ZAYN MALIK FAN FICTION

1. 9.

"Vstávat!" slyším něčí hlas, zřejmě Ivonin.

"Mhm," začínám si mnout oči. Opět jsem toho moc nenaspala. Je tady první školní den. Což je vážně zvláštní, vzhledem k tomu že na běžných školách škola začíná později, ale tohle je nová vysoká, která je tak trochu jiná. Má vlastní osnovy a pravidla. Máme v určitých věcech větší svobodu, ale zase, třeba tohle není zrovna důvod k jásaní.

"Dnes máme první přednášku," řekne nadšeně.

"Už vstávám," začnu se protahovat a když otevřu oči, vidím že Ivonne je už oblečená. "Nečekala jsem že budeš takové ranní ptáče a budeš se tak těšit do hodinu."

"To nejsem, ale tohle je náš první den. A ráda bych se ještě rozhlédla po chodbách."
"Proč?" vstávám pomalu.

"Třeba uvidím někoho zajímavého, třeba tvého včerejšího záchrance," vidím jak se prohlíží v zrcadle.

"Zayna? Tvoje sestra říkala že se od něj máme držet dál," řeknu.

"No a co? Určitě přehání," zakroutí hlavou. "Byl hezký?"

"Mhm, asi, já nevím moc jsem si ho neprohlížela," zamumlám. Pravdou je že jeho obličej nedokážů spustit z hlavy, i když se o to snažím.

"Kdo ví? Třeba ho dneska uvidíme," řekne.

"Třeba," povzdechnu si. "Půjdu do koupelny. Počkáš na mě že?"
"Jasně, ale pohni si," posadí se na postel a vytáhne z kapsy mobil

"Fajn," řeknu tiše a vlezu do koupelny.

"Nevím co si mám obléct," dám si zoufale ruce na hlavu.

"No tak ti pomůžu s výběrem," přijde ke mě. Vidím její pohled když si prohlíží moje oblečení, a chce se jí až smát.

"Co je?" zeptám se.

"Tvůj styl je tak... neviňoučký," povzdechne si a odhodí na bok jedno z mých oblíbených triček.

"Hej," dám ho zase zpátky.

"No... tak si dej tyhle šaty. Sice bych radši snědla kozu než si to dát na sebe, ale tobě to asi bude slušet," podala mi bílé šaty na ramínka.

"Tak jo," řeknu a začnu si je oblíkat.

"Ten řetízek je hezký," vezme si ho do ruky z mého stolku.

"Jo, je to to nejcenější co mám," prohrábnu si vlasy a vezmu si ho dlaně.

"Dal ti ho někdo výjimečný?" zeptá se.

"Moje máma. Těsně než zemřela," usměju se smutně.

"Promiň, to jsem nevěděla," vypadá znepokojeně

"To nic, neřekla jsem ti to. Neříkám nikomu napotkání že mí rodiče zemřeli a že se o mě od té doby staral můj brácha"

"To je hrozný, vážně je mi to líto, Niall něco spomínal ale neuvědomila jsem si..." dotkla se mé ruky.

"Díky, nic se nestalo," usměju se. "Pomůžeš mi ho prosím zapnout?"

"Jasně," zapne mi ho a si ještě trochu upravím vlasy a trochu se namaluju. Většinou použím jenom minimum make-upu, ale dnes jsem chtěla vypadat hezky. Je pravda že určitá část mě možná doufá že narazím na Zayna, ikdyž vím že bych se s ním asi neměla zaplétat. No, pochybuju že by měl vůbec zájem.

"Tamhle je ten hajzl ne?" ukáže Ivonne směrem ke skupince lidí, mezi kterými je i Bradley.

"Jo, jo je to on," skloním hlavu.

"Jdeme jinam?" zeptá se mě.

"Dobře," kývnu.

"Můžeme jít tamhle. Jsou tam Michelle a Derek," navrhne.

"Tak jo," následuju ji a ještě se otočím směrem k Bradleymu, ale už tam není.

"Ahoj holky," pozdraví nás Derek. Seznámili se s ním a Michelle při přednášce. Jsou to sourozenci, dvojčata, ikdyž si vůbec nejsou podobní, taky jsou v prváku, a oba jsou vážně moc sympatičtí. Michelle je vysoká tmavovláska co chodívá v obyčejném triku a riflích, myslím že v tomhle jsme si asi blízké, obě se rády oblíkáme ležérně, a nevyčníváme z davu. Její brácha Derek se mi zdá jako typ kluka, co má rád zábavu, a taky tvrdší hubu. má i nějaké tetování. V tom si zase rozumí s Ivonne. Zdá se mi že si ti dva opravdu padli do oka. Představí nám ještě dalším čtyřem lidem, kteří byli s nimi a společně si zajdeme na něco k jídlu. Potom se vrátím do našeho pokoje a zavolám Liamovi.

