ZAYN MALIK FAN FICTION

Když dorazíme na večírek, uvědomím si že jsem asi udělala chybu. Všude jsou lidi, kteří tancují, popíjejí, někteří se líbají, kdo ví jestli jenom to. Na tohle opravdu nejsem zvyklá. Nejradši bych se vrátila zpátky do školy, ale sama rozhodně jít nechci. Asi bych tam ani netrefila, protože večírek je docela daleko od kolejí. Radši následuju Nialla, Sandru a Ivonne jako ztracené štěně, a snažím se alespoň trochu uvolnit, ale nejde to. Tohle prostě není nic pro mě.

"Nialle, můžeme si na chvíli sednout? Prosím?" podívám se na něj.

"Jo, jasně, pojď," zavede mě k prázdné pohovce.

Sednu si na ni a vedle mě i Niall, kterému si na klín sedne Sandra, Ivonne sedí vedle nich a už si stihla obstarat pití.

"Za chvíli si půjdem zatancovat ne?" zeptá se Niall.

"Ne, ne," zakroutím hlavou. "Já neumím tancovat."

"Co to říkáš? Vždyť jsi skvělá," řekne Niall. "Jako malá jsi pořád tancovala. A co školní ples? Všem si vyrazila dech."

"Tohle není nic pro mě," řeknu nejistě.

"No tak, odvaž se trochu," bouchne mě Ivonne žertovně do ramene.

Já se podívám na parket plný dvojic nalepených na sebe, kluků co do sebe lijou pivo nebo skupinek holek oblečených v kraťasích a tričkách na ramínkách, které se kroutí do rytmu a vychutnávají si pozornost kluků a cítím že sem prostě nezapadám. Určitě je to jenom v tom že jsem prvačka, a že na tohle nejsem zvyklá, ale prostě se tady necítím dobře.

"Nialle," zavolá na něj nějaký kluk.

"Bradley ahoj," usměje se Niall a spolu se Sandrou vstanou, aby se s ním objali.

"Nevěděli jsem že tady budeš," řekne Sandra.

"Jo... ale kluci ke mě přijeli abych přišel, tak jsem tady," řekne Bradley a jeho oči najednou spadnou směrem ke mě.

"A kdo jsou tvoje krásné kámošky?" usměje se na mě.

"Tohle je Ivonne, Sandřina ségra," ukáže na ni Niall.

"Ahoj," vstane a Bradley ji políbí na tvář.

"Těší me," řekne s úsměvem a pak se obrátí zpátky ke mě.

"A tohle je Ariadna, moje nejlepší kamarádka," řekne Niall.

"Ráda tě poznávám," vstanu abych mu potřásla rukou.

"Potěší je na mojí straně," řekne a políbí mou ruku, opravdu pomalu a s takovým, zvláštním pohledem.

Upřímně, moc mi to nebylo příjemné. Je sice hezký, vysoký, svalnatý, má velké uhrančivé oči, ale nevím proč, něco mi na něm prostě nesedí.

"Tancuješ?" zeptá se mě.

"Ehm, ne... j-já netancuju, neumím to," řeknu se stydlivým úsměvem

"No tak, třičtvritna lidí tady tancují na hovno," podívá se směrem na parket.

Já si jenom nejistě dám pramen vlasů za ucho.

"Tak půjdeš?" natáhne ke mě ruku. "Jenom na chvilku."

"Dobře," kývnu nakonec a nechám ho odvést mě na parket.

"Fajn," usměje se.

Niall, Sandra, a Ivonne jdou spolu s námi. Jsem ráda, protože bych s ním nechtěla byla sama uprostřed neznámých lidí. No, i když znám jeho jméno, ani jeho vůbec neznám, možná se o něm Niall někdy zmínil, ale i tak o něm nevím nic, až na to že chodí na stejnou vysokou.. Sice mi příliš nesedí, ale nemělo by se vždycky dát na první dojem.

"Hýbej se trochu," zachichotá se, když stojím na místě.

"Já... nevím co mám dělat," přiznám se.

"No tak, ukážu ti to," dá ruce okolo mého pasu a mě to je nepříjemné.

"Ehm," odstřím ho lehce.

"Promiň, nechci abys to chápala špatně," řekne rychle.

Já jenom kývnu a on dá svoje ruce zpátky. Tentokrát se mě dotýká jenom konečky prstů.

"Dobře, teď se snaž pohupovat v rytmu hudby, trochu zapoj svoje boky," řekne a já se nejistě podívám na Sandru jak tancuje s Niallem, a snažím se ji napodobovat.

"Vidíš," usměje se Bradley. "Jde ti to."
Já se nesměle usměju a cítím že se do toho pomalu dostávám. Vlastně, mám moc ráda tanec, ale jsem spíš dobrá v klasickém tanci, popřípadě poskakování v mém pokoji, tohle není zrovna moje parketa. Když se otočím směrem kde předtím byli Sandra s Niallem, vidím že už tam nejsou. Ani Ivonne nikde nevidím. Z toho trochu znervozním a Bradley si toho všimne.

