ZAYN MALIK FAN FICTION

 27.11

K překvapení všech byl datum Marcusova soudu přesunut na dřívější termín, tedy na dnešek. Je to neobvykle brzo po jeho zatčení. Nevím, asi bude lepší když to bude co nejdřív za námi, teda hlavně pro Liz. Ale mám o ni i trochu strach. S tím vším co na Marcuse mají je prakticky nemožné aby ho nezavřeli na hodně dlouho, ale přece jen, od doby co ho zatkli ho neviděla, ani s ním nemluvila. Vlastně ani neví že bude otcem. Ale dnes se to zřejmě dozví. Liz je už skoro v pátém měsíci a má už docela velké bříško. Pořád si ještě není jistá jestli si ho nechá, nebo ho dá snad k adopci. Upřímně si myslím a doufám že si ho nechá. Nikdo z nás na ni netlačí a budeme ctít jakkoliv se rozhodne. Ikdyž si pořád stojím za tím že správné bude když si ho nechá. Má opravdové přátele, na které se může spolehnout a kteří jí jsou ochotni pomoct. Navíc, to těžké dětství, všechnu tu opomenutou lásku teď může dát svému dítěti. No, je to na ni. A v téhle chvíli hlavně musí Marcuse odsoudit na pěkně dlouho aby jí konečně mohl zmizet ze života.

"Hajzl zkurvený," procedí Zayn mezi zuby když Marcuse přivádí na jednání.

Vidím jak Michelle stiskne ruku Liz, a ta se zhluboka nadechne. Vidím v jejích očích strach.

"Neboj se, zvládneš to," zašeptám povzbudivě a ona slabě pokývne.

"Vidíte ten monokl? Zdá se že tomu hajzlovi někdo dal nakládačku," řekne Flame s lehkým smíchem.

"Škoda že mu alespoň nezlámal hnáty," přidá se Louis.

"Vicky, proč tady Ted není?" zeptá se Ivonne Vicky.
"On... hledá si něco k práci, mrzí ho že sem nemohl přijít," řekne Vicky Liz a ta jí věnuje drobný úsměv.

"Ted a práce," řekne Louis s úlistným úsměvem.

Vicky jen obrátí oči v sloup.

"Buďte zticha," řekne Michelle když se soudce hodlá promluvit.

"Zahajuji dnešní jednání ve věci ublížení na zdraví, domácího násilí a několikanásobné krádeže. Obžalovaný Marcus Wott je ptítomný i se svým obhájcem."

Dalších pár minut ubíhá strašně rychle a Marcus už jde svědčit. Při tom jak se přesunuje na místo, nám věnuje odporný pohled, přímo z něj srší nenávist. Ale nelituju ho. Právě naopak. Doufám že ho odsoudí na hodně, hodně dlouho. Musím ale přiznat že z něj mám strach. Cítím jak mě Zayn bere za ruku a já mu věnuju vděčný pohled. Michelle zatím stále drží Liz, které vidím v očích slzy a nejsem si úplně jistá jestli vnímá co se vlastně děje. Zdá se mi... já nevím. Milovala ho, vážně ho milovala, vlastně si nejsem jistá jestli ho pořád ještě nemiluje. A tohle celé je pro ni strašně těžké. Nemá rodinu, nemá zázemí, a čeká dítě... a tenhle hajzl, vím jaký z něj má pořád strach. A dokud nebude jisté že si posedí nadlouho, někde daleko, ani se bát nepřestane. Ani mě nepřekvapuje že tu není Mandy. Je to opravdu mrcha, vím že s Liz byli kamarádky už opravdu dlouho, a Liz opravdu ranilo když zjistila že jí na ní vlastně vůbec nezáleží. Ale jsem ráda že se můžu řádit mezi její přátelé, alespoň teda mezi osoby kteří stojí při ní. Marcus kecá jenom samé lži, všechno popírá, a všichni se na něj jen nevěřícně díváme a kroutíme hlavama. My holky jsme musely kluky krotit, aby nevstali a ještě něco neprovedly. Hned několikrát.