"Ahoj sestři," ozve se jeho nadšený hlas.

"Ahoj," usměju se. "Jak se máš."
"Dobře, docela, je tady tak prázdno. Chybíš mi tu," řekne.

"Jo, taky mi chybíš," řeknu smutně.

"Je to tam dobrý?" zeptá se.

"Jo, moje spolubydlící je fakt skvělá holka a seznámila jsem se s pár dalšími lidmi," řeknu.

"Dohlíží na tebe Niall?"

"Liame, není mi 6." obrátím oči v sloup.

"No tak, ale vážně," řekne naléhavě.

"Jo, neboj se. On i Sandra jsou pořád s námi. Teda, ne úplně pořád, ale vážně, neboj se o mě."

Rozhodně mu nemíním říkat že jsme byla na tom večírku, a už vůbec ne o tom co se stalo s Bradlym. Vím že by byl schopný nasednout do auta a přijet pro mě. Znám ho až moc dobře.

"No dobře ale," zní pořád nejistě.

"Bráško, nemusíš mít o mě strach. Příští víkend přijedu domů jo?" snažím se mu zlepšit náladu.

"Dobře, uvařím nějaké tvoje oblíbené jídlo," slyším v jeho hlase úsměv.

"Budu se těšit," usměju se taky.

"No... už tě nebudu zdržovat, zavolám ti zase zítra," řekne najednu.

"Tak jo, mám tě ráda," řeknu.

"Taky tě mám rád, ahoj,"zavěsí.

Trochu mě překvapuje že to byl takhle krátký telefonát ale tak nějak tuším že pro Liama je těžké takhle na délku se mnou mluvit byť jenom minutu. Několik let jsme byli každý den spolu, a ještě pořád jsme nerozluční. Vím že pro mě dělá všechno co může a já jenom můžu doufat že ho nikdy nezklamu.

Druhý den večer za námi přišli Michelle a Derek. Pozvali nás na malou domácí párty jednoho starší kamaráda, který je ve třetím ročníku. Jmenuje se Louis, a ikdyž mi prý může připadat trochu drsný nebo strašidelný, díky jeho tetováním, piercingům a mrazivému pohledu, je to dobrý kluk a nemusíme se ničeho bát. Došlo mi že je to spíš kamarád Dereka. Tak nějak taky tuším, že podle toho co mi řekl, se dost možná schází i se Zaynem. Přece jenom, jsou ve stejném ročníku, a zřejmě jsou i stejné typy. Mám tak trochu obavy, ale zároveň cítím takový zvlášní pocit. Nevím co to přesně je. Jestli snad vzrušení, nebo prostě jenom to že zažívám něco nového, ale nebyla jsem si jistá jestli se mi to líbí. Každopádně, nemůžu ted' udělat krok zpátky, ani nechci.

Vcházíme do domu, slyšíme v pozadí rockovou hudbu, a jak jdeme dál, je ve vzduchu čím dál víc kouře, zřejmě z cigaret a taky je tu cinkání flašek a hlasitý smích. Když už jsme v centru dění, prohlédnu si nejistě kdo všechno je tu, a cítím jak se mi zrychlí tep snad na 200 když na gauči vidím Zayna, s flaškou v ruce obklopený růžovovlasou holkou a dvěma klukama. Dál jsou v mísnosti ještě další dvě holky a dva kluci. Většina z nich vypadá jako členové punkové skupiny. Ne že bych je nějak odsuzovala nebo tak, ale s takovými lidmi jsem nikdy nepřišla do styku.

"Čau," řeknou Derek a Michelle a přivítají se se všemi. Všimnu jsem si že Zaynův pozdrav je dost vlažný a taky se mi zdá že mě pozoruje. Ale já se snažím za každou cenu dívat jinam, ikdyž cítím jeho pohled. Držím se Ivonne, která vypadá mnohem uvolněji než já, taky tam určitě líp zapadá. Já se mezi nimi cítím docela trapně. Myslím že Michelle to vycítila, a s úsměvem mi dá ruku na rameno.

"Sednete si? Nebo tam budete jenom tak stát?" zeptá se nás ta růžovovlaá holka na mě až moc hrubým tonem. Je fakt hrozně zmalovaná, zdá se mi sotva oblečená a její přežvykování žvýkačky a hlasitě mlaskání mě už teď otravuje.