"Jsi v pořádku? Jestli chceš můžeme si jít dát něco k pití?" zeptá se.

"Já nepiju," řeknu.
"No tak... teď jsi vysokoškolačka, už na tebe nedohlíží maminka s tatínkem," zasměje se.

Já jenom skloním hlavu a kývnu. "Tak fajn. Ale chci najít Nialla."
"Neboj se, jsou někde tady," řekne a začne mě vést směrem k baru s pitím.

"Co si dáš?" zeptá se mě.

"J-já nevím, v alkoholu se opravdu nevyzám," přiznám, zatímco dál hledám Nialla a ostatní.

"Dej mi to co obvykle a jí to samé," řekne Bradley barmanovi.

"Co je to?" svraším oboří.
"Neboj, je to fakt dobrý, a ne moc silný," zachichotá se. Ten jeho smích mě už otravuje. "Bude ti to chutnat."

"Půjdu se po nich podívat ano?" podívám se na něj.

"Mám jít s tebou?" dotkne se mého ramene.
"Ne, ne díky," řeknu a snažím se v tom davu najít Nialla, nebo Sandru či Ivonne. Alespoň na chvíli jsem se zbavila Bradleyho, který se sice snaží být milý, ale jsem si jistá že má nějaké svoje boční úmysly, ale u mě má smůlu. Už se mi zdá že jsem zahlédala Ivonne, když do mě někdo vrazí a já skoro spadnu, ale na poslední chvíli mě zachytí nějaký kluk.

Když se na něj podívám, vidím v jeho očích překvapení. Jeho oči jsou karamelově hnědé, a zdálo se mi že v nich vidím nějakou zvlášní jiskru, já nevím, no to je asi trochu směšné. Jeho pohled je tak pronikavý, cítim jsem se že se mi podlamují kolena. Vlasy má uhlově černé, na sobě má koženou bundu a na první pohled vypadá jako nějaký motorkář nebo možná ještě spíš rocková hvězda. Ikdyž má dlouhé rukávy, všimnu si i pár tetování. Vypadal trochu nebezepčeně, a možná i proto se mi roztřásly ruce. Nebo to bylo tím jeho pohledem, kterým by mohl někoho zhypnotizovat, kdyby chtěl.

"Oh, díky," zvednu se na nohy a dám si nesměle pramen vlasů za ucho.

"Dávej si větší pozor," odvětí a spolu s dalšíma dvěma kluky odejde směrem k baru.

Nevím proč, ale musím jsem se ohlédnout zpátky za ním, a skoro se mi zatají dech když on udělal to samé. Rychle se zase otočím a udělám pár kroků směrem dopředu. Po chvíli úvnavného hledání konečně vidím Nialla se Sandrou.

"Ahoj, hledali jsme tě," řekne Niall znepoojeně.

"Já vás taky," vydechnu. "Úplně jste mi zmizely z dohledu."

"Jo, jo, promiň," řekne Niall. "Nejsi nějak červená?"

"Co? Proč ne," řeknu rychle.

"Ale jo. Červenáš se," zachichotá se Sandra. "Viděla jsi snad někoho kdo se ti líbí?"
"Ne, ne, jasně že ne. Asi je tady moc velké horko," řeknu, snažíc se skrýt svou nervozitu.

"Musíme najít Ivonne," zmizí Sandře úsměv z tváře a začne se rozhlížet okolo.

"Dobře," řekne Niall. "Pojďme."

"Já půjdu čekat k baru," řeknu.

"Fajn," řekne Niall. "Hned budeme u tebe."

Radši bych šla s nimi, ale přece jenom, asi by bylo vhodné vrátit se za Bradleym, minimálně rozloučit se. Navíc, jak se blížím, vidím že tam stojí i ten černovlasý kluk. Doufám jenom že se vážně tak nečervenám a s až moc rychle bijícím srdcem jdu směrem k baru.

"Ahoj," podívá se na mě Bradley s úlevou v hlase." Myslel jsem že jsi mi zmizela."

"Ne, byla jsem s Niallem a Sandrou, hledají Ivonne, počkám tu na ně," řeknu.

"No... tvoje pití je hotové," podá mi skleničku.

"Díky, ale myslím že radši nebudu pít," odmítnu ji.

"No tak, alespoň ochutnej. Když ti nebude chutnat, vypiju ji za tebe," usměje se. "No tak," cpe mi skleničku před obličej a já si nakoenc vezmu.

"Fajn," řeknu tiše a trochu si upiju. Mám nutkání zakašlat, ale radši to spolknu a dám mu skleničku zase zpátky do ruky.

"Nechutná ti?" zeptá se mě.

"Moc ne, říkala jsem že enjsem zvyklá pít," cítim pořád tu hořkou chut na jazyku.

"Dobře," vezme skleničku a položí ji na stůl "Půjdeme si ještě jednou zatancovat?"
"Ne, díky, počkám tady na ostatní," řeknu.

"Tak jenom než se vrátí," usměje se.

