ZAYN MALIK FAN FICTION

ZAYNŮV POHLED

Nemůžu uvěřit že je to vážně ona. Moje matka. Neviděl jsem ji už měsíce a vůbec jsem nečekal že zrovna teď přijde. Abych řekl pravdu, ani nevím jestli mi vůbec alespoň trochu chyběla. Jo, je to moje matka, ale nikdy jsem pro ni nebyl víc než děcko které si uhnala s mužem, co si vzala aby se měla dobře. Ale nepočítala s tím že ten chlap ji opustí aby se vydal na dráhu alkoholika a jí nezbylo nic jiného než mě při sobě trpět zatímco si užívala život plnými doušky. Co tady sakra chce?
"No, to mě ani neobjemeš?" podívá se na mě matka nevěřícně.

Já jsem ještě pořád až moc v šoku, abych dokázal reagovat. Vypadá i jinak než co jsem ji viděl naposledy. Řekl bych že zhubla pár kilo a má i jiný účes. Její nové manželství jí nejspíš prospívá.

"Tak pojď ke mě," obejmě mě.

Já si nechávám ruce stále u těla a snažím se moc nevnímat její ostrý parfém, ze kterého se mi motá hlava.

"Jsi ještě hezčí než co jsem tě viděla naosledy," políbí mě na tvář.

"Co tady děláš?" zeptám se jí konečně zatímco si utírám rtěnku z líce.

"Nebuď tak odporný," zavře za sebou dveře a svlékne si kabát. "Radši mi to pověs," dá mi ho do ruky.

Pověsím teda s povzdechem její kabát a podívám se za sebe, kde s nejistým výrazem stojí Ariadna.

"Ehm," jdu k ní a chytím ji okolo pasu. "Ariadno, tohle je moje matka."

"Ráda vás poznávám," vykročí nesměle k mé matce a potřese jí rukou. "Ariadna Paynová."

"Trisha Hatcherová," usměje se matka úlistně. "Nevěděla jsem že má Zayn přítelkyni. Myslela jsem že na vážné vztahy není. Nebo jste jenom jeho..."

"Proč jsi sem přišla...mami," složím si ruce na prsou. Nevím, ale oslovovat jí mami mi přijde chvílemi až směšné.

"Jenom jsem si říkala že už jsme se dlouho neviděli. Je něco špatného na tom navštívit svého syna," nasadí její falešný úsměv.

"Mohlas alespoň zavolat že přijdeš," povzdechnu si a rukou ji pobídnu aby šla dál.

"Omlouvám se jestli jsem vás vyrušila," změří si Ariadnu pohledem a ta se mi zdá před ní nesvá, zvlášť když je jen v pyžamu. No a matčin povýšenecký pohled jí asi nepřidá.

"Dáte si... čaj? Nebo kávu?" zeptá se matky tiše.

"Ne, děkuji," sedne si na gauč.

"Neboj, jed tady nemáme," neodpustím si poznámku.

"Pořád stejně vtipný že?" zakroutí hlavou.

Já si s drobným úšklebkem sednu na druhou stranu pohovky a Ariadna vedle mě na kraj.

"A jak dlouho se vlastně zdržíš?" zeptám se jí na rovinu.

"Neboj se. Nezdržím se déle než do pátku odpoledne. Mám tady nějakou schůzku a ty víš že nerada spím v hotelech. Šofér mi za chviličku přinese kufr."

"Takže ty tady chceš i spát?" podívám se na ni.

"No jistě, snad sis nemyslel že tě jdu jen pozdravit," zasměje se lehce. "Vím že máš školu ale i tak spolu budeme moct strávit nějaký čas. Vidím že máš o čem vyprávět," podívá se na Ariadnu která se drobně usměje.

"Skvělý," procedím mezi zuby.

"No tak. Tenhle byt je obrovský a nádherný.. ikdyž ty tvoje malůvky po zdech z toho luxusu značně ubírají," rozhlédne se s pohoršeným výrazem okolo.

"Je to můj byt a můžu si tady dělat co chci. Když budu chtít malovat po zdech tak taky budu," řeknu odhodlaně. "Do toho ti vážně sakra nic není."

"Dobře, dobře. Nemusíš být hrubý," řekne matka dotčeně.

Já jenom obrátím oči v sloup.

"Ehm, zlato, jestli jsi unavená, jdi si lehnout ano? Brzo ráno máš přednášku," dám Ariadně ruku na koleno doufajíc že půjde a nebude muset snášet přítomnost mé matky.

"Nebude to nezdvořílé vůči tvé matce?" podívá se na ni nejistě.

"Ale ne drahá. Jenom jdi. Sama půjdu za chvíli spát. Dnešní den byl dost náročný," zakroutí hlavou.

"To jo," vydechnu.

"No tak dobře," vstane pomalu. "Vážně ráda jsem vás poznala. Jsem ráda že jste tady."
"Jsi vážně milá," usměje se matka.

"Dobrou baby," pohladím ji ještě po ruce a ona mi věnuje lehký úsměv.