"Pojďte," řekne Michelle a vede nás přímo k pohovce, kde sedí Zayn.

Sakra, pomyslím si.

"Ehm, uděláš místo dámám?" podívá se na Zayna a na kluka vedle něj.

Ti vstanou a stoupnou si na druhou stranu místnsoti.

"Takže, vy jste prvačky?" zeptá se nás kluk, který podle popisu je Louis.

"Jo, jo jsme," řekne Ivonne. "Máte někdo cigaretu?"

Nevěděla jsem že kouří, ale možná se chce i tak trochu předvést, nebo líp zapadnout, protože skoro všichni měli v ruce cigaretu, až na mě, Michelle a jednu další holku. No a vlastně ještě tu růžovovlásku.

"Na," podá jí ji ten kluk. "Jsem Louis."
"Ivonne," potřásá mu rukou.

"A ty jsi?" usmál se na mě.

"Ariadna," taky jsem se usmála. "Ale každý mi říká Ari."
"Ari," vydechne. "To se mi líbí."
Je pravda že ikdyž vypadal trochu děsivě, zdá se docela milý.

"Já jsem Ted," řekne kluk který sedí na podlaze mezi dvěma holkama které se představili jako Liz a Vicky.

"Dereku, neřekl jsi že to budou takové kočky," promluví další kluk, co stojí vedle Zayna.

Já studem sklopím zrak.

"Jsem Augustus, ale každý mi říká Flame," řekne.

"Flame?" podíví se Ivonne.

"Jo, protože jsem pořád žhavej," zasměje se lehce.

"Kámo, nepředváděj se," řekne mu Louis. "Není to vtipný."

"Já jsem Mandy," podá ta růžovovlasá, teDď už Mandy, ruku Ivonne.

"Ivonne," potřese si s ní.

Já jenom neochotně přijmu její potřesení a věnuju jí drobný úsměv. Nejsem namyšlená ani povýšenecká, ale prostě mi už od první sekundy nesedí. Není to ani jejím vzhedlem, prostě něco na ní, v jejim pohledu mi napovídá že tahle holka se asi nestane moji kamarádkou

"Zayne, co ty? Stojíš tady jako debil, no tak, představ se jim," poplácá ho Louis po zádech.

Zayn s vpozdechem zahasí cigaretu a jde k nám. I jeho chůze mi přijde specifická. A ten jeho pohled... prostě si nemůžu pomoct.

"Zayn," podá Ivonne ruku.

"Ivonne," usměje se.

Když se dotkne mé ruky, ucítím něco silného. Nedokážu to vysvětlit. Ale po celém mě zamrazí a jsem si jistá že srdce mi musí být jako splašené. Jenom doufám že nepozná, co se mnou dělá jenom jeho dotek.

"Ráda... tě zase vidím," řeknu nejistě.

On jenom kývne a zdá se mi že se i trochu usmál.

"Jasně, ty jsi ta holka ze včerejška," řekl Louis.

"Jaká holka ze včerejška?" zeptá se Mandy. Zdá se mi to nebo až moc vytočeně?
"Jeden kretén ji včera otravoval, a Zayn ho svalil na zem," řekl Flame. "Pak ten blb utekl jak malá ubrečená holka."

Všichni se rozesmáli a já si na sekundu vyměnila další pohled se Zaynem. Nechápu co se to se mnou děje, když je blízko mě, ikdyž na něj jenom myslím. Tohle jsem ještě nikdy nezažila. Nevím co to vlastně je. Naivní, romantická strnáka mi říká že je to snad i láska na první pohled, moje druhá, rozumější, realistější stránka že mě prostě možná trochu přitahuje. Ale nic víc. Tak je to. Jenom mě trochu přitahuje. Zůstali jsme tam asi dvě a půl hodiny, během kterých Zayn snad vůbec nepromluvil, možná tak dvě nebo tři věty. Ale vypadá jako tak trochu nepsaný vůdce. Je vidět že všechny přítomné holky z něho byli tak trochu hotové, no, některé víc než ostatní jako Mandy. No, nikdo nemůže říct že není opravdu hezký a atraktivní. Nevšimla jsem si však že on by se na nějakou díval. Když na něj Mandy udělala svůdný pohled, dokonce obrátil oči v sloup a otočil se jinam, což mi přišlo trochu úsměvné. Ale párkrát jsem ho i přichitla jak se na mě dívá, ale já se zapřísahala že se na něj dívat nebudu. Ikdyž to je vážně těžké, ignorovat ho. Protože ten jeho pohled... prostě... nevím co mám dělat. Asi jsem v háji.