ZAYN MALIK FAN FICTION

 8.12.

"Tak tohle je váš dům?" zeptá se mě Zayn s nejistým výrazem když vystoupíme z auta.

"Jo," pousměju se a chytím ho za ruku. "Vím, je malý ale je to náš domov."

"Je fakt... hezký, ale zdá se mi to nebo jsi mi zapomněla říct že je to v dokonalém městečku?" řekne s pobaveným výrazem.

"Nech toho," pousměju se.

"Nech mi ještě těch pár sekund," řekne zatímco se začne rozhlížet okolo. "A ještě pusu," spojí krátce naše rty.

"Fajn, a odteď budeš hodný," řeknu jemně.
"A kdy nejsem?" svraští obočí.

"Zayne," podívám se na něj vyčítavě.

"Dobře, dobře, slibuju. Tak půjdem už k těm dveřím, ať to mám už za sebou?" podívá se na mě,

Já jenom kývnu a s hlubokým nádechem vykročíme vpřed. Zayn se drží kousek za mnou s rukama v kapsách. Už stojíme před dveřmi a já pomalu mačkám zvonek, zatímco si Zayn ještě narychlo poupraví bundu a věnuje mi povzbudivé mrknutí. Slyším kroky a cítím jak mi buší srdce. Vážně nechci aby se dnes cokoliv pokazilo. Ale asi jsem paranoidní, asi bych to prostě měla nechat být a...

"Ari," vytrhne mě z myšlenek Liam, když nám otevře a vidím jeho štastný výraz,

"Ahoj Liame," obejmu ho pevně s drobným smíchem.

"Chyběla jsi mi," řekne zatímco mě pevně stiskne.
"Ty mě taky," řeknu tiše.

Když povolí naše objetí, Liam se poprvé pořádně na Zayna podívá. Vidím v jeho tváře překvapení, a nejistotu, nevím, snad kapku nedůvěry, ale přesto mu s přátelským úsměvem nastaví ruku.

"Takže ty jsi ten kluk," pokývne. "Já jsem Liam Payne, Ariin starší bratr."

"Zayn Malik," řekne Zayn rozhodně.

"No... tak... půjdeme dál ne?" rozevře dveře a my vejdeme dovnitř.

"Je to tu pěkný," porohlédne se po domě zatímco si odložíme věci.

"Díky," řekne Liam zatímco nás vede do obýváku. Na stole je nějaké občerstvení. Řekla bych že je tady rozhodně víc uklizeno, než obvykle. Vypadá to že se opravdu snažil aby jsme se cítili dobře. Teda hlavně Zayn. Tak nějak si začínám uvědomovat, že jsem to asi vážně zbytečně nafukovala, a o nic nejde. Liam se s tím smířil, a... zdá se že všechno půjde dobře. Snad.

"Zayn, dáš si něco k pití?" zeptá se ho.

"Jo, jasně," řekne Zayn.

"Fajn, pivo, nebo něco tvrdšího?" zdá se mi to to nebo Liam ho trochu zkouší.
"Něco jako kola by byla fajn, jestli máte" podívá se na na něj Zayn.

"Tak dobře, hned jsem tady," věnuje mi krátký úsměv a já ho opětuju. Pak se rychle otočím k Zaynovi, který s povzdechem dá ruku na moje koleno.

"Jde to mnohem líp než jsem doufala," řeknu tiše.

"Nesnáší mě," řekne Zayn tiše.

"Cože? Ne. Proč tohle říkáš?" zeptám se ho zmateně.
"Může se usmívat a chovat se přátelsky jak chceš, ale neoblbe mě. On... mě nesnáší."

"To není pravda, jenom tě nezná.... a možná ho trošku překvapilo jak vypadáš, teda ta kožená bunda, tetování... ale až se trošku poznáte, uvidí jak jsi skvělý, neboj se," stistknu jeho ruku.

Zayn jenom pozvedne koutky a hlasitě vydechne.

