ZAYN MALIK FAN FICTION

3.11.

ZAYNŮV POHLED

"Tati, tati, podívej se na tohle," utíkám s obrázkem v ruce přes celou chodbu až do obýváku, kde si táta obvykle dopřává ranní kávu.

"Neběhej tady, už jsem ti to říkala storkát," řekne máma otráveně. Sedí v křesle, v ruce drží nějaký list papíru a zdá se mi vážně naštvaná.

"Mami... co je?" stoupnu si nesměle před ní.

"Tvůj otec... tvůj drahý otec," procedí mezi zuby.

"Co je s tátou," začínám se o něj bát.

"Je pryč," odsekne zatímco papír s hlasitým úderem položí na stůl.

"A kdy se vrátí?" zeptám se jí nechápavě.

"Nikdy," podívá se mi přímo do očí. "Alespoň doufám že nikdy."

"Ale... ale... jak..." cítím že začínám brečet.

"Podívej, Christine tě za chvíli vezme na procházku, nebo do obchodu, to je jedno. Musím vyřídit nějaké důležtié věci a nechci aby ses mi tady pletl pod nohama," vstane pomalu.

"Mami, podívej se. Tohle jsem nakrelslil tátovi, musím mu to dát," ukážu ji obrázek.

"Na tohle teď nemám čas, běž za Chrsitine a ukaž to jí. Snídaně už by měla být hotová, jdi se najíst," odbyde mě chladně.

"Já chci tátu, proč odešel?" podívám se na ni zlomeně a po tváři mi pomalu stékají slzy.

"Opustil nás Zayne," řekne hrubě. "Bude lepší když si na to brzo zvykneš."

"Ale... slíbil mi že mě zítra vezme do útulku podívat se na pejsky," vlzyknu.

"V tomhle domě žádného psa nechci. Ještě to by mi chybělo, nějaké psisko v domě, jsem ráda že jsem se zbavila jednoho zmetka. Jestli chceš můžu ti koupit akvarijní rybičky, když budeš hodný, ale to je všechno. Ke všem starostím co mám nepotřebuju tady ještě zavšieného vořecha co zničí nábytek a udělá jenom nepořádek. A teď jdi už do kuchyně," popožene mě ven.

Já jdu jako omámený a cestou mi stále tečou po tváři slzy. Christine se na mě podívá s lítostivým pohledem a jde mě obejmout.

"Táta," vzlyknu jí do ramene. "Kde je?
"Já nevím zlatíčko," pohladí mě po vlasech. "Nebuď smutný. Určitě se brzo vrátí."

Ale já tak nějak věděl že už se nevrátí. Jak mi tohle mohl udělat? Jak mě mohl opustit?
 

"Vážně si nedáš kámo?" zeptá se mě Louis s lehkým úsměvem zatímco mi podává plechovku piva.

"Ne, díky," zakroutím hlavou.

"Nedělej ze sebe abstitenta," pošťuchne mě. "No tak, jedno pivo z tebe nedělá alkoholika," zasměje se lehce.

"Loui, dej mi pokoj jo? Prosím tě," skloním hlavu.

"Hele, co je s tebou?" dá mi ruku na rameno. "Na co jsi před chvíli myslel?"

"Ale na nic, jenom to že přijela matka... mi zrovna nepřidalo," řeknu.

"Jo, jsem rád že jsem tu mrchu nepotkal," řekne. "Teda... promiň, nechtěl jsem ji...."

"Nemlouvej se," řeknu. "Je to mrcha."

"Ale je to i tvoje matka."

"Jo," vydechnu. "Moje matka."
"Podívej, vím že nechceš mluvit o ní... o svém dětsví.... o tvém tátovi, ale myslím že bys to neměl v sobě dusit," řekne po chvíli ticha.

"Proč na to mrhat slova? Ani jeden z nich mi za to nestojí," řeknu bez zájmu.

"Řekl jsi vůbec něco Ariadně? Alespoň něco? Protože jestli ne, musí si o tobě myslet že jsi jenom rozmazlený spratek co nemá rád maminku za zadkem."
"Myslím že když jsem po večeři vykřičel matce alespoň tu špetku odporu co k ní cítím, myslím že to myslím opravdu vážně," řeknu.

"Ale... i tak... měl jsi jí být schopný říct všechno. Třeba časem. Vím že ji miluješ, že jsi k nikomu neměl tak blízko jako k ní, nikoho jsi ještě před ní nemiloval. Nedělej zbytečné chyby, buď k ní upřímný a nedovol abys ji ztratil."
"Typický. Sám jsi neměl holku, jak dlouho? Rok a půl? Nikdy, co tě znám? A budeš mi dávat rady?"
"Jo, jasně," kývne s úsměvem. "Ale jsi můj kámoš. Nejlepší kámoš. Jasný? Ty a Flame jste jako mí bráchové, zvlášt po tom co jsem zjistil že mí rodiče... nejsou mí opravdoví rodiče, jsem si uvědomil že rodina nemusí být jenom na základě DNA, jde o to koho máš rád, kdo při tobě vždycky stojí, na koho se můžeš spolehnout."
"A ty myslíš že zodpovídám všem třem podmínkám?" podívám se na něj.

