ZAYN MALIK FAN FICTION

"N-Nialle, ale vážně co tu děláš?" zeptám se ho a instiktivně si stoupnu před Zayna, pro případ že by se se na něj zase vrhl.

"Byl jsem za mým bývalým spolužákem, před pár dny měl nehodu," řekne zatímco těžce dýcha. "Vážně jsem měl strach jak je to vážné, ale tohle... tohle jsem teda fakt nečekal."

"Nialle, já... můžu ti to vysvětlit," snažím se ho sklidnit, protože pořád vidím jak se to v něm vaří. Poznám když je naštvaný, skoro až zuřivý. Jenom doufám že Zayn ještě situaci nezhorší a nechá mluvit mě.

"Jak jsi tohle mohla udělat," vydechne s falešným smíchem. "Věděl jsem že se taháš s tou jejich bandou, ale tohle... tohle jsem si ani nedokázal představit. Jak jsi mohla naletět na řečičky tohole..." podívá se na Zayn s opovržeím.

Cítím že Zayn dělá krok vpřed, a zadržím ho tak že dám ruku okolo jeho pasu, aby zůstal za mnou.

"Nialle, vůbec není takový jaký si se Sandrou myslíte že je. Miluju mě, a já jeho. A vím že tohle jsi nečekal, to ani já ne. Vůbec jsem nečekala že se takhle zamiluju. Ale věř mi, jsem s ním šťastná. Moc mi na něm záleží, ale záleží mi i na tobě. To ty víš."

"Jo?" složí si ruce na prsou. "Tak proč jsi mi to neřekla."
"Protože jsem věděla že budeš reagovat... přesně takhle," přiznám.

"Ari, bože," dá si ruce nad hlavu. "Až se to dozví Liam..."
"Ne, ne," udělám několik kroků seměrem k němu. "Prosím Nialle. Liamovi to neříkej. Ještě ne."
"Promiň, ale musím. Jestli nebudeš poclouchat mě, tak jeho ano," řekne rozhodně.

"Nemusí poslouchat nikoho," promluví konečně Zayn a jde přímo k Niallovi. Tohohle okamžiku jsem se obávala. "Je už dospělá, a může dělat svoje vlastní rozhodnutí."

"Kdo ty jsi? Kluk kterého zná kolik? Měsíc a půl? Já ji znám už od dětství, a vím že je příliš chytrá nato aby skočila na led takovému jako jsi ty. Jenom ji chceš využít a až si s ní pohraješ, odhodíš ji jako ostatní."
"Ty o mě nevíš vůbec nic. Ani o nás dvou. A radím ti, do nás se nepleť, je ti to jasný?" řekne Zayn a vidím že i v něm to pomalu začíná vřít.

"Myslíš že ji nechám aby jsi ji ty nebo tví kámoši ublížili? Jako Gwen?" podívá se na něj Niall a vidím jak Zayn zamrzne.

"Kdo... je Gwen?" zeptám se Zayna zmateně.

"On ti o ní neřekl co?" podívá se na mě Niall.

"Drž kurva hubu," zasyčí Zayn. "Nevíš o tom vůbec nic."

V tu chvíli k nám přijdou Ivonne, Derek a Michelle.

"Nialle?" vypadá Ivonne překvapeně skoro stejně jako já když jsem ho uviděla. "Co ty tady děláš?"

"Ty jsi o tom věděla co?" osočí se na ni Niall.

"O čem?" zeptá se Ivonne nechápavě, ikdyž jí určitě muselo dojít o co tu jde.

"Nedělej blbou jo? Dobře víš o čem mluvím. Jak jsi nám mohla zatajit že se Ariadna dala dohromady s tímhle tím?" ukáže na Zayna.

"Tak poslouchej ty..." udělal Zayn zase krok vpřed ale já se ho stále pokouším držet, aby neudělal nějakou hloupost.

"Nialle, prosím tě. Nedělejme skandál v nemoccni ano?" řekne Michelle klidně.

