ZAYN MALIK FAN FICTION

 20.11.

ZAYNŮV POHLED

"Zayne," vidím Ariadnu s úsměvem vystupovat z vlaku a to i mě donutí k úsměvu. "Myslela jsem že mě bude čekat Ivonne."
"Změna plánu," přitáhnu si ji k sobě a spojím naše rty v dlouhém polibku. Ona dá ruce okolo mého krku a když se naše rty zase oddělí, opře si čelo o to moje.

"Chyběl jsi mi... měl jsi pravdu, možná jsi měl jet taky," řekne tiše.

"Něco se snad stalo?" svraštím obočí.

"Ne," zakroutí lehce hlavou. "Ale když už Liam ví že s někým chodím, a nedostal záchvat, určitě by přežil i kdyby ses objevil ve dveřích."
"No to nevím," usměju se drze. "Radši bych počkal než to pořádně vstřebá. Víš že bude mít vysoké očekávní co se týče kluka co chodí s jeho sestrou."

"Jo," skloní hlavu. "Dáme tomu nějaký čas. Můžeme tam zajet někdy po Novém roce, nebo kolem vánoc jestli budeš chtít. Jenom chci aby tě poznal, bez toho aby už měl svoje informace od Nialla nebo od někoho jiného. Chci aby poznal jak jsi skvělý."

"Ty možná myslíš že jsem skvělý, ale ostatní tvůj názor evidentně nezdílí," řeknu.

"Zayne," usměje se lehce. "Spousta lidí tě má rádo, Louis a ty jste jako bratři, i Flame, Derek, Ivonne... Michelle... jsou tvří přátelé a já tě miluju. Moc tě miluju. Nestačí ti to?"
"Stačí," pokývnu s drobným úsměvem. "Jasně že stačí," políbím ji znova. Má pravdu, mám ji a to je víc než bych mohl žádat. Ještě před pár měsíci jsem kašlal na něco jako je láska, ale s ní, nikdy nemám dost.

"Tak...." vezme mě pomalu za ruku. "Doprovodíš mě na univerzitu?"
"Napřed si můžeme někam zajít, jestli ti to nevadí. Bude to jenom chvilka," řeknu.

"Dobře," usměje se lehce.
"Fajn," stisknu její ruku a společně jdeme do malého krámku kousek od vlakového nádraží.

Potom co pozdravíme prodavače mu řeknu aby přinesl objednávku.

"Zayne, o co tady jde?" zeptá se zmateně.

"Uvidíš," řeknu tiše a pár vteřin nato mi muž dá do ruky ozdobný rám s fotkou se jmény Ariadny, jejího bratra a jejich zesnulých rodičů a nějakým citátem. Věděl jsem že má nějaké společné fotky a tak nějak mě napadlo že by to mohlo být hezké gesto. Zatímco jsem byl pryč, požádal jsem skrz Michelle o nějakou z nich.

"Zayne," vydechne nevěřícně. "To je... nádhera. Jak tě tohle napadlo?"

"Vím co pro tebe tvoje rodina znamená a chtěl jsem tě nějak potěšit. Myslel jsem že by se ti to mohlo líbit," usměju se.

"Je to krásné," políbí mě dlouze. "Moc ti děkuju. I vám pane," otočí se na prodavače a ten jen s přívětivým úsměvem pokývne hlavou.

"Tak teď už můžeme na kolej," řeknu.

Ariadna jenom kývne a ještě stále si prohlíží ten rám s tak dojatým výrazem... vážně jsem šťastný že ona je šťastná. Doopravdy. Myslím že je to vánoční fotka, určitě. Může jí tam být tak 6 a už tehdy byla rozkošná a krásná. Nejsem zvyklý dělat takové věci, ale pro ni bych byl ochotný přinést jí i modré z nebe kdyby to po mě chtěla. Upřímně, musím říct že cítím že každým dnem ji miluju ví a víc a je to vážně... dobrý pocit.