"Vážně nechci, ano? Nepřemlouvej mě prosím," řeknu a všimnu že si pokládá svou prázdnou skleničku a bere si tu mou. Vypije z ní asi půlku a otře si pusu.

"Tak můžeme dělat něco jinýho," začne se mě dotýkát mých rukou.

"Jako co?" snažím se ustoupit, ale on mě silně sevře, až zasténám bolestí.

"Neboj, jenom se trošku pobavíme, nic víc," snaží se mě políbit, ale já uhnu a snažím se ho od sebe odstrčit.

"Nech mě být. Rozumíš?" řeknu mu zoufale, a on se jenom usměje, tím jeho samolibým úsměvem.

"Nebraň se tolik, nehraj si na neviňátko," přesune jednu ruku na můj zadek a už mě skoro políbí. Zhnuseně a vyděšeně se pořád snažím vyprostit když v tom vidím jak ho někdo sráží na zem. Nemůžu tomu uvěřit, když vidím že je to ten červnovlasý kluk.

"Řekla ať ji necháš ty hajzle," udeří ho dvakrát pěstí do obličeje, a pak do něj ještě kopne zatímco mu z nosu začíná téct krev.

"Nech toho, prosím tě," řeknu vystrašeně a on se mě podívá zase tím pohledem, který mě vyvede z míry tak jako poprvé.

Skloní se nad Bradleyho, chytí ho za triko a řekne mu "Radši ji nech být nebo ti rozkopu ten odpornej ksicht."

Bradley pak stěží poníženě vstane, věnuje mi nenávistný pohled a odejde.
"Děkuju," podívám se na toho černovlasého kluka.

On jenom pokývne a spolu se svými kámoši odejde taky někam pryč. Já zůstanu stát u baru a vážně je mi do breku. Něco takového se mi nikdy nestalo. A když se ocitl Bradley na zemi, a on na něj zaútočil měla jsem strach aby mu nějak neublížil. Nebo hůř. Vážně nevím proč to udělal. Asi je to nějaký výbušný, násilnický tvrďák, co je rád za každou takovou příležitost. A nebo se mu prostě jenom nelíbilo, co se dělo, a zachránil mě. Nevím co z toho je pravda, ale vím to že jestli ho ještě uvidím, nejsem si jistá jestli dokážu zachovat klid. Ten jeho pohled, jeho oči...

"Ari, už jsme tady," pijřdou ke mě Niall se Sandrou a Ivonne.

"Jsi v pohodě?" zeptalá se mě Sandra.
"J-jo, jo," řeknu. Musím vypadat jako v tranzu.

"Viděli jsme Bradleyho, jak rozzuřený odchází pryč, myslím že mu z nosu tekla krev, nevíš co se stalo?"

"Ehm, on... stalo se to že byl trochu slizký a jeden kluk ho usadil. A pak odešel," řeknu.

"Cože? On tě obtěžoval?" zeptá se Niall vyděšeně

"To je jedno, už je to pryč," snažím se znít přesvědčivě.

"Věděl jsem že Bradley je trochu sukničkář, ale nemůžu uvěřit že by tohle udělal, ještě když ví že jsi moje kamarádka, to je fakt hnus," vydechne Niall znechuceně.

"Neboj se zlato, postaráme se o to aby se na tebe už ani nepodíval," řekne Sandra.

"Ne, to není nutné. Možná že moc pil," pokrčím

"Neobraňuj ho. Je to prostě prase," řekne Ivonne

"Pojď, půjdeme zpátky ano?" pohladí mě Niall po tváři.
"Dobře," kývnu.

Ivonna se mě chytne okolo ramene zatímco nám Niall a Sandra proráží cestu ven.

"A kdo byl vlastně ten kluk co tě bránil?" zeptá se Niall když jsme se dostali pryč.

"Nevím jak se jmenuje," zatřásla jsem hlavou. "Měl černé vlasy, snědší pokožku, tetování, a byl celý v černém."
"Páni, to je něco pro mě, škoda že jsem u toho nebyla," zasměje se Ivonne.

"To bude Zayn," vydechne Niall.
"Zayn?" pozvednu obočí.
"Jo, je v třetáku. Trochu podivín, slabě řečeno, těžko se s ním vyjde, žije v bytě kouse od univerzity. Je to pozížista , a přátelí se s docela pochybnou partou."

"H,j, já bych mezi ně beztak zapadla," řekne Ivonne.

"Měli by jste se od něj držet dál a i zbytku jejich party," řekne Sandra.

"Je snad nebezpečný?" zeptam se.

"Neříkám že je to masový vrah, ale je lepší moc se s ním nepřítelilt, jasné?" podívá se na nás Niall.

Já jenom kývnu a uznávám, jsem trochu zklamaná, ikdyž se to dalo čekat. Nemusí to být špatný člověk, ale asi je pravda že někdo jako on asi nebude moje krevní skupina. Ikdyž, tak jako tak neznám ho, a tak ho nemůžu soudit, navíc zachránil mě, ať už to bylo jenom z dobroty srdce nebo ne. A alespoň si jeho tvář můžu spojit i se jmeném. Zayn...