ZAYN MALIK FAN FICTION

 10.12.

"A co tohle?" ukážu Ivonne světle modrý svetr s nějakým vtipným obrázkem, nevím, myslím že to snad byla postavička z nějakého animovaného filmu.

"Myslím že jsem nikdy neviděla Zayna v tomhle odstínu," pousměje se.

"Nenosí jenom černou," řeknu zatímco vrátím svetr zpátky.

"Fakt? To teda nevím, ale zrovna já mám co říkat," podívá se na sebe. Je pravda že má na sobě černou bundu i černé kalhoty, vlastně i černé boty, jen šál má zelený.

"Tak mi porad. Vy máte podobný vkus, bude pro tebe lehčí vymyslet něco co by se mu líbilo.."

"To ne. Musíš hledat ty. Já ti jenom můžu odsouhlasit," řekne.

"Prosím," snažím se jí přesvědčit.

"Ne, jen hledej," řekne se spokojeným úšklebkem na tváři.

"Fajn," povzdechnu se a dál se rozhlížim.

"A nemrač se, nakupujeme na Vánoce, chci vidět úsměv," popíchne mě.
"Dobře," pousměju se, ikdyž začínám být pomalu zoufalá. Opravdu nevím co mu koupit. Už se mi zdá že bych snad něco konečně měla, když před sebou uvidím někoho koho jsem nečekala. Mandy.

"Bože," otočím se k ní zády a modlím se at si nás nevšimne.
"Co je?" hodí na mě Ivonne nechápavý pohled.

"Neotáčej se," zašeptám.

"Proč?" začne se rozhlížet kolem.

"Ivonne," zasyčím. "Pojdme pryč, hned," snažím se najít východ ale v tom uslyším Mandyin hlas.

"Ale ale, dlouho jsme se neviděli," řekne a já se podívám na ni a vidím ten její namyšlený úsměv zatímco žvýká v puse žvýkačku a v ruce drží košík s nějakým oblečením. Opravdu už jsme se neviděli několik týdnů a vůbec mi nechyběla.

"Ahoj," řeknu jen a už se chystám jít, ale ona se dotkne mého ramene.

Ivonne hned nato přiskočí a myslím že je připravená na to se bít, já ji jenom pohledem naznačím že to zvládnu.

"Nakupuješ dárek pro Zayna?" zeptá se mě s úlisným pohledem.

"Nakupuju dárky na Vánoce, ale nic jsem nevybrala, takže asi půjdu jinam," donutím se k lehkému úsměvu a snažím se ji obejít, ale ona mi nemíní uhnout z cesty.

"Třeba bych ti mohla poradit," řekne.

"Nestojíme o tvoje kecy," řekne Ivonne. "Jdeme Ari."
"Malá ráda. Jestli ho chceš vážně potěšit, zajdi támhle do obchodu se spodním prádlem, pamatuj si, Zayn má rád krajky."
V ten moment do mě vstoupí obrovská žárlivost a vážně se musím držet abych jí něco neřekla. Chci prostě odejít, ale ona pokračuje, jde vidět že si to užívá.

"Neříkej mi že jste spolu ještě..." zašeptá. "Oh," začne se hned nato smát když skloním hlavu. "No... tak tomu říkám Vánoční dárek. Darovat mu svou nevinnost, co holka?" nabere si na prst pramen mých vlasů.
"Nech mě být," zním víc slabě než bych chtěla.

"Ale Ariadno, neber to v zlém. Jenom ti chci dobře poradit, já vím co má Zayn rád," usmívá se dál.

"Víš co? Radši nám uhni z cesty než ti smažu ten úšklebek z ksichtu," postaví se Ivonne za mě.

"Oh, nevěděla jsem že potřebuje ochranku, to tahle holčička neumí bojovat sama ze sebe?" řekne posměšně.

"Zavři už hubu," řekne Ivonne otráveně.

"Nebo co? Chceš holčičí bitku? Fajn, seženu někoho kdo to natočí," řekne se smíchem.

"Za to nám vážně nestojíš. Taková ubožačka fakt ne," zakroutí Ivonne hlavou. "Pojd, Ari," vezme mě okolo ramen. Cestou ven mi vezme z ruky košík a s hlasitým třísknutím ho vrátí na místo. Pak věnuje Mandy ještě jeden pohled, a já slyším její smích. Chce se mi brečet. Nemělo by mě to takhle dostat, ale dostalo. Vím co spolu měli, ale prostě to nedokážu poslouchat, hnusí se mi to. Prostě se někdy cítím, že bych si měla přestat něco namlouvat a vrátit se zase zpátky ke vésmu starému životu, kde mě zajímaly jen knihy, dobře se učit, pustit si nějaký film, žádné večírky, žádní přátelé, žádný Zayn... ale zase... myslím že už se nemůžu vrátit zpátky. Vlastně ani nechci. Ale tohle... když si vzpomenu jak se po něm plazila, když si představím co všechno a jak často spolu dělali, jednoduše nevím. Možná bych už neměla víc čekat a být se Zaynem... opravdu se vším všudy. Ale jednoduše nejsem připravená. Vím že to Zayn respektuje ale otázkou je jak dlouho?