Niall stále těžce dýchá a vypadá že by byl schopný Zayna zabít, ale i tak si myslím že si začíná uvědomovot že tohle není správné místo na tenhle cirkus.

"Jestli si to chceš vyříkat, tak pojďme někam jinam," rozhodí Zayn rukama. "Nebo si to vyřídíme ručně, jak chceš."
"Zayne," zašeptám. "Prosím, nech toho."
"S tebou se nemám o čem bavit," odfrkne Niall. "Jestli s ním chceš zůstat, jak chceš. Ale ať ti napřed řekne pravdu o Gwen. Potom uvidíme jestli si budeš pořád myslet jak je úžasný. Až zjistíš co je vlatsně zač, neříkej mi že jsem tě nevaroval," odkráčí Niall pryč, a já chci jít za ním, ale Zayn mě zadrží.

"Zůstaň tady prosím," podívá se na mě.

"Zayne, měla bych jít s ním. Jenom si s ním promluvím a vrátím se," řeknu.

"Nechci aby mi tě vzal. Prosím, prostě... pojďme ke mě," řekne prosebně.

"Dobře," pokývnu. "Půjdu s tebou, ale napřed musím jít za ním. A potom mi vysvětlíš o čem to mluvil. Ano?" zeptám se ho a on neochotně pokývne.

"Mám jít s tebou?" zeptá se mě Ivonne ale já zakroutím hlavou.

"Ne, hned budu zpátky," řeknu rychle a začnu běžet za Niallem.

"Nialle," začnu na něj volat když ho vidím jak mi mizí z dohledu. "Prosím stůj."

On ale nezastavuje, spíš bych řekla že ještě přidal do kroku.

"Nialle, prosím," zavolám zoufale a on se po chvíli konečně zastaví. Ale zůstává otočený zády ke mě.

"Nialle, já... dovol mi ti to vysvětlit. Prosím tě," dojdu až k němu a lehce se dotknu jeho ramene.

"Proč jsi to udělala?" otočí se na mě. "Říkal jsem ti jaký je, a ty jsi mu klidně skočila do náruče. Vážně tě nepoznávám. To ses tak rychle změnila?"
"Co tak hrozného ti udělal? Ani ho neznáš. Nemůžeš věřit všem klepům. Zayn není špatný člověk, věř mi," řeknu.

"Mhm," zasměje se lehce. "Myslím že ta holka si to taky myslela. A jak dopadla."
"Jaká holka? To myslíš Gwen?" zeptám se ho.

"Zeptej se ho na to sama. A jestli ti bude lhát, povrdí tím co jsme si všichni mysleli. Že je to jenom odporný hajzl co znásilňuje bezbrané holky."

"C-cože?" vyhrknu.

"Už musím jít," zakroutí hlavou.

"Počkej, p-počkej," cítím jak se mi chvěje hlas.

"Prosím, jenom si dávej pozor," zjemní se jeho pohled. "Radši pojď se mnou. Ari, prostě běž od něj pryč," nastaví mi ruku ale já ji odmítnu.

"Nikam nejdu," řeknu rozhodně. Chci slyšet co mi řekne. Nevěřím tomu že je to pravda," zakroutím hlavou. "Zayn kterého znám by nikdy neudělal nic takového."

"Zayn kterého znáš je jenom Zayn kterého chceš vidět," řekne Niall. "Přísahám že až příště budu mluvit s Liamem, řeknu mu pravdu."

"Nialle, ne. Povím mu to sama. Prosím, nic mu neříkej," poprosím ho zatímco cítím že mám v očích slzy.

On nakonec kývne a odkráčí pryč. Nevím co mám dělat. Nevěřím že je to pravda. Musí to být omyl. Ale pochybnosti ve mě začínají hlodat, a začínám přemýšlet nad tím jestli tohle všechno, jestli tahle velká láska nebyla jenom iluze.