"To si ten hajzl fakt myslí že mu někdo věří," řekne v polovině výslechu Derek.

"Ani náhodou," vydechne Zayn. "Ale zdá se že jeho obhájce je dobrý parchant."
"Prý ještě neprohrál žádný případ," řekne Vicky tiše.

"No tak prohraje svůj první," řekne Michelle rozhodně.

Když nastane přestávka, jdeme na chodbu. Liz, Michelle, Derek a Ivonne jdou na chvíli na čerstvý vzduch, Flame, Louis a Vicky zatím se mnou a Zaynem čekají na chodbě. Zayn mě stále drží za ruku a jsem vážně ráda že tu je. Že tu je se mnou a hlavně s Liz. Protože potřebuje co nejvíc podpory jak jen je možné. Zítra bude vypovídat spolu s nějakým Marcusovým kámošem a lidmi které buď ukradl nebo napadl, kteří se nebojí svědčit. Je slušná šance že Lizin výslech se bude konat bez přítomnosti Marcuse, určitě to tak pro ni bude alespoň o něco lehčí. Už tak sotva zvládá to být s ním v jedné místnosti, vidět ho, slyšet ty nesmysly co říká... prostě má strach. Ani se jí nedivím. Jsem ráda že se na nás nedivá protože mi stačil jenom ten jeho krátký pohled plný zášti, zloby a nenávisti. Opravdu, nikdy jsem nepotkala někoho tak odporného jako je on. Tyhle dva dny musíme doufat v nejlepší a pak se snad Liz... i my ostatní můžeme hnout dál.

"Jak dlouho jste byl partner zde přítomné Liz Roscoové?" zeptá se Marcuse jeho obhájce když se opět obnoví řízení.

"Byli jsme spolu devět... devět nebo deset měsíců," řekne lhostejně.

"Takže to mezi vámi bylo vážné?" povzdene obočí.

"Jo, dá se to tak říct. Žili jsme spolu, platil jsem ji školu, v podstatě by beze mě byla na ulici. Její matka je alkoholička co si domů pořád zvala cizí chlapy a na svou dceru kašlala."

"Takže jste byl její nejbližší osoba?" zeptá se obhájce.

"V podstatě jo, jo," pokývne Marcus hlavou.

"Jak jste se k ní choval? Bil jste ji někdy? Týral jste ji, ať už fyzicky či psychivky?"
"Ne, nikdy jsem ji netýral," řekne Marcus.

"Námitka ctihodnosti," ozve se žalobce. "Máme hned několik výpovědí přímých svědků chování obžalovaného vůči své přítelkyni, jsou zde i záznamy o zraněních které jí způsobil dne kdy od něj utekla."
"Slečna Roscoová nikdy nepodala na mého klienta žalobu za to že by ji jakkoliv týral, neexistuje žádný přímý důkaz, že by ji někdy uhodil. Její zranění jí mohl způsobit někdo jiný, zatímco odešla od pana obžalovaného, zřejmě kvůli její drogové závislosti. Je pravděpodobné že se uchýlila i k prostituci, aby získala peníze a napadnul ji její klient."

"To kurva není pravda," vstane Flame vytočeně. "Jak můžete tyhle sračky vůbec vypustit z huby."
"Kdo je to?" řekne soudce znepokojeně. "Ať okamžitě opustí soudní síň!"
"S radostí, jeden by se poblil z toho hnusu co je tady," začne Flame kráčet ven. Já ho jen vyděšeně sleduju a Zayn mě políbí na čelo a pevně objeme okolo ramen.

"Bože," vydechne Liz a vidím v jejích očích slzy. Michelle vezme její ruku a pevně ji stiskne.

V mísnosti je rušno, a každý něco povídá.

"Tak klid," řekne soudce rázně a všichni najednou ztichnou. "Pane žalobce, pokračujte."
"Je tedy pravda že slečna asa holdovala v nadměrné míře drogám a alkoholu?" zeptá se obhájce Marcuse.

"Je to tak," řekne Marcus. "Když jsem jí řekl že ji vezmu do léčebny, začala vyvádět a utekla z bytu."