"Jsi v pohodě Ari?" zeptá se mě Ivonne starostlivě když už jsme dost daleko od prodejny.

"Jo, jo jsem," pokývnu.

"Ale nejsi," povzdechne si ."Zapomeň na tu krávu. Jak jsem řekla, nestojí nám za to."

"Dobře, máš pravdu, nenechám si jí pokazit náladu," řeknu rozhodně. "Budeme dál nakupovat a zapomeneme na to."
"Fajn, tak se mi líbíš," usměje se. "Pořádně se nadechni a jdeme, jo?"

Já jenom vděčně kývnu a ona krátce stiskne mou ruku zatímco se vydáme do jiného obchodu. Tam vyberu něco pro Liama, a taky pro Liz a Michelle. Chtěla jsem Liz koupit i něco miminko, ale radši jsem si to rozmyslela, přece jen, ještě není jisté že si ho nechá. Ivonne něco koupím sama, asi něco objednám přes internet, aby to bylo překvapení. Asi po dalších třech obchodech najdu i něco pro Nialla a ještě druhý dárek pro Liama, nevím pro ně je lehké něco vybrat a vím že se jim to bude líbit. Ale pro Zayna, nevím, jednoduše nevím. Ivonne sama vybere pár dárků, stihne si i koupit něco pro sebe, ale pořád mí nemíním pomoct vybrat něco pro něj. Už to chci pomalu vzdát s tím že ho nechám aby si sám něco vybral když uvidím svetr s kotvou. Je jednoduché, má tmavě modrou barvu, a myslím že není moc nad čím přemýšlet. Když mi ho odsouhlasí i Ivonne, už dál nespekuluju a koupím ho. Pak mu ještě koupím kolínskou co má rád a na radu Ivonne ještě CD s největšími rockovými hity posledních 50 let. Pak dokoupím ještě pár drobností, náušnice pro Michelle, šátek pro Sandru... a s plnou taškou a téměř prázdnou peněženkou se s Ivonne spokojená vracím do školy. Tam věci schovám do skříně, s tím že je během týdne zabalím, a zatímco si Ivonne zapne notebook a začne si přes sluchátka pouštět hudbu, a nejen že je už tak dost slyšet, ale ještě si do toho i zpívá, ale nevadí, zvykla jsem si. Já si vezmu do ruky knížku a začnu si číst. Ale asi hodinu na to mi zazvoní mobil. Je to Zayn. S drobným úsměvem na rtech to zvednu.

"Ahoj," řeknu jemně.

"Ahoj baby," rozbuší se mi srdce když uslyším jeho zastřený hlas.

"Dnes jsem byla s Ivonne v centru nakupovat na Vánoce, a můžu prohlásit že najít dárek pro tebe byl nadlidský výkon. Zasloužím si medaili."

"Fajn," zasměje se lehce. "Určitě se mi to bude líbit, ale neměla jsi si dělat starosti."
"Není to nic zvláštního, neměj velké očekávání."
"Všechno od tebe se mi bude líbit, hlavně že je to pro tebe. A mimochodem... co chceš na Vánoce ty? Ještě jsem se tě na to nezeptal.“
"Neříkal jsi že už jsi mi dárky vybral?" pousměju se podezřívavě.

"To... jo, ale rád bych ti dal ještě něco co opravdu chceš a z čeho budeš mít radost. Tak mi řekni co chceš a já ti to dám."
"To teda ne pane, ty jsi mi to taky neulehčil," řeknu.

"Tak jo," povzdechne si. "Ale nestěžuj si že když se ti nebude líbit ani jeden dárek."

"Určitě se mi to bude líbit, a když ne tak zalžu,"
"Platí," pousměje se.

"Ehm, Zayne," stisknu si nervozně ret.

"Jo?"

"Dneska... při nakupování jsem někoho potkala," řeknu nejistě.

"Koho?" zeptá se.

"Mandy," podívám se do země.

"Byla na tebe hnusná? Vyjela na tebe? Jestli jo, řekni mi to," slyším v jeho hlase rozrušení a hněv.

"Říkala mi něco... ale byla se mnou Ivonne takže se neboj. Vážně, je to v pořádku."
"Ariadno, prosím, hned mi pověz co přesně ti řekla," zdá se být čím dál víc rozezlený.

