ZAYN MALIK FAN FICTION

 15.11.

"Hele, myslíš že se Michelle a ten kluk Felix dají dohromady?" zeptá se mě Ivonne zvědavě.

"Nevím," pokrčím rameny. "Možná že jo," pousměju se. "Asi by se k sobě hodili."

"Jo," pokýve hlavou. "Takže... kdy půjdem nakupovat dárky na Vánoce?"

"Na to je ještě čas nebo ne? Teda, ani jsem nikdy nekupovala dárky, jenom něco bráchovi, ale spíš jsem je vlastnoručně vyráběla... pro naše... nestály za moc ale byli pro ně... výjimečné..."

"Omlouvám se, nechtěla jsem tě," zdá se mi že má provinlý výraz.

"Ne, to nic," zakroutím hlavou. "Komu bych měla koupit dárek? Liamovi, Zaynovi, Niallovi, Michelle... ráda bych něco koupila i pro Debbie, i pro Liz."
"Ehm, ehm?" podívá se nna mě překvapeně. "Nezapoměla jsi na někoho?"

"Nevím, připomeň mi na koho?" snažím se zakrýt úsměv.

"Fajn, taky ti nic nekoupím," hraje uraženou. "Ikdyž jsem pro tebe měla vyhlídnutý dárek."

"To si umím představit," zasměju se lehce.

"Ale vážně, jestli nechceš... nemusíš mi nic kupovat, já na tohle taky nejsem," řekne po chvíli.

"Ne, máš pravdu, někdy si zajdeme do centra," pousměju se. "Sice nemám zrovna moc peněz, jenom něco málo našetřené z brigád a nějaké peníze od Liama, ale něco vymyslím."

"Hele možná by jsme si měli najít něco na přivydělání. Louis kdesi dělá na půl úvazku i s Flamem a Vicky, vlastně i Michelle a Derek někde jsou."

"Louis s Flamem vypomáhají v hudebním obchodě, Vicky dělá pro webovky a Michelle s Derekem pomáhají ve firmě svých rodičů. Ted asi nedělá nic, co vím, a Zayn..."
"Nepotřebuje makat," řekne Ivonne.

"Nech toho. Měli by jsme si něco sehnat. Počkat. Niall se Sandrou pořád pracují pro tu společnost, jak se jmenuje Cae's?" napadne mě najednou.

"Jo, mají takou svou malou soukromou kancelář na Sandřinem pokoji. Její spolubydlící je z toho celá nadšená," obrátí Ivonne oči v sloup.

"Celou dobu jenom zvedají telefony, občas něco najdou, napíšou... to by nemělo být složité. Třeba nám pomůžou," řeknu nadšeně.

"Já u své ségry a šváry žadonit nebudu," řekne Ivonne.

"Ivonne... víš že to mám teď s nimi... nahnuté," přiznám.

"Tak možná to bude příležitost jak si to s nimi vylepšit," pousměje se.

"To asi ano," pokývnu. "Ale stejně pochybuju že by nás vzali. Asi bych se měla ještě porozhlédnout někde jinde."

"Můžu se zeptat Dereka jestli náhodou není nic volného ve firmě jejich rodičů," řekne.

"Tak jo," řeknu s potutelným úsměvem.

"Co je?" pozná to hned.

"Nic... jenom... vy dva jste si docela blízcí," řeknu.

"Ale vůbec ne, jsme jenom kámoši," zakroutí hlavou.

"Jsi si jistá?" pozvednu obočí.

"Hele, kde se ztratila ta nevinná holka s květovanými šaty? No, ty šaty sice máš, ale zdá se mi že ses změnila," řekne.

"K horšímu?" zeptám se jí s obavami.

"To ne," řekne. "Jsem ráda že vycházíš ze svojí ulity."

"Ivonne, ty jsi mi dodala odvahu ať to se Zaynem zkusím, a já vím že k Derekovi určitě něco cítíš. Nesnaž se to zapírat. Ty pohledy, doteky... neříkej mi že v něm vidíš jenom kamaráa," řeknu jemně.

"Nevím," povzdychne si. "Možná jo, možná že v něm vidím něco víc, nevím jak to má on, myslím že mě taky nebere jenom jako kamarádku, ale nechci to pokazit. Když se hned pohrneme do vztahu, můžeme zničit naše přátelství. A pokud si nejsem jistá jestli by nám to vyšlo, asi bude lepší to nechat tak jak to je. Alespoň prozatím."
"No dobře," pousměju se. "Promiň, nechtěla jsem na tebe nějak tlačit."
"Já vím, neboj," oplatí mi úsměv. "No... teď máme stejně jiné starosti. Napřed se zeptám Michelle a Dereka jestli by u nich nebylo něco volné, a když ne, zkusím to u Sandry dobře?
"Jo," pokývnu. "A když to vyjde uděláme velké vánoční nákupy."