"Dobrou noc," řekne ještě Ariadna zatímco sleduju ji matka sleduje jak jde pomalu nahoru.

"Takže," skříží si matka ruce na prsou když uslyší zavření dveří. "Proč jsi mi o ní neřekl? Stydíš se snad za ni?"

"Ne," odseknu hrubě. "Ariadna je to nejskvělšjí co mě kdy potkalo. Jestli se za někoho stydím, tak za své rodiče. Myslím že těmi se skutečně nemůžu pyšnit, co mami?"

"Nech si svoje urážky, alespoň pro jednou," řekne matka podrážděně. "A jestli mě míníš srovnávat s tím.. mužem který nás oba opustil aby se mohl scházet s pochybnými individui, chlastal a žebral po ulicích, měl by ses nad sebou zamyslet. To já se o tebe celé ty roky starala, a nevidím ani náznak vděky."

"Starala?" vydechnu až pobaveně. "Myslíš babičku, nebo ty služebné a chůvy které byli jediným zdrojem mateřské lásky co jsem poznal?
"Víš ty co?" usměje se matka. "Radši toho nechme. Opradu jsem se s tebou nepřišla hádat."

"Tak co chceš?" pozvednu obočí.

"Jenom jsem s tebou chtěla strávit trochu času. To víš... dloho jsme se neviděli. Můj manžel je na služební cestě v Austrálii a pomyslela jsem si že když mám tady blízko schůzku, mohla bych se zastavit i za svým synem."

"Odpusť Asi ty blbosti jo?" začínám být čím dál víc naštvaný, protože vím že nepřijela jen tak z dobroty srdce nebo že bych jí snad chyběl. "Už mi sakra řekni pravý důvod proč jsi přišla."

"Jestli míníš být dál takhle odporný, asi bude lepší když si půjdu lehnout. Jenom dám vědět řidiči, aby mi přinesl kufry," vstane najednou a já už radši nic neříkám, jenom se natáhnu pro krabičku a zapálím si. Když se vrátí zpátky, i s šoférem s kufry v ruce mi s falešně vřelým úsměvem mi popřeje dobrou noc a jde nahoru. Je mi z ní vážně zle. Nedokážu pochopit proč jsem tak najednou přijela. Jo, možná to bylo jenom kvůli té její schůzce a nechuti k hotelům, čemuž ale odmítám věřit anebo mě chtěla jenom otrávit a znova si prohlédnout dům, který vždycky doufala že bude její. Vlastně, myslím že nikdy neskousne to že jí její tchýně nic nezanechala. Ne že by to potřebovala. Během těch let s otcem nastádala majetku dost, všechny zisky z podnikání připadly jí a její další manželé taky nebyli zrovna prodavači zeleniny. Ale jedna věc je pravda. Matka nikdy nemá dost.

"Zayne," slyším Ariadnin rozespalý hlas když si k ní lehnu do postele.

"Jenom dál spi," políbím ji na rameno a přitáhnu si ji k sobě.

"S tvojí mámou všechno v pořádku?" zeptá se tiše.

"Spi baby, ano?" obejmu ji okolo pasu a těžce vydechnu.

Myslím že tohle bude dlouhých pár dnů. Jenom doufám že pozítří odejde.

ARIADNIN POHLED

20. 10

"Tak jaká je?" zeptá se mě Ivonne zvědavě.

"No... jde vidět že má hodně peněz... a působí... já nevím... nezdá se mi že by se Zaynem měla nějak vřelý vztah. Připadá mi... chladná a její úsměv mi taky nepřijde upřímný, těžko ji hodnotit po takové chvíli," přiznám.

"Takže je to mrcha," řekne.

"Tak nemluv, je to Zaynova máma," řeknu tiše. "Kromě toho, ne vždycky je dobré dát na první dojem. Kdo ví, možná mě ještě překvpaeí."

"Jo, možná je jak Judy Foster v Příšerné tchýni," zasměje se.

"To není moc vtipné," zakroutm hlavou. "Ne, vážně. Ráda bych s ní vycházela."
"A co Zayn vlastně říkal na to že přijela?" zeptá se.

"Nebyl zrovna nadšený," složím si ruce na prsou. "Bylo to neohlášené a myslím že byl hodně překvapený. Ráno u snídaně tam bylo hrozné ticho, hlavně ze Zaynovi strany. Myslím že snad poprvé šel rád do školy, jenom aby tam s ní nemusel zůstat."

"To jsou na tom tak špatně?" svraští Ivonne obočí.

