ZAYN MALIK FAN FICTION

10. 10

Během následujících čtyř dnů se našel Marcus. Všem se nám oddechlo, nejvíc samozřejmě Liz. Nikdy jsem nikoho nenazvala takovým slovem, ale je to hajzl, a doufám že si v base odsedí svoje. Je obviněný nejenom z napadení Liz, ale i z nějakých krádeží, ublížení na zdraví a bůhví čeho ještě. Vypadá to že má toho dost co za sebou. Do konce týdne propustí i Liz domů, teda... k Vicky a Tedovi. Alespoň na nějaký čas. Ted z toho nebyl dvakrát nadšený, ale nemohl moc co dělat. Je mi jasé že Liz teď potřebuje hlavně podporu a cítit že má vedle sebe lidi kterým na ni záleží. Bude vypovídat u soudu proti Marcusovi, a ještě to dítě... říká že se o tom nechce bavit a musí si to celé ještě rozmyslet, a v tom ji dávám za pravdu. Určitě by si to měla velmi dobře celé promyslet. Tohle není jen tak. Změní ji to celý život, ať se rozhodne tak, nebo tak.

"Těšíš se na dnešní hodinu?" zeptám se Zayn když stojíme na chodbě několik minut před začátkem našeho kurzu malování.

On jenom s povzdychem protočí v sloup.

"No tak, nedělej že tě to nebaví. Vím že kreslení miluješ, a navíc... slečna Deb je moc milá a určitě skvělá učitelka."

"Hmm," vydechne otráveně.

"Zayne, jestli se mnou nechceš trávit čas, tak fajn, odhlaš se. Přestaň tam chodit. To nevadí. Myslím že se tam najde pár dobrých lidí, co mi budou dělat společnost. Byl tam jeden kluk.. jak se to jmenoval? Eric?" řeknu zamyšleně.

"Ariadno," vidím v jeho pohledu možný náznak žárlivosti. "Neprovokuj mě."

"Já nic nedělám," řeknu nevinně. "Jenom ti říkám svoje možnosti."

"Baby, radši přestaň nebo se přestanu ovládat," chytí mě smyslně okolo pasu.

"Ano?" dám své ruce okolo krku. Upřímně, začínám si čím dál víc užívat jeho doteky, ikdyž je to na veřejnosti a lidi na nás koukají. Zdá se že se vážně dostávám ze své ulity.

On už nic neřekne, jenom vášnivě spojí naše rty v dlouhém polibku. V jednu chvíli mám pocit že snad ani nemůžu popadnout dech, a v tom ucítím jak přesune své rty na můj krk a musím se držet abych nezasténala. Jednu ruku má na mém boku, a druhou sklouzává pomalu pod lem mých šatů.

"Zayne," uvědomím si najednou že tohle by jsme neměli a než stihne Zayn cokoliv říct, a ne že by se ani obtěžoval přestat, uslyším něčí zakašlání.

"Slečno Debbie," vyhrknu. "M-my jsme... už chtěly jít do učebny."

"Ano, jistě," pousměje se. "Zayn a Ariadna že?"
Já jenom kývnu.

"No... sice jsem romantická duše a věřte mi že mám radost když vidím mladou lásku, ale teď prosím pojdte dovnitř," ukáže směrem ke dveřím.

Já vezmu Zayna za ruku a s menším pocitem hanby ho vedu do třídy.