"Zayne, prosím, nerozčiluj se dobře? Neměla jsem ti nic říkat," zakroutím hlavou.

"Ne, ne, omlouvám se," řekne po chvíli ticha o něco klidněji. "Ale nesnesu pomyšlení že ti ta kráva nějak ublížila. Hádám že jí se asi nikdy nezbavíme," povzdechne si. "Svině jedna."

"Prosím, nemluv tak," řeknu tiše. "Nechci už se o ní dál bavit."
"Dobře, promiň. Máš pravdu, nestojí nám zato," řekne Zayn. "Víš co... mohl bych se zastavit nebo bys mohla přijít ke mě.“

"Nevím... chtěla jsem zajít ještě za Niallem a Sandrou, ve středu jsme si chtěli ještě spolu s Ivonne zajít na film, už se to mezi zlepšuje, a časem určitě přijmou i tebe."

"Aby jsme šli na to rande ve čtyřech?"

"Možná," zasměju se lehce. "Ale zítra přijdu, slibuju."
"No fajn," vydechne. "Ale budeš mi chybět.
"Ty mě taky," cítím jak mi poskočí srdce při smutném znění jeho hlasu.

"Takže zítra?" zeptá se zoufale.

"Zítra," kývnu jemně. "Miluju tě."
"Já tebe taky," řekne ještě a já zavěsím.

"Tak co říkal?" zeptá se mě Ivonne záludně a já jen s úsměvem zakroutím hlavou.

"Ahoj," usměje se na mě Sandra nejistě když mi otevře dveře.

"Ahoj," opětuju jí úsměv.

"Nialle, už je tu Ariadna," zavolá na Nialla který sedí u počítače se sluchátkama na uších.

"Oh, čau," otočí se na mě a pomalu vstane.

"Jo, chtěla jsem domluvit to kino... a taky bych s vámi chtěla mluvit ještě o něčem.“

"Jestli je to práce, už jsem říkala ségře že se vám pokusím domluvit ještě měsíc," řekne Sandra.

"Ne, ale děkuju za to," pousměju se. "Jde o... o Zayna.ů

"Co s ním?" skříží si Niall ruce na prsou.

"Chci vás jen požádat o to aby jste přijali že je to můj přítel, a stejně jako Liam se zkusili poznat ho, a snažit se ho nesoudit. Vím že ze začátku jste se o mě báli, ale už jsem s ním docela dlouho, a nikdy mi neublížil, chová se ke mě úžasně a víte že pro mě moc znamená, nikdy předtím jsem s nikým nebyla."

"Právě proto. Jsi tak nezkušená... a ikdyž hrozně chytrá i tak trochu naivní a chápej... nechceme aby ti ten.. kluk něco udělal," řekne Sandra.

"Mluvíš o tom s Gwen," pokývnu hlaovu. "Ale on to neudělal. V tom mu naprosto věřím, a určitě to nebyl ani Louis, Flame, nikdo z jeho přátel. Myslím že je znám natolik že to můžu říct."

"Neznáš je doopravdy," řekne Sandra.

"Víc než vy," řeknu přesvědčeně.
Sandra si jen zahryzne do jazyka a skloní hlavu.

"Ari, víš že jsem ti slíbil že mu zkusím dát šanci, ale ten kluk.. ikdyby to neudělal a byl by takový jaký myslíš, stejně si nemyslím že je pro tebe dost dobrý. Věř mi, dřív nebo později to poznáš."

"Jak tohle můžeš vědět?" řeknu nevěřícně. "Řekni, jak,"

"Vím jací jsou kluci jako on,"
"Ale jeho neznáš, ani jeden z vás. Tak jak ho můžete soudit? Nepřišla jsem se sem s vámi hádat, má m vás oba ráda, ale proč mě pořád nutíte vybírat si? Proč mi podsouváte svoje zkreslené názory na něho? Vím že není dokonalý, a když jsem si představovala svého budoucího kluka, nikdy by mě nenapadlo že by to byl někdo jako on, a vím že ani Liama ne. Vím že by pro mě chtěla někoho jiného, ale i on mi slíbil že se ho pokusí poznat, a v to jsem chvílemi ani nedoufala. An nevíte jak zle jsem se cítila když jsem viděla jak ho Liam vyslýchá, jak se na něj dívá s nedůvěrou a... prostě mě to bolelo. Věděla jsem že to dělá protože je to můj starší bratr, ale taky pochopil že mám svůj život a že jsem s ním štastná. A jestli to nedokáže vy, tak... vážně nevím... jak to mezi náma dál bude."
"Ari," vydechne Niall.

"Uvidíme se ve středu, dobře? V 5 hodin v hale," řeknu jenom a vyjdu ze dveří.