ZAYN MALIK FAN FICTION

5. 9.

Stojím nervozně spolu s Ivonne, Derekem a Michelle u kina a čekám až přijdou ostatní. Ti tři se mezi sebou baví, a já se jenom pořád rozhlížím okolo jestli už nejdou ostatní. Pak je uvidím. Jsou tam všichni, až mě překvapuje že všude chodí spolu. Asi to bude semknutá parta. Jediná která mi vadí je Mandy. A jsem si jistá že vzájemné antipatie jsou vzjemné. A podle Dereka ji nikdo z jejich party nemá moc v lásce, ale je dobrá v shánění alkoholu a trávy, a je to taky tak trochu děvka. To slovo nemám ráda, ale jestli je to pravda... Po tom co se pozdravíme a koupíme lístky a nějaké to občerstvení si jdeme sednout do plného sálu. Je tam volných jenom několik míst. Pár upostřed, a pár úplně vepředu. Musíme se teda rozdělit. Louis, Derek, Ted a Vicky jdou doporostřed, a já, Ivonne, Michelle, Mandy, Flame a Zayn sedíme vepředu.

Ani nedýchám, když vidím že si Zayn sedá vedle mě. Na druhé straně mám Ivonne, a ta se jenom škodolibě usměje. Docela mě těší že Mandy nesedí vedle Zayna, ikdyž vidím její pohled. Řekla bych že je dost možná do Zayna zamilovaná, ale ten o ni nejspíš nejeví velký zájem, alespoň ne co se netýká sexu. Snažím se trochu sklidnit zatímco si dám kabelku na klín a v ruce ždímám ji v ruce. Trochu si povídám s Ivonne a Michelle, abych trochu odvedla svou pozornost, ale nedaří se mi to. Cítím Zaynovu kolínskou smíchanou s dýmem z cigaret, a občas zaslechnu nějaké slovo co prohodí s Flamem. Nechci aby poznal jak mě vyvádí z míry a čekám až konečně začne film. Když už se konečně objejí titulky, trochu mě odlehne a upřeně se dívám na plátno. Snažím se ignorovat jak občas cítím že se na mě Zayn dívá. Nebo se mi to možná zdá. Třeba se dívá na Ivonne, kdo ví. Nebo prostě jenom rád pozoruje lidi. Zdá se mi že film se hrozně táhne a v jednu chvíli položím svou hlavu na stranu a dotknu se tak Zaynova ramene.

"Promiň," zašeptám.
"V pohodě," podívá se na mě. V té tmě nedokážu rozpotnat jestli se usmívá, nebo ne, ale i tak zase se mi rozbuší srdce jako splašené, chvílemi mám strach aby mi nevyletělo z hrudě.

"Takže chcete ještě někam zajít?" zeptá se Flame zatímco si zapálí cigaretu po tom co film skončí.

"Asi ne, je už pozdě a musím se nahlásit ségře," řekne Ivonne.

"No fajn, ale ten koncert platí že jo?" řekne Louis.

"Jo, jasně, už se nemůžu dokčat," usměje se Ivonne.

"Ty teda nepůjdeš Ari?" podívá se na mě Vicky.

"Ještě nevím. Navíc, nemá zrovna na vyhazování, jsem šťastná že vůbec můžu být na vysoké,"řeknu.

"To není problém. Můžeš to mít zadarmo," řekne Flame.

"Vážně? Ale..."
"Kámoš mi dluží laskavost. No tak, příjmáš?" zasměje se lehce.

"Ehm," chystám se odmítnout když v tom můj pohled znova padne na Zayna který jenom skloní hlavu. "Tak jo," řeknu nakonec. "Půjdu."
"Skvělý," chytí mě Ivonne kolem ramen. Nechápu že jsem vážně souhlasila, ale je to další příležiost být se Zaynem, ikdyž je fakt že dokud s ním nebudu schopná mluvit ani dívat se na něj dýl než pět skekund, asi to moc nedává smysl. Ale už jsem souhlasila. Jenom to musím nějak zatajit před Liamem, což bude asi trcohu pronlém. Ale nakonec, možná není tak špatné zkusit některé věci které jsem ještě nikdy nezažila. Celou střední jsem trávila jenom doma, hlavně učením. Taky jsem se na školu dostala díky stipendiu, ale je pravda že pár zážitků by nemělo být nic špatného.

"Nemůžu uvěřit že tam fakt půjdeš," zasměje. se Ivonne.

"No... jo, asi jsem se nechala unést, prostě jsem chtěla..."
"Strávit další večer se Zaynem? Nebo poznat demonický hudbení styl?" sedne si na židli oproti mě.

"Já nevím proč. Prostě... já fakt nevím. Asi bych to měla odvolat," řeknu nejsitě.

"Ne to nedělej. Určitě se budeš dobře bavit, a možná Zayna poznáš z jiné stránky," řekne.

"Proč nemůžu být víc jako ty? Proč ho prostě neoslovím, a nezačnu s ním mluvit? Místo toho se mu pořád vyhíbám a přitom vyhledávám příležitosti ho vidět," zakroutím hlavou.