"Chci aby jste se naprosto uvolnili a nechali pracovat vaše tělo. Nechte vaši ruku ať vás vede. Odprostětě se od všech starostí a myšlenek které vás rozptylují. Vím, je to těžké, ale zkuste to," řekne paní Debbie zatímco si sama stoupne k plátnu. "A pamatujte si. Tady nemůžete udělat chyby, všechno co zanecháte na plátně, pochází z vás. Snažte se osvobodit své umělecké já které ve vás dříme."
Uslyším Zayna jak se snaží nerozesmát a jenom obrátím oči v sloup a zakroutím hlavou. On pokrčí rameny a začíná ledabyle kreslit. Já se zhluboka nadechnu a potom co Debbie domluví, se pustím do malování. Nemám s tím velké zkušenosti, ale jak říkala, musíme se projevit, a nechat naši ruku a srdce ať pracují za nás. Možná je trochu moc poetická, nebo má prostě zkutečně romantickou duši, ale jsem přesvědčená o tom že je to skvělá umělkyně a opravdu zajímavá osobnost. A milý člověk. Jsme už asi v polovině hodiny a myslím že se mi to zatím docela daří, no... teda, moc toho na plátně nemám, ale jsem přece začátečnice. Zdá se mi že už se do toho začínám konečně dostávat, když ucítím ruce okolo mého pasu rty na mém krku, spojené se známou vůní kolínské smíchanou s cigaretovým dýmem. Jeho lehké strniště mě trochu šimrá, nacož se tiše zachichotám. Ty jeho jemné ruce mi přejíždí od boků až ke stehnům a já cítím jak se chvěje celé mé tělo.

"Zayne," zašeptám na znamení ať toho nechá.

On ale nepřestává, naopak, ještě víc se začne věnovat mému krku a když lehce skouskne, musím se držet ze všech sil abych nezasténala.

"Baby," zašeptá svůdně zatímco přejíždí prsty po mých rukách a věnuje mi drobný polibek na rameno. "Kdy už tahle hodina skončí?"
"Ještě dvacet minut," zašeptám dívajíc se kolem a všimnu si asi tří lidí co se na nás dívají. Není mi to zrovna příjemné, a tak se otočím čelem k Zaynovi a položím mu ruku na hruď abych ho od sebe odstrčila.

"Teď běž, ano? Nemůžu se soustředit," podívám se na něj a on nasadí svůj samolibý úšklebek ale vrtáí se na místo.

Já zakroutím s úsměvem hlavou a opět se pouštím do malování. Bože, miluju ho. Ale co se mnou dělá.... já... myslím že občas ztrácím kontrolu sama nad sebou, ale možná že jenom prostě objevuju sama sebe. Holku kterou jsem vždycky držela v koutě, a rozhodla se vyjít ven.

"Zayne, už to nikdy nedělej," řeknu mu rázně když se dostaneme do jeho bytu.

"Co? To myslíš tu hodinu malování?" zeptá se mě.

"Jo, přesně to," složím si ruce na prsou. "Víš jak jsem se cítila trapně když jsem viděla že nás ostatní pozorují?"

"No a? Užili si show?" zasměje se lehce.

"To není vtipné," řeknu uraženě.

"No tak," vezme mě za ruku a stáhne mě tak k sobě na gauč. "Byla to zábava. Cítíit jak se třeseš pod mými doteky," přejede prstem po mé pokožce.

"Nech toho," cítím že už to dělá zase. Zase mě nutí abych se cítila zranitelná... naprosto bezmocná. Jenom se mě dotkne a bojím se že mi srdce opravdu už vyskočí z hrudě, z toho jak silně a rychle tluče. Vím že on to ví. Co se mnou dělá. A užívá si to.

"Snažím se krotit. Věř mi to," vydechne a vezme si mou tvář do dlaní. "Ale nemůžu se pořád tak ovládat."
"Zayne," položím ruku na tu jeho. "Taky po tobě toužím. Strašně moc. Ale..."
"Ještě nejsi připravená," pokývne. "Já vím."

"Prosím nezlob se na mě, vím že tě to štve, ale je na to pro mě ještě moc brzo," řeknu tiše.

"To ne, nezlobím se," políbí mě krátce. "Mám rád pomyšlení že se tě přede mnou ještě nikdo takhle nedotknul, a chci aby to pro tebe bylo výjimečné... až bude čas."
"Ale... myslíš to vážně? Neříkáš to jenom proto..."

"Myslím to vážně," kývne. "Miluju tě Ariadno. A ikdyž s tebou ještě nemůžu být tak jak chci, alespoň ti můžu udělat dobře jinak."