"Bylo to před rokem. Na začátku školního roku," vydechne Zayn těžce když už jsme v jeho bytě. Já sedím naproti němu a se zatajeným dechem poslouchám, a doufám že mi řekne pravdu, ať už je jakákoliv. "Já jsem byl s ostatníma ve druháku, a ona byla prvačka. Ona... už od začátku za námi pořád lezla. Hlavně teda za mnou, chovala se jako nějaká fanynka. Byla fakt dost otravná, ale milá," skloní hlavu. "Když jsem se dozvěděl co se jí stalo," zakroutí nevěřícně hlavou.

"Co... se jí vlastně stalo," zeptám se ho po chvíli mlčení.

"V půlce října pořádala Mandy večírek, nechtěl jsem tam moc jít ale s ostatními jsme to viděli hlavně jako příležitost napít se, možná zakouřit nějakou trávu... no... a Gwen... tam šla taky."

Já polknu a napjatě čekám co bude dál. Vidím na Zaynovi, že se mu o tom těžce mluví.

"Pak... nevím jestli ti to mám říct," podívá se na mě váhavě.

"Řekni mi všechno," řeknu rozhodně.

"Dobře," špitne. "Někdy ke konci už jsem byl hrozně opilý. A... skončil jsem s Mandy. V posteli. Byl jsem dost opilý, a skoro nic si z toho nepamatuju. Jenom jak jsem se ráno probudil s děsnou kocovinou. Mandy si myslela že jsme spolu, a od té noci mě začala pronásledovat ještě víc než do té doby. Doslova jsem musel z toho domu utéct. No... zavolal jsem Louimu a ten mi řekl že... Gwen... že jí někdo ublížil. Našli ji nad ránem ležet v parku. Moc toho nevěděl, jenom to že byla v bezvědomí a museli ji převést do nemocncie."

"Šel jsi tam?" zeptám se ho.

"Ne," vydechne.
"Proč ne?" podivím se.

"Jak jsem říkal, nebyli jsme přátelé, a hlavně... věděl jsem jakou mám pověst a nechtěl jsem... nechtěl jsem aby se ze mě stal podezřelý. Navíc jel tam Louis a informoval mě o všem co se dozvěděl."

"Ale... nechápu to. Proč si Niall myslí že jsi za to zodpovědný?" svraštím obočí.

"Gwen řekla že jí někdo zdrogoval, všechno viděla jenom zamlženě, a byla tak zesláblá že se nedokázala ani bránit. Pamatovala si že byla v nějakém bytě, ale to nikam nevedlo. Taky že tam byli dva muži, sice nevěděla kdo to byl, ale byla si jistá že to byl někdo z naší party."

"Ale... pokud neviděla jejich obličeje."

"Byla zmatená," řekne Zayn. "A protože ostatní věděli že se v posledních týdnech s náma setkávala, věřili jí. Vyslechli nás, ale nic na nás nenašli. Vím že já jsem jí nic neudělal, a můžu ručit i za ostatní. Louis by ničeho takového nebyl schopný, a Flame taky. Odpadl ještě dřív než Gwen odešla. Ted byl celou dobu s Vicky. Dřív se s námi poflakovali ještě dva kluci. Ti odjeli před pár měsící do Birmingamu a nemyslím si že ani ti by to udělali. Jeden z nich tam ani nebyl, a druhý byl celou noc na večírku a odjel s několika dalšími lidmi až ve tři ráno. A Gwen... znásinili něco po půlnoci. I tak si ale všichni myslí že jsme to udělali my. Já."

"Ale proč? Byl jsi.... byl jsi s Mandy," řeknu, snažíč se nedát najevo žárlivost.

"Jo, ikdyž mi můžeš věřit že vůbec nejsem pyšný na to že jsem se s ní vyspal, alespoň jsem měl alibi. Protože nebýt toho, jsem si jistý že by mě vzali do vazby ještě ten den. Nepomohli by mi ani peníze, ani moje slova. V tomhle zkurveným světě bývá spravedlnost často hodně slepá."
"Ale... já to nechápu. Udělal jsi snad něco ještě předtím?" zeptám se ho.