"No, tak se to nese," vrátí se Liam s pitím do pokoje. Nese dvě plechovky koly a pomerančový džus. Položí je na stůl a sedne si naproti nám do křesla. "Proč jste tak potichu?" zeptá se nás když hodnou chvíli nikdo nepromluví.

"Ehm, jak se má Sofia? Říkal jsi že se připravuje na rozvodové řízení?" řeknu nervozně.

"Jo, v lednu už by měla být konečně osvobozená od toho zmetka," pokývne Liam. "Co ty Zayne... už jsi seděl?"
"Liame," zpražím ho pohledem.

"Jenom si dělám legraci," řekne Liam, ale obávám se že nedělá. A taky že jsem se nemýlila v tom že to nebude v pohodě.

"To nic," řekne Zayn pohově. "Rád ti odpovím. Ne, nebyl jsem v base, ani se tam nechystám," vezme si plechovku koly.

"Fajn, dobré vědět," podá si Liam tu druhou a mě se zdá že napětí by se tu dalo krájet.

Pokusím se obrátit na jiné téma, něco okolo dočasné práce kterou mám s Ivonne, rozmluvím se i o knížce kterou čtu, bože, i o tom jaké je venku počasí. Oba dva mě jedním uchem poslouchají, ale většinu času se na sebe jen dívají, jakoby čekali kdo první navrhne souboj, nevím možná přeháním. Ale cítím se nepříjemně. Měla jsem pravdu. Je to katastrofa, a to to na začátku vypadlo tak slibně. Ikdyž sotva pár minut. A pak se to pokazilo.

"Ari," promluví najednou Liam. "Mohla bys prosím na chvíli nahoru, rád bych si se Zaynem promluvil o samotě."

A už je to tady.

"Můžete si promluvit i přede mnou," řeknu.

"To je v pohodě," ujistí mě Zayn. "Je to tvůj starší brácha. Jen mě chce trochu líp poznat, nemám pravdu?"

Liam mu věnuje samolibý úsměv. Tohle vážně nevypadá dobře.

"Nikam nejdu, přesně jsem věděla že to takhle dopadne, Liame, slíbil jsi že nebudeš mít předsudky," podívám se na něj.

"Ari, chci se ho jen zeptám na pár otázek, když nebude chtít odpovědět, nebudu ho nutit. Jenom si chci být jistý že to s tebou myslí opravdu vážně, že tě miluje tak jak říkáš."

"To miluju, víc než kohokoliv jiného," řekne Zayn a já mu věnuju drobný úsměv.

"Fajn, takže... Ari.. necháš nás?" řekne Liam.

Já se ještě jedno podívám na Zayna a vstanu z gauče. Chci ještě něco říct, ale radši jsem ticho a jdu nahoru. Nerada je nechávám osamotě, ale asi bude dobré když je nechám, a uvidím co se stane. Snad za pět minut neuslyším jak se rvou. To snad ne. Ikdyž vím že Zayn se občas nechá lehce vyprovokovat. Ale věřím mu. A ani Liam by tohohle nebyl schopný. Doufám. A přece... ani nemají na nic takového důvod... třeba budu příjemně překvapená a až sejdu dolů budou z nich nejlepší kámoši.... no... alespoň si to namlouvám.

ZAYNŮV POHLED

Upřímně jsem takovou reakci čekal. Možná i horší. Nejenže je to Ariadnin starší brácha ale je mi jasné že mě nevidí jako prince na bílém koni, kterého si pro ni zřejmě vysnil. A ikdyž jsem rád že se o Ariadnu stará, a že ji chce chránit, přece jen... je už dospělá a at už si o mě myslí cokoliv, musí mě dřív nebo později začít akceptovat. At se mu to bude líbit nebo ne.

"Tak," vydechne zatímco si semne ruce. "Ty a Ariadna, jak to vlastně začalo?"