ARIADNIN POHLED

Když přijdu na univerzitu jako první věc jdu přímo k Niallovým dveřím.

"Ariadno," otevře mi Sandra.
"Ahoj, Sandro," usměju se lehce. Je pravda že už pár dní jsem ji neviděla. Pořád je to mezi námi tak trochu napjaté, a bojím se že to tak zůstane až dokud nebude ochotná dát Zaynovi šanci.

"Hledáš Nialla?" zeptá se mě.

"Jo, víš kde je?" podívám se na ni.

"Měl by být ve vašem pokoji. Vysvětluje Ivonne něco ohledně té práce pro firmu, ale neboj, určitě to hned pochopíte," pokývne hlavou.

"Jo, ještě jednou díky, vím že i ty jsi přispěla k tomu aby nás vzali. Ikdyž jenom na krátko," řeknu.

"Udělala jsem to ráda," usměje se lehce.
"No... tak já půjdu za nimi, ale brzo si zajdeme někam na večeři jak jsme si slíbili dobře?" zeptám se jí. Pořád chci aby jsme si zase rozuměli.

"Jo, fajn," řekne.

"Super," řeknu ještě a s krátkým mávnutím na rozloučenou, se vydám k našemu pokoji. Už zpoza dveří slyším Ivonnin hlas. Zdá se že se s Niallem hádá. Trochu rozpačitě otevřu.

"Já to chápu, nemůsíš mi to vysvětlovat jak úplnýmu trotlovi," říká Ivonne Niallovi rozčíleně.

Ten jen zakroutí hlavou.

"Ahoj," řeknu nesměle.

"Ahoj," podívá se na mě Niall. "Tak už jsi zptáky."

"Jo, děje se něco?" změřím si je pohledem.

"Můj budoucí švára je idiot, to je celé," řekne Ivonne s falešným úsměvem

"A moje budoucí švagrová si myslí že ví všechno nejlíp," řekne Niall.

"Nehádejte se prosím," řeknu.

Ivonne hlasitě zafuní a bouchne do klávesnice. "Jdu se ospchovat," vyhlásí poté a naštvaným krokem jde do koupelny.

"Páni," vydechnu s lehým smíchem. "Sandra asi není taková že?
"Ne, ty dvě jsou jako oheň a voda," řekne s úsměvem.

"Každá je prostě svá," pokrčím rameny.

"To asi jo," pousměje se. "Chceš se mnou mlvuti o tom... se Zaynem co?
"Ano," pokývnu a sednu si na postel. Niall si sedle na židli u mého stolu.

"Takže jsi Liamovi řekla že s někým chodíš... ale nechceš aby věděl že jde o Zayna," svraští obočí.

"Jo, a byla bych ráda kdybys mu neříkal o koho jde... ještě pár týdnů. Chci ho s ním seznámit ve vhodnou chvíli a nechci aby o něm měl nějaké zprostředkované informace nebo předsudky."

"A ty si myslíš že na něj vykecám všechnu špínu?" podívá se na mě.

"To nevím, ale prosím, prostě mu nic neříkej," řenu.

"Už mi volal, ale neboj nic jsem mu neřekl, jenom to že na tebe pořád dohlížím a že se nemusí bát. Ne že bych tomu sám věřil, ale nechtěl jsem ho strchovat."
"No... děkuju," řeknu. "Ale nemusíš se o mě bát ani ty. Zayn je úplně jiný než si myslíš ty nebo Sandra. Chová se ke mě úžasně a jsem s ním šťastná."

"Ale jak dlouho myslíš že tohle vydrží?" zeptá se mě.

"To nevím, doufám že navždy, ikdyž vím že zním asi sentimentálně. Ale já opravdu cítím že je to ten pravý, vím že jsem s nikým jiným nechodila ale nikdo ve mě neprobudil to co on, k nikomu jsem necítila to co k němu už od první chvíle co jsem ho uviděla. Ty miluješ Sandru a musíš vědět co myslím. Kdyby ti někdo řekl aby jsi ji přestal milovat, aby jsi ji prostě jen tak dostal ze své hlavy, a ze svého srde, dokázal by jsi to?"