"Námitka ctihodnosti," vstane opět žalobce. "Nejsou žádné důkazy na drogovou či alkoholickou závislost slečny Roscoové. Tohle jsou čisté spekulace a výmysly protistrany."

"Vyhovuje se," řekne soudce a další minuty musíme poslouchat další hnusné lži které Marcus vypouští z pusy. Slovní přestřelka žalobce a obhájce se tak rozostří, že je nucená přestávka. Během té si žalobce promluví s Liz, a nakonec se dohodnou že před soudem odtajní že je těhotná, protože by z Marcuse mohli dostat reakci kterou potřebují, snad to vážně zafunguje a Marcus se ukáže v tom pravém světle. Liz i nám ostatním je jasné, že nezačne brečet radostí že bude táta. Nevím, osobně se mi to nezdá jako nejlepší nápad, ale tohle, společně s Lizinou zítřejší výpovědi by mohli být možná ty hlavní hřebíky do jeho rakve.

"Jaké je vaše rodinné zázemí?" začne Marcuse zpovídat žalobce.

"Co je vám do toho." odvědí.
"Pane obžalovaný, víte jak se máte u soudu chovat?" řekne soudce.

"Omlouvám se," pokývne Marcus zatímco se podívá na svého obhájce, který mu věnuje nevěřícné zakroucení hlavou.

"Takže... jaké bylo vaše dětství? Co nám můžete říct o vašich rodičích?
"Normální," pokrčí rameny. "Rodiče se rozvedli když mi bylo 7."

"Zůstal jste žít u matky?" zeptá se žalobce.

"Ano," vydechne Marcus.

"Takže s otcem jste se nevídal?"

"Jen málo," řekne. "Matka se později vdala a s otcem jsem pak ztratil kontakt."
"Vycházel jste se svým otčímem?"

"Odstěhoval jsem se jak nejdřív to šlo. Stačí?" zdá se mi že Marcus začíná být vytočený.

"Je pravda že vaše matka upřednostňovala svého nového partnera před vámi, že se vyjádřila tak, že vás nikdy nechtěla a že jste byl výplodem jedné divoké noci v Dublinu? Že si přeje aby jste se nikdy nenarodil?"
"To vám řekla moje matka?" řekne Marcus s hlasitým dechem. "To ona co? Ta kurva."

"Pane obžalovaný," zasáhne soudce.

"Omlouvám se ctihodnosti," skloní Marcus hlavu. "Jenom už nechci poslouchat tyhle keci." Musím přiznat že z části mi na tu chvíli bylo i Marcuse trochu líto, ale jen asi na sekundu.

"Je mi líto, jestli jsem vyvoval staré rány," řekne žalobce.

"Ne, je mi to ukradené. Stejně tak moje matka," odvětí Marcus zahořkle.

"Jsem si vědomý toho že ani slečna Roscoová nemá se svou matkou dobré vztahy, dá se říct že i tohle vás spojovalo?"

"Možná, nevím, její matka je taky pěkná svině," řekne Marcus.

"Kroťte se ve výrazech, pane obžalovaný," řekne soudce.

"Pardon," povzdechne si.

"Takže... jen čistě teoreticky... jak by jste reagoval kdyby jste zjistil že vaše bývalá partnerka čeká vaše dítě?"
V tu chvíli Marcus jakoby ztuhne a otočí se čelem k nám. Liz skloní hlavu a myslím že Marcusovi to v tu ránu dojde. Vypadá ohromeně, ale ne šťastně, spíš šokovaně a naštvaně.

"Ona...čeká dítě?" řekne po chvíli ticha.

"Ano. Stanete se otcem," usměje se žaobce samolibě.

"To není možné," zasyčí. "To kurva není možné."
"Ale ano, slečna Roscoová je již ve čtvrtém měsíci. Gratuluji,"

Marcus ztěžka dýchá a musí se opřít aby to s ním snad neseklo. Upřímně nevěděla jsem že ho to až takhle vezme.