"Myslíš jak dlouho spolu chodíme?" podívám se na něj.

"Jak dlouho se vídáte, jo," pokývne.

"Seznámili jsme se v září, hned na začátku školy. Dohromady jsme se dali asi tři týdny nato."

"Takže jste už spolu, kolik, tři měsíce?"

"Jo," kývnu. "Asi tak nějak."

"Proč myslíš že mi o tobě nechtěla říct?" podívá se na mě

"To mi řekni ty," odpovím pohotově. "Proč se tak bála co uděláš?"

"Asi protože ví... že ji chci chránit,"

"Jo, nebo, protože nejsi ochotný přijmout že už je dospělá," odfrknu.

"Hele," pousměje se falešně. "Ikdyby měla třeba padesát, pořád je to moje mladší ségra a míním ji ochranovat až do konce života. Ikdyž se ti to třeba nelíbí. Nedovolím aby jsi jí ublížil."
"Proč bych jí měl ublížit?" svraštím obočí.

"Kluci jako ty... nemilují. Jenom si chtějí užít, dobýt svůj cíl, a pak přejít k další."
"Vůbec mě neznáš," zakroutím hlavou. "Možná že jsem byl ten co popisuješ ještě před třemi měsíci, ale to co cítím k tvojí sestře je upřímné... pravé. Opravdu ji miluju a můžu tě ujistit že bych jí nikdy nedokázal ublížit. Nikdy."

"Jak ti můžu věřit?"

"Nemusíš," pokrčím rameny. "Ale ty víš co ke mě Ariadna cítí. A doufám že ji nechceš postavit do bodu, kdy si bude muset vybrat... mezi tebou a mnou."
"Věřím tomu že tě miluje," pokývne. "Jsi její první láska, ale nejsem si jistý jestli to s ní myslíš tak vážně jak říkáš."
"Chceš naprostou upřímnost? Tak fajn," řeknu odhodlaně. "Před Ariadnou jsem nevěřil na lásku. Už jen skrz moje rodiče. Otec odešel když jsem byl malý, matka na mě celý život kašlala, a nechávala starost o mě na jiných. Jediný člověk kterému na mě opravdu záleželo byla moje babička, byla to ta nejúžasnější žena co jsem kdy potkal. Když před pár lety zemřela, i ten kousek něhy... lásky ve mě zemřel. Vyhledával jsem známosti jen na jednu noc, neplánoval jsem mít opravdovou přítelkyni, už vůbec ne manželku, děti. Když něco mluvil o tom že se chce brát, rozesmál jsem se. Nemůžu říct že bych si Ariadnu zasloužil, a je mi jasné, že jsi si pro Ariadnu nejspíš představoval někoho úplně jiného. Ale ona.. jen ona ve mě dokázala vyvolat ten pocit... v srdci," zdá se mi že jeho pohled se zjemnil. "Chápu že ti na ni záleží, že ji chceš jen chránit, a starat se o ni, a vím jak jsi se pro ni celé roky obětoval a vím jak jste si blízcí. Nežádám tě aby jsme snad my dva byli přátelé, k tomu asi tak lehko nedojde, ale alespoň pro ni, pro tvoji sestru, zkus, zkus mě trochu akceptovat. Nemusíš mě mít rád, jen at nemá Ariadna ten výraz co měla když odcházela. Snaž se tu být pro ni, ale nech ji at žije svůj život."

Jsem až překvapený že jsem mu tohle dokázal říct, ale cítíl jsem, že musím.

"No," vydechne Liam po chvíli ticha. "Tohle jsem nečekal."

"Věř mi že ani já jsem tohle neplánoval," řeknu.

"Pořád... nemůžu říct že ti snad nevěřím, ani tě vlastně neznám. Ale v něčem máš pravdu. Nechci aby byla moje sestra neštastná."

"A co to znamená?" pozvednu obočí.