"No jasně," zasměje se lehce. "Zrušíme jim to tam."

"Takže hledáš práci?" zeptá se mě Zayn zvědavě.

"Nemůžu všechno nechat jenom na Liamovi, navíc většina pracuje alespoň nějak částečně na brigádách, ale co jsem tady jsem o nic ani nezakopla," řeknu.

"Jestli potřebuješ peníze stačí říct," podívá se na mě.

"Ne, to v žádném případě," zakroutím hlavou. "Nikdy bych od tebe nepřijala peníze."

"Bylo by to přece na dárky, ne? Takže i pro mě," pousměje se.
"Ne, něco vymyslím. Přinejhorším použiju něco ze svých úspor," řeknu.

"No dobře, ale víš že jsem tady pro tebe a pomůžu ti jak jen budu pomoct," řekne.

"Stačí mi že jsi se mnou," usměju se.

Zayn mi úsměv opětuje a políbí mě na čelo.

"Stejně si myslím že to nevyjde," položím si s povzdechem hlavu na polštář. "Nemyslím si že by zaměstanavatel Nialla a Sandry potřeboval další lidi a ve firmě táty Michelle a Dereka taky beztak nejsou volné místa. Navíc, nevím jestli bych to zvládala. Teda, chci se začít konečně pořádně učit a nevím, tak nějak cítím že to nebude tak jednouduché jak jsem si myslela, zdá se mi že skoro ve všem plavu což u mě není obvyklé, ale vážně bych měla začít i vydělávat. Nemůžu Liama takhle zneužívat. Měl mě na krku už dost dlouho."

"Ty nemůžeš být nikomu na obtíž jasné?" vezme Zayn mou ruku.

Já se jenom lehce usměju.

"Až v sobotu přijedu měla bych ráda alespoň jednu dobrou zprávu, možná to že jsem konečně samostatná. Alespoň troška radosti," skloním hlavu když si uvědomím že za pár dní jedu domů abych šla s bratrem na hřbitov mých rodičů k výročí jejich smrti.

"Chceš abych jel stebou?" zeptá se mě.

"Vážně by jsi chtěl?" podívám se na něj překvapeně.

"Jestli řekneš abych šel, tak půjdu," řekne.

"To je od tebe vážně hezké, děkuju, ale asi bude lepší když pojedu sama. Navíc, chtěla bych aby ses s bratrem seznámil za lepších okolností."
"Dobře, jak chceš, ale hlavně mi nezapomeň zavolat, abych věděl že jsi v pořádku."

"Vážně ti na mě tak moc záleží," pousměju se.

Zayn na chvíli stichne a jenom se na mě intenizivně dívá.

"Víc než si myslíš," pohladí mě po vlasech a u srdce pocítím úžasný hřejivý pocit.

"Opravdu si cením toho... že jsi chtěl být se mnou," spojím naše ruce.

"Říkal jsem že pro tebe udělám všechno," řekne jako samotřejmost.

V tu chvíli mi začne zvonit telefon.

"To je Ivonne," řeknu rychle než to zvednu. "Ahoj," řeknu napjatě.

"Mám dobrou a špatnou zprávu," řekne hned.

"Co? Jak to myslíš," zeptám se jí zmateně.

"Tak jakou chceš slyšet první?"

"Ehm, tu dobrou," řeknu po chvíli.

"Sehnala jsem nám práci," zavíská nadšeně.

"Kde?" zeptám se.

"No... asi budeme trávit spoustu času s mou milovanou ségrou a budoucím švárou," pozvdechne si.

"Takže... ta druhá možnost..."
"Derek říkal že táta nikoho nepřijme. Možná příští rok, ale ségra říkala že jejich šéf nás zaměstná už od příšího týdne.Budeme potřebovat jenom počítač a nějaké dokumenty nebo co, pěnez ale zato nebude žádná výhra, ale máme volnou pracovní dobu a můžeme zůstat na pokoji, takže docela super."

"To je skvělý," pousměju se. "Jak to že to šlo tak rychle?"
"Ukázalo se že jeden z šéfů je shodou okolností Niallův bratranec z druhého kolena. Takže znáš, to, protekce."

