CHAPTER 38
9.12.
Další ráno probíhá klidně, atmosféra mezi Zaynem a Liamem je pořád napjatá, ale alespoň k sobě chovají slušně, Liam se nevyptává na žádné dotěrné otázky, a Zayn se taky snaží. Po tom co posnídáme ještě zavolám Niallovi a důrazně mu řeknu, nebo spíš poprosím, aby Liamovi o Zaynovic nic neříkal, žádné ty řeči, nebo to o Gwen... věřím že časem si k sobě brácha a Zayn najdou cestu
"Už jedete?" zeptá se nás Liam překvapaeně asi hodinu po tom co dojíme oběd.
"Jo, promin Li, ale potřebuju přečíst ještě jednu obrovskou knihu a slíbila jsem že s něčím pomůžu Ivonne, vlastně se to týká té naší práce," řeknu.
"Ale za chvíli už končíte ne? Už ses poohlédla po něčem jiném?" zeptá se mě.
"Snažíme se hledat, ale zatím nic. Snad se brzo něco nadje,."
"A Zayn ti nepomůže? Jak sem pochopil, má asi hodně známostí," podívá se na něj.
"Zdědil jsem nějaké prachy, ale to neznamená že znám každého zbohatlika v okolí. Navíc, nabízel jsem Ariadně svou pomoc, ale odmítla," řekne Zayn.
"No... fajn, nemíním do tebe vyrývat," pousměje se Liam.
"To je mi novinka," odvětí Zayn potichu.
"Ehm," odkašlu si. "Neslíbili jste mi něco?"
"Omlouvám se, vážně jsem to nemyslel zle," řekne Liam.
"Taky se omlouvám," řekne Zayn neochotně.
"To nic," usměju se jemně. "Jenom nechci aby jste se hádali, oba víte že to nemám ráda."
"Myslím že jsme si to už vyjasnili Ari," pohladí mě Liam po rameni. "Nebo ne, Zayne?"
"Jo, jistě," řekne Zayn pomalu.
Vím že je to mezi nimi pořád napjaté a jen tak se to nezmění, ale hlavně nechci aby se hádali, uráželi, nenáviděli se. Ale asi to bude pomalý proces.
"Tak dobře," povzdechnu se. "Zavolám ti večer," jdu Liama obejmout.
"Jo," řekne jemně. "Měj se... Zayne," podívá se na něj.
"Čau," pokývne Zayn hlavou.
"Ahoj Liame," řeknu mu ještě předtím než nasedneme do Zaynova auta.
"Ahoj," mávne mi a já sleduju jak jde do domu.
"Já říkal že mě bude nenávidět," řekne Zayn.
"To ne, ne že by tě nenáviděl,"zakroutím hlavou.
"Fakt? Nevypadá mě na to přesnější výraz," řekne Zayn.
"Prostě jedeme ano?" stisknu jeho ruku.
"Dobře," kývne a stlačí plyn.
Ten víkend nedopadl podle mých představ, ale na druhou stranu, jsem to čekala asi i horší. Asi to chce prostě jen trochu času. Jen trochu času.
"Takže to vzal vlastně dobře," řekne Ivonne překvapeně když jí řeknu jak to probíhalo.
"Tomuhle říkáš dobře?" podívám se na ni.
"No... čekala jsi to přece horší ne?" zvedne obočí.
"Jo... asi ano. Ale mám strach... že až bude mluvit s Niallem a bude se ho na Zayna vyptávat, řekne mu o něm všechny ty drby co o něm kolují, možná i to o Gwen. Slíbil mi že ne, ale nevím, jestli mu v tomhle můžu věřit," řeknu zoufale.
"Chápu," kývne Ivonne. "Ale nemyslím si že mu řekl něco o té holce. Kdyby chtěl aby to věděl, už by mu to dávno řekl."
"Asi máš pravdu," povzdechnu si. "Kdyby mu jenom dali šanci? Opravdovou šanci, poznali by jak je úžasný."
"Krotil se ne? Nechoval se jak trotl," pousměje se.
"Ne, ne, choval se dobře, vážně se snažil, ale zároveň si nehrál na někoho jiného. Nechci aby měnil to kým je. Ale, bože, nevíš jak jsem se cítila když Liam začal s těmi otázkami. Bylo mi jasné že si ho bude chtít vzít stranou, ale doufala jsem že to bude probíhat jinak. Druhý den už to bylo lepší, nasadili taktiku nemluvení, ale lepší než kdyby do sebe rýpali, nebo aby se hádali. Jediné co to zachránilo byl ten sníh."