"Že tě budu tolerovat, možná se pokusím poznat, časem. Věděl jsem že jednou si Ari někoho najde, ale prostě... chci aby byla s někým... pro koho bude vším chápeš?"

"Chápu," kývnu. Pro mě je vším, pomyslím si.

"A... aby bylo jasné, ublížíš jí, a vyřídím to s tebou jasně, rozumíš?" dodá ještě.

"Jo," kývnu. "Naprosto."

"No, asi zajdu pro Ari. Je mi jasné že je na mě naštvaná," vstane pomalu.

"Fajn, půjdu si ještě zapálit," zvednu se taky.

Vypadá to že ho to trochu zaskočí, ale jenom krátce kývne a jde směrem ke schodům.

Když se vrátím dovnitř, vypadá to že to bude v pohodě. Dáme si nějaké jídlo, později pustíme film, pak se projdeme po okolí, a jo... většinou necháváme mluvit Ariadnu, a náš vztah je na dost neutrální půdě, ale její brácha je její brácha. Prostě tomu asi necháme volný průběh, a třeba, někdy, můžeme být kámoši. Ikdyž o tom pochybuju. A ten názor bude oboustranný.

ARIADNIN POHLED

Nemůžu popřít, Liam mě zklamal, ale když jsme si promluvili, a pak i se Zaynem, chápu proč to udělal. Ale mohl na to jít jinak. Ne ho téměř podrobit výslechu sotva patnáct minut po tom co jsme přišli. No, zatím je to klidné, jejich vzájemná konverzeace dost zaostává, ale je to začátek. Jen doufám že nebude o něm všechno vyzvídat, čemu bych se nedivila, ikdyž jsem mu dala dost jansě najevo aby to nedělal. A zdá se mi že myslel vážně když mi slíbil že se ho bude snažit poznat sám, bez názorů druhých. No, jsem zvědává jak dlouho mu to vydrží.

Zase spím ve svém starém pokoji, a musím říct, že mi to vyvolá úsměv na tváři, ale spím sama. Zayn byl vyhoštěn na gauč, jak se dalo čekat. Těžko se mi usíná, vlastně vůbec nemůžu spát. Najednou uslyším něco dopadat na střechu. Jako první mě napadne dést, ale když se podívám z okna je to sníh. To se tady u nás nestává tak často, většinou jen tak pár dní v roce, no občas máme štěstí a máme bílé vánoce. A je pravda že už bylo i načase. S úsměvem se chvíli dívám na sněhové vločky jak dopadají na zem, na střechy aut, jak postupně pokrývají koruny stromů. Dám si ještě na sebe mikinu, a rozhodnu se vyjít na verandu. Když procházím obývákem minu Zayna, samozřejmě ho to neprobudí. Obuju si pantofle a a otevřu dveře. Ten pohled je vážně krásný. Už si řeknu že půjdu vzbudit Liama, protože jsme vždycky měli ve zvyku pozorovat první sněhovou noc, ale v tom uslyším Zaynův rozespalý hlas.

"Ariadno," řekne podiveně. "Co je?"

"Začalo sněžit," odpovím s úsměvem. "Vždycky sleduju první sníh."

On si povzdechne a vím že neochotně, vstane z gauče. "Tak dobře," vypadá to že je ještě v polospánku a vypadá vážně roztomile. S pootevřenýma očima přijde až ke mě a silně mě obejme kolem pasu zatímco si hlavu položí na moje rameno. Já natáhnu ruku pro sněhovou vločku a chvilku nato uslyším kroky. Dojde mi že i Liam se probudil.

"Ari, ještě onemocníš," řekne starostlivě zatímco jde k nám.

"Neboj se," odpovím mu s lehkým úsměvem. "Je první sníh."

"Jo," taky se usměje. I přes ty neshody co jsme dnes měli, v tuhle chvíli na to všechno zapomínám a vychutnávám si blízkost Liama, a Zayna, dvou lidí které miluju nejvíc na světě.