"Zdá se mi to nebo nejste z této zprávy nadšený? No, možná na tom mám odpověd'. Mám tu úryvek z výpovědi podané právě slečnou Roscoová ve které říká že když vám na jaře tohoto roku řekla že má podezření že je v jiném stavu, vrazil jste jí facku a když ležela na zemi, ještě jste do ní několikrát kopnul se slovy, teď vás budu citovat, "Jestli jsi v tom tak si to zkurvené děcko dáš vzít ty svině, jasné? Nebo ho z tebe vyříznu a pak tě uškrtím."
"Pane obžalovaný, jsou tahle tvrzení pravdivá?" zeptá se ho soudce po chvíli ticha.

Najednou, se Marcus s hlasitým řevem rozběhne čelem k nám, k Liz, naštěstí ho hned zarazí policajti. Křičí jako smyslů zbavený výhružky a nadávky a já vidím jak Liz hlasitě brečí a Michelle ji pevně objímá. Z té hrůzné scény i mě začnou po tváři téct slzy a celá se chvěju. Když ho už vyvedou pryč, a soudce opět přeruší stání, těžce vydechnu a sleduju hlasitou debatu ostatních přítomných na soudu a znepokojeného soudce, který asi neví jak má přesně reagovat. Obhájce si uvědomil že definitivně prohrál a žalobce sice vypadá trochu rozrušeně, ale jde vidět že je rád že ho dostal. Myslím už snad není žádná šance že by ho neuznali vinným. Panebože, vždyť je to psychopat .Mohl mít těžké dětství, kdo ví, nedivila bych se kdyby měl i nějakou poruchu, to by asi i určitě věci vysvětlovalo ale i tak.. musí zaplatit za to co udělal Liz. Po chvíli jdeme na chodbu kde na nás celý nervní čeká Flame.

"Co to kurva bylo?" vyjekne.

Zayn si jenom povzdechne a obejme mě okolo pasu.

"Sakra, nemůžu se dočkat zítřka až soudce řekne "Vinen", ten pohled na jeho ksichtě bude určitě stát za to," řekne Louis.

"Nevím jestli zítra dokážu vypovídat," řekne Liz zatímco se chytí za břicho.
"Musíš, ten hajzl už má loch jistý, ale všichni potřebují vědět jak moc jsi si vytrpěla, musíš to udělat nejen kvůli němu, ale halvně pro sebe," řekne Michelle.

"Dobře," pokývne Liz zatímco ji po tváři stále tečou slzy a vidím jak se třese.

"Půdjeme domů?" zeptá se ji Vicky starostlivě.

Liz jenom pokývne.

"Jdeme s vámi," řekne Flame.

"Děkuju vám," řekne Liz rozcítěně skrz vzlyky. "Vám všem."
"Není za co," usměje se Ivonne.

"Ale ano," zakroutím Liz hlavou. "Bez vás... bych už asi byla mrtvá. Ještě pořád je můj život pěkně v háji, ale už vím.. že mám přátele na které se můžu spolehnout... v těch nejtěžších chvílích."

"Víte co?" řekne po chvíli Michelle s úsměvem, ikdyž se jí lesknou oči od slz. "Něco si uvaříme, kouknem na nějaký filmy a alespoň na chvíli zapomeneme na Marcuse fses."

"Fajn, to zní dobře," řekne Derek.

"Jo," kývne Ivonne.

Je pravda že nerada vynechávám přednášky, ikdyž dnes jenom jednu, ale nevím... chci být s Liz a ostatními. A navíc nemyslím si že je to nějaká tragédie. Řekla jsem si že v učení budu zodpovědná a myslím že i jsem, ale občas jsou i důležitější věci než škola a plná docházka. Teda, vážím si toho že můžu studovat a vím že to dokážu, že udělám Liama pyšným ale... celý život jsem toužila po tom mít opravdové přátelé, kluka... a ted když je mám... uvědomuju si že v mém světě je toho najednou víc. Jsem jiná. Teda ve své podstatě stejná, pořád jsem to já, ale okolnosti se mění... a tím pádem i lidi. Takže i já se měním, nebo možná jen dospívám.