"Měl jsou svoji pověst. Ať už hulení trávy, popíjení, rušení nočího klidu, rvačky... byl bych snadný cíl."

"Co je... co je teď s ní? S Gwen," polknu těžce

"Po tom co se stalo odjela pryč. Ani nevím kde. Prostě ze dne na den odešla z univerzity. Asi se vrátila domů do Skotska. Snažím se na to zapomenout. Už se mi to skoro podařilo, ale ten tvůj kamarád... Niall... mi to musel připomenout."

"Měl jsi mi to říct. Ikdyž jsi nic neudělal... mohlo tě napadnout že se to můžu dozvědět," řeknu.

"Říkal jsem ti že jsem na to už nechtěl myslet a nechtěl jsem aby jsi mě nechala. Já... nevím co bych dělal bez tebe," sedne si na zem přede mě a chytí mou ruku.

"Nikam nejdu," usměju se lehce.

On jenom s drobným úsměvem skloní hlavu a pevněji stistkne mou ruku.

"Co bys řekl nato že bych tady dneska zůstala?" zeptám se ho.

"Vážně?" zvedne hlavu a vidím jak se mu rozzáří oči.

"Musím ještě zavolat Niallovi a Ivonne ale pak bych tady ráda byla s tebou. Jestli to nevadí," podívám se na něj.

"Ne, jasně že ne. Jsem šťastný že zůstaneš," zvedne se aby mě políbil. "Opravdu, já... už jsem se chvíli bál že tě ztratím."

"Tak už se neboj. Jsem tady," pohladím ho po tváři a on mě znova políbí.

Asi deset minut nato zavolám Niallovi. Řeknu mu všechno to co mi řekl Zayn, a ikdyž pořád zůstává vůči němu skeptický, slíbí mi že Liamovi nic neřekne, s tím že já mu to řeknu co nejdřív. Musím přiznat, chvilku jsem pochybovala o Zaynovi, na chvíli mě napadlo že to všechno jenom předstíral, a jestli ano, je vážně dobrý herec. Ale když jsem ho slyšela, a viděla.... došlo mi že říká pravdu. To co se té holce stalo je strašné, ale přece jenom... nechybělo málo a mohla Zaynovi popříadě Louimu nebo Flamovi zničit život. Nesoudím ji, jen myslím že se policie zaměřila jen na ně, a dost možná skutečného násilnila si nechala projít mezi prsty. Myslím že mi to nedá a pokusím se o tom zjisti něco víc, možná ji i kontaktovat, ale zatím bych to asi měla nechat tak. Teď musím vyřešit tuhle celou situaci kolem mě, Zayna, Nialla... mého bratra. Dám vědět i Ivonne že zůstanu u Zayna. Slíbím ji že jí všechno řeknu až zítra. Protože vážně nechci něco takového vyprávět po telefonu. Liz je prý na tom líp, ale je tu něco co mi prý taky nechce říkat po telefonu. Trochu se leknu, ale ona odpoví že jenom Liz nechce aby to ostatní věděli, alespoň ne hned. Nechápu to, ale už dál nevyzvídám a potom co domluvíme se připojím k Zaynovi do obýváku. Vidím že přichystal nějaké jídlo a vybral pár filmů. Je už skoro večer, a ikdyž bych se asi měla učit, rozhodnu se to pro dnešek vynechat a vlezu si do Zaynova náručí zatímco nás oba zakryje dekou. Tyhle poslední dva dny byli těžké a vyčerpávající a myslím že v polovině druhého filmu zničehonic usnu. Když se později probudím, ležím už v Zaynově posteli, a ten mě pevně objímá. Jenom se usměju a s hřejivým pocitem u srdce se jen možná minutu nato opět vydám do říše snů.