloním se abych ho políbila.

On dá jednu svou ruku něžně na mou tvář zatímco jsou naše ruce stále pevně spojené. Jeho polibky jsou tak nádherné, tak vášnivé a tak... láskyplné, že na chvilku na všechno kolem zapomeu a vnímám jenom jeho.

"Miluju tě," řeknu tiše když se naše rty na chvilku oddělí.

"Já tě miluju Ariadno," řekne jemně. A cítím že to myslí vážně.

Už ho chci ještě jednou políbit, když najednou někdo Zayna popadne za triko a svalí ho na zem.

"Co to... Nialle?" podívám se na něj vystrašeně. "C-co to děláš?"
"To bych se mohl zeptat já tebe," řekne se zuřivým pohledem. "Co to tady děláš s ním?"

V tu chvíli už je Zayn na nohou a já se ani nezmůžu na slovo. Tohle jsem nečekala. Zrovna teď se to muselo stát. Ikdyž to bylo asi nevyhnutelní. Ale co se bude dít?