"No hlavně že už máme práci, nebo alespoň brigádu, hned si připadám líp," řeknu.

"Jo... no... zodpovědnost a neodstatek spánku... hurá," řekne otráveně.

"No tak, myslím že to bude dobré. Až se vrátím řekneš mi podrobnsoti ano?"

"Tak jo, a přijdeš vůbec dneska nebo zůstaneš u Zayna?" zeptá se mě.

"Přijdu," pokývnu. "Tak za dvě hodiny budu tam."

"Tak fajn, zatím," řekne ještě.

"Ahoj," zavěsím.

"Takže už máš práci?" zeptá se mě Zayn

"Je to jenom brigáda," řeknu. "Nevím co přesně je, má to co dělat se sítí on-line obchodů, nevím, myslím že by to nemuselo být špatné."

"No, jsem rád za tebe," pohladí mě po rameni.

"Děkuju," usměju se. "Můžeme si ještě něco pustit, akorát stihneme jeden film než půjdu na internát."

"Ah, nemůžeš zůstat," řekne zklamaně.
"Víš že bych ráda zůstala ale vždyť jsem tady pořád. Navíc, chci zjisti co nejvíc o té práci. Budu pak muset Niallovi a Sandře poděkovat."

"Jsem radši když spíš tady," přejede mi prsty po rameni. "Mám rád pocit že jsi u mě, v bezpečí."
"Vím že ty jsi můj ochránce," pousměju se. "Ale teď musím jít, teda ne teď, za dvě hodiny."

"Mhm, tak by jsme je měli dobře využít," povalí mě s lehkým smíchem pod sebe.

"Zayne," dám ruce okolo jeho pasu. "Přestaň," řeknu se smíchem.
"Hmm," přemístí se místo toho svými rty na můj krk. Je to úžasný pocit.

"Co říkáš na Felixe a Michelle? Teda, všichni si všimli že to mezi nimi jiskří," zeptám se ho náhle.

"Proč se mě na něj ptáš zrovna teď?" zdá se mi naštaný při zmínce jeho jména.

"Jenom tak, nevím.. byla bych ráda kdyBy si Michelle našla hodného kluka, a Felix je milý, zábavný, hezký.."
"Hezký," zopakuje po mě a skouskne si ret.

"Ty přece nežárlíš," zakroutím s úsměvem hlavou.

"Žárlím na každého s kým jsi. Chci být pořád s tebou, chci aby jsi myslela jenom na mě," zachraptí svůdně a začne opět líbat můj krk.

"Víš že," zavzdychám, zatímco brouzí rukama po mém těle. "Tohle hraničí s obsesí?"

"To nevím," pokračuje dál v tom co dělá a já ho nechávám. Je to tak příjemný, elektrizující pocit. Ale vím že to zatím nenechám najít zajít někam dál.

"Jestli nechceš... abych šla hned pusť radši nějaký film ano?" vezmu si jeho tvář do dlaní.

"Ah," povzdychne si. "Proč mi tohle děláš?"

"Zasloužíš si to," usměju se šibalsky a krátce spojím naše rty.

"Ahoj," usměju se na Ivonne když dorazím na pokoj.

"Ahoj," opětuje mi úsměv.

Až když zavřu dveře si všimnu že tam nejsme sami.

"Nialle," vydechnu. "A-ahoj."

"Ahoj," pokývne.

"J-já nevěděla jsem že tu budeš. Ale když už tady jsi chci ti říct jak moc jsem tobě a Sandře vděčná za tu práci. Opravdu vám moc děkuju," jdu směrem k němu.

"Jo, to nic, je to jenom brigada... jeden kluk je dlouhodobě práce neschopný, takže se šéfovi na nějakou dobu hodí nějaká pomoc," pousmjěe. se.

"Ještě znovu děkuju," řeknu. "Ale něco mi říká.. že tu nejsi jenom kvůli tomu."

"To ne," skloní na okamžik hlavu a přistoupí ke mě o krok nebo dva. "Vím že se blíží ten den. Výročí smrti tvých rodičů, a ikdyž už to mezi námi bylo v poslední době všelijaké, chci abys věděla že tě mám pořád rád jako sestru, že se na mě můžeš vždycky spolehnout a že při tobě budu i v těchle těžkých chvílích, jasné?" řekne jemně a já cítím že se mi oči lesknou od slz.

"Děkuju," obejmu ho v okamžiku. "Mám tě moc ráda Nialle."

"I já tebe Ari," řekne. "Vždycky to tak bude.Nepochybuj o tom."

"Já vím," usměju se. "Já to vím."