"Nevím," skloním hlavu. "Zaynova matka se o něj nikdy příliš nestrala a nechávala to spíš na druhých. Myslím že na ni měl velký dopad to že ji opustil jeho otec a asi ho v něm pořád tak trochu vidí. Navíc s těma všemi svatbami, novými manželi.... myslím že úplně zapoměla že je v první řadě matka. Je mi líto že když Zayn nemůže být se svým otcem, není ani se svou matkou. Chápu že to není zrovna žena hodná titulu matky roku, ale i tak. Jsem si jistá že ho má ráda a kdyby chtěli, mohlo by to mezi nimi být lepší. Co bych dala zato kdybych já měla pořád svoji mámu. Mí rodiče pro mě byli vším. Jsem si jistá že ať už by se mezi námi objevily jakékoliv rozepře, a neshody, pořád by to byli moje máma a táta a nechtěla bych aby jsme se k sobě chovali jak k cizím. Teď to možná Zaynovi nevadí, nebo to aslespon nedává znát, ale až bude jeho matka stará, a třeba bude mít i blízko k smrti, bude mu líto že si k sobě nedokázali najít cestu."
 

"Nechceš zajít k Flamovi? Neboj, Mandy tam nebude. Podle všeho jí už nezajímáme, což mi ani trochu nevadí," usměje se Zayn když odpoledne jdeme z budovy.

"Zayne, tvoje matka je u tebe. Měli by jsme být radši s ní," řeknu váhavě.

"Určitě se zabaví i bez nás," povzdechne si.

"No tak," stisknu jeho ruku. "Vím že to mezi vámi není zrovna nejlepší ale právě proto by jsi tam měl být a snažit se s ní trochu sblížit."

"Nemám zájem," odsekne.
"Zayne, no tak," zatahám ho lehce za rameno. "Je to tvoje máma."

"Měla 21 let aby byla mou matkou, teď už je pozdě."
"Ale... vždyť ji musíš mít rád. Vím že máš," usměju se lehce.

"Nebavme se o tom ano? Nechci se rozčilovat, pak se můžu přestat ovládat a nechci aby si mě tak viděla," řekne zoufale.

"No tak dobře," pokývnu. "Ale slib mi že se alespoň pokusíš aby ty dva dny byli co nejpříjemnější ano? Uděláš to kvůli mě?"

Zayn s povzdechem skloní hlavu. "Fajn," řekne po chvíli. "Pro tebe to udělám."
"Děkuju," pousměju se a dám mu jemný polibek.

"Zayne, už jsi tu?"zeptá se Trisha překvapeně když vejdeme do bytu.

"Čau," pokývne jenom hlavou a jde do kuchyně.

"Dobrý den paní Hatcherová," pozdravím ji. "Měla jste už oběd? Nebo mám něco uvařit pro nás tři?"

"O to se nestarej zlato," vstane pomalu. "A neboj. Nemusíš se snažit abych se tu cítila dobře. Já vím že Zayn by nejradši odešel někam s Louim a dalšími z těch jeho kamarádů, jenom aby nemusel zůstat v mojí blízkosti. To že je teď tady je určitě tvoje práce že? Poprosila jsi ho o to?"
"Tak trochu," přiznám nejistě. "Zayn jenom..."

"Nesnáší být v mojí přítomnosti," řekne pokorně.

"Ne, ne tak to není," řeknu rychle. "Jsem si jistá že by se váš vztah mohl zlepšit, pokud se oba... budete trochu víc snažit."
"To co se nespravilo za celé roky, nespravíme ani za den či dva," usměje se lehce.

V ten moment se Zayn vrátí.

"Jdu nahoru, musím do zítřka přečíst jednu knihu, takže tam budu asi až do večera. Dělej si tady co chceš... já... zůstanu tam," řekne bez zájmu a pomalu kráčí směrem ke schodům.

"Zayne," zavolám na něj. "Myslím že teď by jsi měl být se svou matkou. Alespoň chvíli."

"Možná až u večeře," podívá se na mě. "Teď jdu nahoru."
Chci ještě něco říct ale jeho matka mě zastaví.

"Jenom ho nech. Jsem ráda že tak studuje, já stejně asi za chvíli vyrazím. Mám se sejít s jednou přítelkyní se kterou jsem se dlouho neviděla a nechci vám narušovat vaše soukromí, nepřišla jsem nikoho obtěžovat," řekne Trisha a Zayn se ani neohlédne, jenom vidím jak zakroutí hlavou a zmizí mi z dohledu. Sice chápu že je to mezi nimi napjaté ale musím přiznat je mi jeho matky trochu líto. Ikdyž nemůžu říct že by mi byla zrovna dvakrát sympatická, ale přesto, je to její syn.

"Chcete společnost? Alespoň než odejdete?" nabídnu jí.

"Jistě," usměje se. "Ráda se o tobě něco dozvím."
"Dobře," pokývnu s lehkým náznakem úsměvu a sednu si vedle ní.

Asi hodinu si prostě jenom tak povídámé o mě, i o ní... musím ale přiznat že hlavně o mě. Ani nevím jakto že jsem se jí tak otevřela, ale asi prostě chci aby to mezi námi bylo dobré. Zdálo se že jí zajímá co jí říkám a ikdyž si pořád nejsem vůbec jistá jaká doopravdy je, jestli je skutečně tak hrozná jak Zayn tvrdí, dokud se ke mě chová slušně, nemám důvod se k ní chovat jinak než přátelsky. Přece jenom... je to matka mého kluka, a možná někdy... to mezi těma dvěma bude lepší. Vážně bych si to přála.