"Sníh?" pozvedne Ivonne obočí. "Vždyt sněžilo tak tři nebo čtyři hodiny, už se celý roztál."
"Byl to první sníh," usměju se. "S Liamem máme takovou tradici, už od dětství. Vždycky když začalo sněžit, jsme ho pozorovali. Hlavně když byla noc. Občas už svítila světýlka na domech a... udělali jsme si horkou čokoládu... a... prostě se blížily Vánoce. A byli jsme spolu."
"Udělali jste to i ted?" pousměje se Ivonne.
"Jo. Když jsem ležela v posteli, a snažila jsem se usnout, jsem uviděla že začalo sněžit. Hned jsem utíkala dolů k hlavním dveřím a nedopatřením jsem vzbudila i Zayna. Vím že je pro něj spánek důležitý, a občas je umění ho vzbudit. Zezačátku byl trochu mrzutý protože nesnáší když ho něco vzbudí, ale pak vstal, objal mě... a já chytala sněhové vločky do dlaně a ikdyž byli studené, Zayn mě zahříval a já se cítila opravdu nádherně, nejštastněji za celé týdny. A pak se vzbudil i Liam, chvíli jsme jen tak stáli na verandě a pak jsme si udělali kakao. Alespon na tu chvíli se zapomnělo na všechny spory, nedůvěřivost, na ničem z toho nezáleželo."
"Zayn spal na gauči?" zasměje se lehce. "No... ne že by mě to překvapovalo. Ikdyž čekala jsem spíš sklep.“
"Jo," taky se zasměju. "Jedna věc je že spolu chodíme. Ale kdyby jsme měli ještě spolu spát... v jedné posteli..."
"Liam by zůstal uchem přilepený ke zdi aby se ujistil že nezlobíte," řekne Ivonne.
"Přestaň," cítím že se začervenám.
"Ale no tak, už to máš za sebou. A podle všeho by to nemělo být až tak strašné, jen tomu dej ještě nějaký čas, než si na sebe zvyknou a trochu se poznají."
"Asi máš pravdu," pokývnu. "Zítra chceš jít teda nakupovat?"
"Když jsme dostali výplatu, musíme jít něco koupit, a to pořádně. Už je nejvyšší čas na Vánoční nákupy," řekne.
"Netipovala bych tě za takovou vánoční nadšenkyni," zasměju se lehce.
"Hele, nediv se až mě uvidíš dělat venku andělíčka jestli napadne dost sněhu," zvedne ukazováček.
"Dobře," pousměju se.
Vážně, pořád ještě nemůžu uvěřit jaké jsem měla štěstí mít za spolubydlící zrovna Ivonne, teda většinou. Ale vážně, můžu říct že je to moje nejlepší kamarádka a trochu jako sestra kterou jsem vždycky chtěla.
ZAYNŮV POHLED
"Její brácha je fakt debil," upije si Louis pití.
"Jo," vydechnu. "Ale vím že mu na Ariadně záleží a chce ji chránit."
"Před tebou?" ušklíbne se.
"Jo," pokývnu. "Možná má pravdu."
"V čem jako?" svraští obočí.
"Ikdyž ji... miluju, bojím se jí že ublížím. Tím že nikdy ji nebudu moct dát co chce."
"Jako třeba..."
"Manželství, děti, všechno o čem sní."
"Kámo, ona tě miluju stejně jako ty. Možná ještě víc. A ví že jsi jaký jsi. Od začátku věděla co od tebe může a nemůže čekat."
"Ale ona myslí že se časem změním," řeknu.
"Vždyt už se měníš," pousměje se. "Nikdy jsem tě neviděla usmívat se tak jako když jsi ji poznal. Ta holka se ti dostává pod kůži."
"Jo, jsem ted určitě štastnější, jsem s ní sám sebou, na nic si před ní nehraju, ale..."
"Co?" podívá se na mě Louis nechápavě.
"Já nevím," skloním hlavu.
"Víš že jsem si tě neuměl představit, skutečně zamilovaného? Podívejme jaký se z tebe stal podpapučák," dobírá si mě.