"Musíš si trochu víc věřit," přijde ke mě a stiskne mou ruku. "Jsi úžasná holka Ari. A jsem si jistá že Zayn to taky vidí. Ty jeho pohledy nejdou přehlédnout. Vsadím se že by byl šťastný, kdyby věděl jak se ti líbí."

"Jasně, nebo by mě vysmál, možná se mě pokusit dostat do postele jako Mandy, a pak mě odhodit," řeknu.

"Tohle nemůžeš vědět. Ty nejsi jako Mandy, ani jako já nebo Vicky nebo Liz... kdo ví možná že právě hledá někoho jako ty. Pořád ještě můžu zařídit aby jsme vyzvěděli jak moc se mu líbíš. Určitě strašně," řekne se smíchem.

"Nevím," zakroutím s úsměvem hlavou.

"Hele. Teď pojedeš za bráchou a trochu si odpočineš od celého Zayna Malika. A až se vrátíš, zapracujem na tom."
"Na čem?" řeknu zmateně.

"Na tom aby jste vy dva byli pár. Teda, jestli se z něho nevyklube opravdový hajzl, to musím ještě prověřit. Ale vidím na tobě, jaká jsi když jsi blízko něj. I na něm, věř mi. Tohle poznám. Víš že se mi už od začátku líbil, ale uvědomuju si že by jsme se k sobě nehodili a jsem přesvědčená že vy dva by jste mohli být opravdu spolu. Nechci tady mlet kraviny o lásce na první pohled, ale třeba na tom něco je. Chtěla bych abys byla opravdu šťastná."

"Děkuju," obejmu ji kártce. "Ale víš... nikdy jsem neměla kluka, nikdy jsem s žádným nedělala nic... víš... a on... byl určitě s desítkama holek"

"To je jedno, možná že ještě nenašel tu pravou," usměje.

"A ty myslíš že jsem to já," zachichotám se.

"Třeba jo," pokrčí rameny.

6. 9.

Sedím ve vlaku a přemýšlím covšechno mám Liamovi vlastně říct. Spousta věcí co se mi stala by ho znepokojila, a nechci ho zbytečně strašit. Vím jak moc velký strach o mě má a ikdyž mu nechci nic zatajovat, něco budu muset. Mám v uších sluchátka, ale ani na hudbu se nemůžu pořádně soustředit. Přemýšlím nad tím že si stáhnu nějaké písničky od té skupiny, abych na to byla připravená. V podstatně mi nevadí žádný žánr, ale jestli to bude moc drsné, asi si je příliš neoblíbím. Jenom doufám že se mi podaří přemluvit i Michelle, protože kromě Ivonne, Dereka a možná Vicky tam nikoho pořádně neznám.

"Ari!" zavolá Liam se smíchem když mě uvidí a hned napřáhne náruč.

"Liame," začnu se tak smát a pevně ho obejmu.

"Chyběla jsi mi," políbí mě do vlasů.

"Ty mě taky," usměju se dojatě.

"Změnila ses nějak za ten týden?" začal si mě prohlížet.

"Možná trochu," pokýnu. Jo bráško, byla jsem na párty a stýkám se s partou co miluje pití, rockouvou muziku a občas si zahulí.

"Tak pojď, už mám připravený oběd," dá mi ruku okolo ramen a já dám tu svou okolo jeho pasu.

Po výborném obědě, Liam je vážně skvělý kuchař, si sedneme na gauč a povídáme si, tak jako vždycky.

"Takže... opravdu se ti tam líbí," zeptá se mě.

"Jo, vážně," kývnu s úsměvem. "Hlavně jsem ráda že bydlím s Ivonne. A mám tam i Nialla, Sandru a... skamarádila jsem se s pár dalšíma lidma."
"Vážně? Jací jsou?" podívá se na mě, jakoby už něco věděl.

"No... jsou v pohodě. Teda... vážně přátelší," odkašlu si.

"Ari," dotkne se lehce mojí tváře. "Netajíš mi něco?
"Co? Ne. Jasně že ne," vydoluju ze sebe smích. "Neměj strach."
"Je mi jasné, že jsi vlastně už dospělá, a vím že ti nemůžu diktovat jak má vypadat tvůj život, ani už nežiješ tady, ale byl bych rád kdyby jsi se v ničem neunáhlovala a vždycky si všechno promyslela ano? A abys byla opatrná. Neodpustil bych si kdyby se ti cokoliv stalo."
"No tak bráško," vezmu jeho ruku. "Slibuju ti že si na sebe dám pozor. Vždycky jsem přece byla hodná ne? Je to to nejmíň čím tu můžu splatit co jsi pro mě udělal."
"Ari, nech toho. Udělal jsem jenom to co bylo mojí povinností," zakroutí hlavou.

"To není prada. Staral jsi se o mě. Snažil jsi se mi nahradit lásku našich rodičů, a zajistil jsi abych měla všechno co potřebuju. Tvrdě pracuješ a vzdal ses kvůli mě osobního života. Moc ti toho dlužím. Chci abys věděl že tě zbožňuju nejvíc na světě a jsi můj vzor. Obdivuju tě a vždycky budu při tobě. Jsi pr mě ten nejdůležitější."