"Ne," skloní Niall hlavu. "To ne."

"Tak prosím respektuj to že jsem s ním. A prosím snaž se neposlouchat řeči a výmysly co o něm kolují, a snaž se ho časem poznat, jaký opravdu je. Víš že jsi pro mě moc důležitý a nechci aby naše přátelství skončilo. Tolikrát jsi mi pomohl, i ted' s tou prací, a jsi pro mě něco jako další bratr. Prosím tě, dej mu šanci."

"Fajn," vydechne. "Slibuju že Liamovi o něm nic neřeknu a že nebudu poslouchat řeči ostatních. A někdy... můžeme zkusit někam zajít nebo tak, jestli chceš. Ale ještě pořád mu nevěřím."

"Děkuju alespoň za to," pousměju se. "A jsem si jistá že když jeden druhému dáte šanci, budete spolu vycházet.

"Možná," řekne Niall a potom mi ještě dovysvětluje nějaké věci týkajících se toho, co vlastně budeme s Ivonne dělat. Jsem ráda že už začíná mít otevřenější mysl ohledně Zayna, ale vím že určitě nehrozí rande ve čtyřech s ním a Sandrou. Zatím rozhodně ne. Plán je teď asi takový že počkám do konce roku, a pak Zayna přivedu domů, seznámím ho s bráchou, a když to půjde dobře, možná by tát ledy i u Nialla, a všichni budou šťastní a spokojení. Ano, teď jsem vážně optimistická. Možná bych neměla čekat, možná bych prostě příští víkend měla vzít Zayna sebou a hotovo. Ale chci vyčkat, až spolu budeme pár měsíců, aby viděli že je to opravdu vážné a nenazývali to jenom chvilkových poblázněním, protože jsem si jistá že to by si Liam myslel, že jsem se prostě poprvé zamilovala a jsem zaslepená. A možná že i trochu sem. Ale ten pocit, ten pocit že je tu někdo koho miluju a on mě, s kým jsem v bezpečí a s kým jsem nejšťastnější na světě, se mi líbí.

21.11.

Po hodině umění s Debbie ji požádám jestli by jsme se nemohli sejít po vyučování u ní doma. Ráda si s ní povídám a už nějaký čas jsme k tomu neměli příležitost.

"Dáš si něco k jídlu nebo k pití?" zeptá se mě s laskavým úsměvem když přijdeme k ní.

"Ne, děkuju," posadím se do křesla a odložím si tašku na zem.

"No dobře, ale až dostaneš hlad nebo žízeň tak mi řekni," zasměje se lehce.

"Dobře," pokývnu s lehkým smíchem.
"Tak o čem chceš mluvit? Dnes na hodině jsi se mi zdála trochu nesvá," řekne.
"No... potřebuju poradit," řeknu nesměle.
"Jedná se o Zayna?" zeptá se na rovinu.

"Vlastně ano, hodně s tím souvisí," pokývnu.

"Začali jste se snad hádat? Nebo je to něco vážnější?"

"Ne, ne, mezi námi je to v pořádku. Vlastně víc než to. Před pár dny, na výročí smrti mých rodičů mě překvapil s nádherným dárkem. Nechal udělat krásný rám s fotkou kde jsme všichni, já, máma, táta a bratr. Opravdu jsem to nečekala a byl to vážně... jeden z nejkraánějších dárků co jsem kdy dostala, vlastně asi ten nejkrásnější," řeknu.

"To zní hezky," usměje se. "Takže Zayn není tak špatný hoch jak se prezentuje, tak jak jsem si myselela."

"Ne, má svoje mouchy, ale to každý. Je opravdu úžasný. A je mi líto že to nevidí víc lidí."