"Zavři hubu," hodím po něm polštář.
"No fajn," zasměje se pobaveně. "Zeptám se tě na rovinu. Chceš s ní být?"
"Víc než cokoliv jiného," vydechnu.
"Tak ser na všechno ostatní. Ser na to že tě její bratr nesnáší, ser na Mandy, na všechny ty idioty. Prostě bud s ní a nenech si utéct to nejlepší co tě v životě potkalo, jasný?"
"Víš že asi fakt můj jediný kámoš?" podívám se na něj s lehkým úsměvem.
"To si piš, ten nejlepší kámoš na světě," zvedne slavnostně plechovku koly.
"Asi máš pravdu," pokývnu
"Jasně že mám, jsem naprosto úžasnej," napije se se samolibým úšklebkem.
"To nemyslím," obrátím oči v sloup, ikdyž vlastně i myslím. "Nenechám si zničit to s Ariadnou máme. Sem se všemi překážkami, jen do toho.“
"Tak se mi líbíš," zasměje se Louis.
Najednou mi zazvoní mobil. "To je ona," řeknu když uvidím na displeji Ariadnino jméno.
"Hmm," usměje se záludně zatímco se natáhne pro pytlík čipsů.
"Jdu vedle," odkráčím pryč.
"Jen žádný sex po telefonu, prosím," poznamená ještě.
Já na něj ukážu prostředník a sednu si na schody. "Ahoj baby," pozdravím ji jemně.
."Ahoj," slyším v jejím hlase úsměv.
"Děje se něco?" zeptám se jí.
"Ne, nic.... jenom se chci na něco zeptat,"
"Jasně, cokoliv, jen mluv," řeknu rychle.
"Co chceš k Vánocům?"
"Cože?" zachichotám se.
"Chci ti koupit nějaký dárek, ale nevím co by se ti líbilo," řekne bezradně.
"Zlato, netrap se tím. Nemusíš mi nic dávat."
"Ne, chci. Říkal jsi že slavíš Vánoce," zeptá se. Je to pravda, slavím je, ikdyž jsem muslim, no v podstatě, matka je údajně katolička, takže jsem tak napůl a je to přece jen moje věc. Vlastně nejsem nijak zvlášt náboženský založený, jsem to prostě já.
"Jo, to jo, ale nechci abys utrácela svoje vydělané peníze za mě. Radši si za to kup něco hezkého na sebe, nebo cokoliv chceš," zakroutím hlavou.
"Zayne," řekne roztomile.
"Baby, jestli chceš, něco mi dej, ale já ti neporadím, to budeš muset vymyslet sama."
"Dobře," vydechne. "Poradím se s Ivonne, snad spolu něco vybereme.
"Už ted se bojím."
"Hele," řekne uraženě.
"Dělám si srandu, určitě to bude lepší než moje dárky pro tebe."
"Dárky? Ty jsi mi už něco koupil?"
"Nemysli si, nic ze mě nedostaneš. Žádné nápovědy, a opovaž se vyzvídat u Louiho," řeknu výhrůžně. "Musel mi slíbit že nic neřekne, jinak mu můžu vytrhnout jazyk."
"No dobře," zasměje se lehce. "Ale doufal že jsi za mě moc neutratil."
"O to nestarej. Když už ty prachy mám, alespoň je dobře využiju, na to abych tě udělal štastnou."
"Zayne, víš jak jsi mi říkal že nejsi můj princ?"
"Jo?" stáhne se mi hrdlo.
"Myslím že jím opravdu jsi," slyším v jejím hlase úsměv.
"Ariadno," vydechnu. "Víš že..."
"Že nikdy nebudeš prototyp dokonalého chlapce, já vím. Ale i proto tě miluju."
"Já tě taky miluju."
"No... asi už si půjdu lehnout. Zítra mě čeká náročný den."
"Dobře, tak spi sladce baby," popřeju jí dobrou noc
"Dobrou," řekne ještě než zavěsím.
"Loui!" zavolám na něj zatímco jdu zpátky k němu do obýváku.
"Oh, to seš tak rychle zptáyk? Snad ne trable v ráji? Romeo" popíchne mě Louis.
"Sklapni a pomoz mi vybrat dárky pro Ariadnu," hodím na něj podrážděný výraz.