"Pojď ke mě," obejme mě pevně.

7. 9.

Další den odpoledne se vracím zpátky do školy. Mám trochu výčitky že jsem mu toho tolik zatajila, ale asi je to tak lepší. Nechci ho vyděsit hned po první týdnu. Každý den si voláme a vždycky v jeho hlase slyším starost. Vím jak moc mu na mě záleží, po tom co máma s tátou odešli, zůstali jsme jenom my dva. Nemáme skoro žádnou rodinu, oba rodiče nemají sourozence a až na babičku co žije daleko nikoho další z rodiny neznáme. Museli jsme to zvládnout sami. Teda, spíš Liam. Já jsem byla vlastně ještě dítě. Za moc mu vděčím a myslím že nikdy mu nemůžu dostatečně poděkovat za všechno co mi obětoval a co mi dal.

"Tak jaká byla návštěva rodičů? Chyběli jste jim že?" zeptám se Ivonne po tom co se obejemem na přivítanou.

"Jo, jo, byli i slzy," řekne.

"Vážně," pousměju se.

"Jo, ani jsem to nečekala. Vždycky jsem z byla ta zlobivější, papulatější dcera. Ale když jsem sem přijela, uvědomuju si jak moc mi na nich vlastně záleží a že mi chybí, i ty zbytečné hádky," řekne jemně. "Tohle Sandře neříkej, Ani Niallovi," řekne důrazně.

"Spolehni se," zasměju se lehce.

"Musím si zanechat svou image," poupraví si triko.

"Liamovi jsem neřekla nic o tom kde jsem byla, ani s kým, ani jsem mu nic neřekla o Zaynovi, teda vlastně ani nemám důvod, ale i tak mám výčitky že mu věci zatajuju," přiznm.

"No tak, je to jenom pro jeho dobro. Někdy co oči nevidí, to srdce nebolí."
"Já nevím," skloním jsem hlavu. "Možná bych se na to měla vykašlat a nechodit na ten koncert."
"Ne, už jsi to slíbila. Tak to už nemůžeš vzít zpátky," dá si ruce v bok.

"Tak zkus přemluviti Michelle, cítila bych se alespoň trochu líp kdyby jste tam byli obě dvě," řeknu.

"Fajn, zkusím to. Myslím že ji přemluvím, zatlačím na ni i s Derekem, ten musí vědět jak na ni. Jsou dvojčata ne?" zasměje se lehce

"Víš že ikdyž jsem byla pryč odsud, pořád jsem musela na Zayna myslet. Vážně už začínám být zoufalá. Takhle jsem se nikdy necítila. Nemůžu říct že bych byla zamilovaná, nevím jak se to vlastně pozná. Navíc, jak bych mohla, prohodila jsem s ním možná deset slov," řeknu.

"To není tak málo, lepší než žádné," pokrčí rameny.

"Mluvím vážně," podívám se na ni. "Opravdu mám strach."
"Z čeho máš strach," vypadá trochu znepokojeně.

"Já ani nevím," sklopím zrak. "Ze všeho. Celé je to pro mě nové. Je to až bláznivé. Začínám dumat nad tím jestli se na vysokou chodím. Možná jsem si prostě měla najít nějakou práci a zůstat doma."
"No tak, nech toho," řekne otráveně. "Tohle už neříkej. Když už jsi jednou tady, nemůžeš to vzdát bez boje. Dostala jsi stipendium, to znamená že si někdo myslel že na to máš. A já taky."
"Díky," pousměju se. "Ale celé je to prostě na mě najednou moc."

"Ari, prosím, snaž se alespoň na chvíli přestat přemýšlet. Uvidíš, třeba se tak víc uvolníš a budeš se cítit líp. Navíc, musíš se pořádně připravit na koncert."
"Myslíš psychicky?" zeptám se jí.

"To taky," zasměje se. "Ale musíme ti vybrat oblečení, ve kterém zazáříš. Něco sexy, třeba nějakou krátkou sukni, ať odhlaíš svoje nohy."
"Víš že se narada oblíkám vyzývavě, není to nic pro mě," řeknu.

"Podívej. Jsem si jistá že Mandy tam bude vyoblíkaná aby přitáhla Zaynovu pozornost. Sice bude vypadat jak coura, ale co už naděláš s klučíčí myslí. A ty ji musíš zastínit jasné?"
"Jestli ho mám zaujmout, chci být sama sebou. Nebudu si na nic hrát," řeknu.

"Fajn, možná máš pravdu. Navíc, jsi mnohem krásnější než ona, takže můžeš mít na sobě i pytel od brambor," řekne.
"Asi si vezmu ty svoje červené šaty, nejsou moc krátké ani příliš vyzývavé, a něco přes ramena," řeknu.

"Dobře, to zní dobře. A věř mi. Jsem si jistá že nebudeš litovat že tam půjdeš."
"Snad máš pravdu," povzdechnu si.