"Teď máš na mysli svého bratra že ano? Říkala jsi mi něco o tom že je velmi ochranářksý a neví o vašem vztahu protože se bojíš jak by na to zareagoval."

"Ano, udělala jsem velký krok a řekla jsem mu že se s někým scházím, ale neřekla jsem mu o koho jde."
"A jak to přijal?
"Líp než jsem si myslela," řeknu. "Ale musela jsem poprosit Nialla, mého nejlepšího přítele který o nás ví a taky věří všem těm řečem co se o něm povídají, aby mu nic neříkal. Víte, ti lidi kteří o něm vymýšlí ty řeči ho vůbec neznají... ne tak jako já."
"No... tobě Zayn ukazuje i jiné svoje stránky, hlavně svoje pravé já," usměje se Debbie.

"Jo," pousměju se taky. "Jak víte, Zayn je můj první kluk. Před ním jsem žádného ani nepolíbila. Se Zaynem jsem zašla už o něco dál, ale bojím se... víte... toho dalšího."

"Chápu," řekne Debbie chápavě. "Jenom si dopřej tolik času tolik potřebuješ."

"Ale co když ho to čekání unaví? Jak dlouho dokáže zůstat takový kluk bez... pohlavího styku, pár týdnů, měsíců?"
"Věřím že tě ten kluk miluje natolik aby to vydržel, neboj se."

"Víte, je tady ještě jedna holka. Mandy. Nevím jestli ji znáte."

"To jméno mi nic neříká," zakroutí hlavou.

"Je ve třetťáku. Patřila do Zaynovy party... ona... něco se Zaynem měla a při každé příležitosti se ho snaží svádět a provokat mě. Snažím se ji ignorovat ale opravdu ji nemám v lásce a musím přiznat že žárlím. Ivonne mi pořád říká že Zayn by s ní nikdy nic neměl, že by jí nikdy nedal přednost přede mnou a já tomu věřím, ale přece jenom jsou tady určité pochybnosti. S něčím takovým nemám zkušenosti. Vlastně s většinou věcí co mě tady potkalo za tu krátkou dobu co jsem tady."

"Chápu tě Ariadno," řekne přívětivě. "Ale nelam si s tím zbytečně hlavu. Užívej si vysokou, buď dál skvělou studentkou, nadále nechávej povolit uzdu svojí fantazii při mých hodinách, vychtunávej si lásku která tě spojuje se Zaynem ale nežeň se do ničeho co nechceš. S tou Mandy si nedělej starosti. Buď ke svému bratrovi upřímná, ale taky jestli cítíš že to ještě bude chtít nějaký čas, dobře. Pamatuj si že je to tvůj život, ty mu udáváš směr."

"Ale je to tak těžké, všechny ty rozhodnutí, zodpovědnost... vážně nebyla lež že až dospějeme budeme si vážit bezstarostného dětství."

"No tak," zasměje se lehce. "Podívej, vím že nejsem úplně kvalifikovaná, víš že nemám muže ani žádné děti, ale chci abys věděla že tady budu vždy pro tebe když budeš cokoliv potřebovat. Ať už s něčím poradit, nebo si jen tak s někým popovídat. Jsem tady pro tebe."

"Děkuju vám," usměju se.

"Nemáš za co," řekne. "A teď bych si dala čaj. Ovocný?"

"Mhm," pokývnu a následuju ji do kuchyně.

Mám ji opravdu čím dál víc ráda, sice je pravda že ji moc neznám, ale i tak ji už teď beru něco jako mou tetu, dospělou osobu za kterou můžu jít. Má asi pravdu. V tom abych si nedělala zbytečné starosti se Zaynem a prostě tomu nechala volný průběh. A co se týče Liama, chci mu už Zayna představit a doufat že se spřátelí a všechno bude úžasné. Ale přece jenom radši ještě chvíli počkám. Prozatím se prostě budu snažit netlačit tak na pilu a jednoduše to nechat plynout...