"C-co tím myslíš?" zeptám se ho se značnou dávkou nervozity když ho sleduju jak si olízne rty a začne rukou pomalu zajíždět pod mé šaty.

"Pamatuješ si to na narozeninách?" podívá se na mě a já jenom kývnu. "Tak tentokrát si tě vychutnám, doslova," vyhrne mi je opatrně.

"Zayne," vydechnu a cítím jak se mi šíleně rychle zvedá hruď a buší srdce.

"Neboj se," usměje se něžně a ještě jednou mě políbí. "Určitě se ti to bude líbit baby," skouskne si ret a přesune se dolů k mým nohám. Trošku mi je roztáhne, z čehož ještě víc znervozním a těžce polknu. Vím že by mi neublížil ale i přesto... mám strach, ikdyž je tu i jistá dávka vzrušení... ale v tomto okamžiku převládá hlavně ten strach.

"Zlato, uvolni se ano? Jestli budeš chtít abych přestal, udělám to. Ale teď mi prosím věř ano?" podívá se na mě.

Já s nejistým úsměvem kývnu.

Zayn mi pak ještě trochu vyhrne tričko a začne nechávat lehké motýlí polibky po mé hrudi a břichu, až dojde k vnitří straně mého stehna a i tam pokladá své dokonalé rty a já jenom tiše vzdychám. Cítím se jakoby každý bod mého těla byl tak citlivý, nevím... celá se chvěju. O tomhle se mi před dvěma měsíci ani nezdálo. Ale teď jsem tady, s klukem kterého miluju, a který mě líbá po celém těle, a já nemůžu popřít... líbí se mi to. Jak se by se mi to taky mohlo nelíbit? Zayn je jako sen, jako nádherný sen a nebezpečná noční můra v jednom. Celou dobu mám zavřené oči, ale když cítím jak dosahuje na lem mých kalhotek, podívám se na něj a všechny ty obavy, které na chvíli pominuly, se zase vrátí. Zároveň se začnu i stydět že jsem před ním skoro nahá, a stáhnu si triko dolů.

"Baby, jsi nádherná," řekne Zayn něžně. "Jenom mi důvěřuj ano? Tak jako poprvé."

Já se zhluboka nadechnu a pokývnu hlavou.

Zayn mi pak pomalu sundá kalhotky a já věřím tomu že jsem rudá jako rajče.

"Zase ... zase uděláš... to co minule?" zeptám se ho nesměle.

"Ne miláčku," usměje se a ještě jednou se vrátí k mým rtům. Lehce zatahá za můj spodní ret, nacož mu zasténám do úst. "Teď pocítíš ještě větší rozkoš."

Musím se přiznat že v těchle věcech nejsem zběhlá. Tuším co asi přijde, ale vůbec nevím jaký to bude pocit. Když už vidím že Zayn se zase vrátil na svou předešlou pozici, sevřu cíp polštáře vedle mě a zavřu oči. S napětím čekám až začne a celá se třesu zatímco vím že se přibližuje čím dál blíž k mému nejcitlivějšímu místu. Pak najednou... ucítím jeho jazyk... tam... a bože... je to tak zvlášní ale ohromující, opojný pocit zároveň. Neudržím se a hlasitě zasténám. Ikdyž neotevřu oči, vsadila bych se že Zayn se určitě spokojeně usmál. Začíná se svými ústy pohybovat pomalu, téměř až mučivě a já mám pocit že tohle dlouho nevydržím. Cítím jaké je mi hrozné horko a po chvíli začínám cítít i drobné kapičky potu na čele. Občas uslyším Zayna jak vydá zvuk... já nevím spokojenosti? Prostě myslím že je snad fakt pyšný na to, že mi dopřává takovou rozkoš jako první... jako jediný...

"Zayne, j-já bože," zakloním hlavu když zrychlí tempo. A hned nato vykřiknu když ucítím že přidal ještě prst kterým pohybuje uvnitř mě zatímco pořád používá svůj jazyk a já myslím že snad expluduju. Najednou... nechápu proč začíná opět zpomalovat a myslím že mě naschvál provokuje. Nesnáším když je škodolibý. Ale zároveň to i miluju.