"Jasně že ne," řekne automaticky a já se lehce pousměju. "A víš co? Když nechceš pivo, fajn, dáme si kolu."
"Fajn," řeknu. "A... díky."
"Za co?" svraští obočí."

"Ale nic," zakroutím hlavou. "Radši dones tu kolu."

Louis pro mě vážně dost znamená, v téhle chvíli můžu za své nejbližší lidi považovat jeho a Ariadnu. Jenom těm dvou opravdu věřím, jen je dva bych dokázal nazvat.... svou rodinou.

ARIADNIN POHLED

"Takže jste se byli podívat za Liz?" zeptám se Michelle a Dereka když se i s Ivonne s nimi setkáme před školou.

"Jo... ještě pořád je dost... mimo. Ale Vicky říkala že je to lepší než první den. Pořád ještě nevychází ven, nemluví ani o dítěti ani o Marcusovi."

"Kdy má vlastně soud? Je už termín?" zeptá se Ivonne.

"Ne," zakroutí hlavou Michelle. "Ale žalobce chce aby byl co nejdřív. Myslím že bude nejlepší když to bude co nedjřív za námi," pousměje se.

"Pro Liz to bude určitě hodně těžké, ale potřebuje to s ním uzavřít, a myslet na budoucnost," řeknu.

"Problém je v tom že ona pro sebe nevidí budoucnost," řekne Michelle.

"Nabídl jsem jí že bych ji dokázal sehnat místo pár měst odsud. Možná potřebuje úplně nový začátek," řekne Derek. "Ale myslím že se bojí že na všechno bude úplně sama. Navíc, jestli si to dítě nechá..."
"Myslíte že by se ho vážně vzdala?" řekne Ivonne.

"Nevím," povzdechne si Michelle. "Tak nějak tomu nevěřím. Ikdyž si Ivonne často hraje na tvrdou, a pravdou je že je to silná holka, vím že v hloubi duše vždycky chtěla mít dítě o které by se starala a které by milovala. Mnohem líp než její matka která na ni pořád kašlala. Jenom doufám že se rozhodne správně, ať je to co nejlepší pro ni a hlavně pro to dítě."
"Nedokážu si představit že bych opustila svoje dítě. Chápu že to má těžké ale nebude na to sama. Všichni se jí budeme snažit pomoct," řeknu.

"Jsi vážně strašně hodná holka Ari," usměje se Michelle. "A jsem vážně ráda že jsme tě poznaly."
"Ehm, ehm," ozve se Ivonne.

"Jasně že i tebe," dodá Michelle.
"No proto," věnuje jí a Derekovi krátký úsměv.

Derek jí úsměv vřele oplatí a já pořád nechápu že se ti dva ještě nedali dohromady. Alespoň 1 pořádné rande. Vím že já nemám co dávat rady co se vztahů týče, ale pořád myslím že ti dva by se k sobě tolik hodili. Jestli se brzo nerozhoupou, budu je asi muset popostrčit. I Ivonne měla zásluhu na tom že jsem se odhodlala zkusit to se Zaynem, a tedď vím že to bylo to nejlepší rozhodnutí co jsem kdy udělala. Po chvíli si začneme nezávazně povídat o nějaké kapele co má někde blízko za několik dní koncert když v tom uslyším kroky. Obrátím zrak tím směrem a vidím kráčet Zayna čelem k nám. Má na sobě svou pověstnou koženou bundu a ikdyž má opět ten jeho pohled zlobivého kluka, jsem tak šťastná že ho vidím a doslova se rozběhnu k němu. On mě v mometně chytí okolo pasu a chvíli se mi jenom dívá do očí a všimnu si že jeho pohled zjemněl. Vlastně je tam i náznak úsměvu. Teda, ne že by se Zayn nikdy neusmíval, ale většinou když jsme spolu sami. Možná snad občas s Louim. Ale jinak si zřejmě snáží zachovat svou pověst ale... i přesto, v jeho pohledu se hned úplně ztratím a opět cítím jak se mi podlamují kolena a v břiše mi létají motýlci. Tyhle pocity stále ještě nepřešly, i když jsme spolu už několik týdnů. Vlasntě tak nějak myslím že asi úplně nejpřejdou nikdy a ani sama nevím jestli chci aby vůbec někdy přešely, protože mi to přípomíná jak moc ho vlastně miluju.