"Nepřestávej," zasténám zesláble.

"Baby, musíš poprosit," řekne se zastřeným hlasem.

"Zayne, nech toho," nedokážu stále ani otevřít oči a stisknu polštář ještě pevněji.

"Jaké je kouzelné slůvko?" nepřestává si mě dobírat.

"Prosím," vydechnu. "Prosím, nepřestávej."
"Jak chceš zlato," slyším v jeho hlase úsměv a asi pět sekund nato se opět vrátí k tomu vražednému tempu. Pomalu začíná, cítit zase ten pocit v podbříšku jako tehdy na oslavě a vím že už dlouho nevydržím. V jedné ruce stále držím polštář a druhou mám opřenou o kraj pohovky. Cítím jak se celé moje tělo chvěje a že jestli brzo nevyvrcholím, asi se zblázním. Je to tak strašně intenzivní a... já... najednou už to dál nevydržím a s hlasitým výkřikem se prohnu v zádech. Pořád mám šíleně rychlý tep a když Zayn stále přejíždí prsty po mém těle, které je ještě značne citlivé, občas tiše, až bolestně zasténám a když se odhodlám otevřít oči, vidím jeho tvář jak si mě prohlíží a natahuje se pro deku, kterou mě zakryje.

"Tak jaké to bylo baby?" lehne si vedle mě a pohladí mě po tváři.

Já už začnu nabírat zase normální dech, ale pořád jsem se ještě nevzpamatovala z toho co se stalo před chvilkou. Sice už mi jednou přinesl ten pocit, ten dokonalý pocit kdy na chviku jakoby nevíte o světě, ale nebylo to takové. Tohle mi přišlo mnohem intimnější, mnohem intenzivnější... prostě nepopsatelné.

"Dobře víš co se mnou děláš," sklopím zrak a moje prsty najedou lem jeho trika, se kterým si začnu hrát.

"Ariadno, ty ani nevíš co děláš ty se mnou," odhrne mi z tváře pramen vlasů. "Nejsi jako žádná kterou jsem kdy poznal. Žádná se ti v ničem nevyrovná."

"Zayne, řekni mi prosím pravdu," podívám se na něj a on pokývne. "Když jsi mi ten večer po koncertě řekl že... že jsi v tomhle nový... v lásce... myslel jsi to vážně? Opravdu jsi se do mě tak zamiloval nebo jsem pro tebe byla nějaká výzva, dostat nezkušenou maloměšťačku?"

"Ne, tak to nebylo," zakroutí hlavou. "Řekl jsem ti to protože jsem k tobě i za tu krátkou dobu cítil něco co jsem ještě nikdy předtím nezažil se žádnou. Napřed jsem ani nevěděl co to je, nevěděl jsem jak se vlastně pozná že jsi zamilovaný. Byl jsem se spoustou holek, ale k ani jedné z nich jsem necítil to co k tobě, žádná mě tak nevyvedla z míry, žádná mi tak nerozbušila srdce, po žádné jsem tak netoužil. Úplně mě to dostalo. Nečekal jsem že se zamiluju, když už tak snad do někajé punkačky se kterou se budeme po večerech sjíždět za zvuku burácejí hudby, kterou budeme otravovat všechny sousedy," řekne s drzým úsměvem. "Ale místo toho jsem potkal tuhle úžasnou holku kterou mám při sobě, a kterou bych za nic na světě nevyměnil. A ikdyž vím že nejsem dokonalý a určitě by si zasloužila někoho lepšího, doufám že se alespoň pokusí snést při sobě tohoto idiota a může si být jistá že ji nikdy neopustím, že budu při ní, že ji budu vždycky milovat."
Cítím že mám v slzích slzy a rozhodnu se schovat hlavu u jeho krku tím že že se k němu přitulím a vnímám jeho teplo a uklidnují pocit že jsem v jeho náručí. Pevně mě objímá a dá mi pusu do vlasů. "Spi baby. A nech si o mě zdát, než se zase probudíš," zašeptá.