"Co tu děláš?" zeptám se ho po chvilí ticha.
"Chtěl jsem tě vidět, ušetřila jsi mi cestu až do tvého pokoje," přitáhne si mě ještě blíž a naše rty jsou už od sebe sotva pár milimetrů.

"Polib mě," zašeptám.

Zayn přemístí jednu svou ruku na mou tvář a odhrne mi pramen vlasů. Já cítím že se začínám červenat, ještě zvlášt když vím že kousek od nás jsou Ivonne, Michelle a Derek a určitě na nás zírají.

"Baby," zachraptí tiše a já už nevydržím a přitisknu své rty na ty jeho. V rukách stisknu jeho koženou bundu a on dá své ruce na mé boky. Brzo přemění něžný polibek ve vášnivý souboj. Nejsem na tohle pořád ještě zvyklá, radši mám něžné, jemné polibky a hlavně když nejsme na veřejnosti, cítím se tak trochu trapně, ale je pravda že i tohle ve mě vyvolává ty lechtivé pocity někde uvnitř. Jasně že někdy přemýšlím že bych to přenesla dál, ale iikdyž jsem mu dovolila udělat mi... potěšení, už dvakrát, na tu hlavní věc chci ještě počkat.

"No fajn, už můžete to představení utnout," zavolá na nás Derek.

"Blbec," zamumlá Zayn zatímco oddělím naše rty od sebe.

"Pojďme," vezmu ho s lehkým úsměvem za ruku.

"Víte že mám z vás dvou ještě větší depresi že nikoho nemám?" podívá se na nás Michlle.

"Myslela jsem že jsi pyšná feministka," zasměje se Ivonne.

"To jsem, ale potřebuju i trochu...víš," mrkne na ni Michelle.

"Fuj, tak tohle od své sestry slyšet nepotřebuju," řekne Derek zhnuseně.

"Ale Dereku, kolikrát jsem tě slyšela jak si ho v koupelně honíš tak buď radši ticho," řekne Michelle nacož se Ivonne začne smát a Derek ztichne.

Zayn si mezitím zapálí cigaretu.

"Je to jenom cigareta?" podívá se na něj Michelle podezřívavě.

"A co by to mělo být," vydechne kouř vedle sebe.

"Nic jenom vím že jste za svých časů fušovali mariánku, nebo jste už od toho upustili?" řekne Michelle.

"Prosím tě, nebylo toho tak moc. A už jsem s tím skončil," řekne Zayn a podívá se na mě jakoby mě o tom chtěl ujistit.

"I já jsem měla trávu tak měsíc dozadu, no co? Pokud se to nepřehání..." vytáhne si Ivonne taky cigaretu a podá jednu Derekovi.

"Hlavně v těchle věcech musí být opatrný, nemám proti mariánce nic, ale radši s mírou," řekne Michelle.

"Ehm, pojedeme na ten koncert?" snažím se nadhodit jiné téma. Protože tohle mluvení o cigaerátch, mariuhaně nebo jiných drogách mi prostě není dvakrát příjemné.

"Chtěla by jsi jít?" pohladí mě Zayn po rameni.

"Já nevím," usměju se lehce. "Jak chceš ty."
"Pojďte, ta kapela je vážně dobrá, i předskokani stojí za to," řekne Ivonne. "A zaručuju ti že to nebude jako minule."

Při vzpomínce na události při minulém koncertě se mě zmocní pochybnosti a myslím že Zayn si toho všimne.

"Nehnul bych se od tebe ani na krok," obejmě mě zatímco dál drží v ruce cigaretu.

"Kámo, zahas to už, chceš jí zapálit vlasy," ukáže na něj Derek se smíchem.

Zayn obrátí oči v sloup, hodí cigaretu na zem a zašlápne ji.

"Možná tam bude i Felix, mohla bych vás seznámit," řekne Michelle.

"Tvůj kluk?" dobírá si jí Ivonne.

"Není to můj kluk," zakroutí hlavou. "Jsme kámoši už od dětsví. Je to zvukař a bude tam. Myslím že by se vám mohl líbit," podívá se i na Ivonne. "Je vážně moc milý."

"Ehm," ozve se Zayn. "Jak moc milý?"
"Pozor, někdo nám tu žárlí." usměje se Ivonne.

Zayn si jenom povzdechne a já ho políbím na tvář.

"Prosím tě, Zayn, vždyť znáš Felixe. Toho víc vzruší nový mixážní pult než polonahá holka na klíně," zasměje se Derek.

"Myslím že půjdeme," řeknu po chvíli a tak trochu si užívám že Zayn žárlí, ikdyž nemá proč. Nikdy bych se po žádném klukovi ani neohlédla. Miluju ho a nedokázala bych si představit být s někým jiným než s ním.