ZAYN MALIK FAN FICTION

12. 9.

Je to tady. Nastal den koncertu. Ode dne co jsme se vrátila z domova, jsem Zayna viděla jenom dvakrát, a ani jednou se to mezi náma nijak nepohlo. Ale možná se to dnes změní. Musím Liamovi zalhat že mi není moc dobře a přijedu možná v neděli ráno. Půlku dne trávím přebíráním stkříne, a zkoušení různých kombinací, abych vypadala co nejlíp. Zkouším si i něco od Ivonne. Nikdy jsem se nějak zvlášť nezabývala modou, ani jak vypadám, ale dnes chci vypadat co neljlíp. Sice nevím jaké jsou vlastně šance že by se mohlo něco stát, mezi mnou a Zaynem, a ani nevím jestli vlastně chci aby se něco mezi náma stalo, ale i tak se snažím naladit se a užít si dnešní večer. Niall se Sandrou naštěstí odjeli někam na výlet, a alespoň jim nemusím lhát. Vím že nejsou rádi že se s nimi scházíme, ikdyž až na nejmenovanou výjimku jsou na nás všichni milí, a ikdyž holdují věcem, které já sama nemám v lásce, neznamená to že si nemůžeme občas vyjít. Nikdy jsem neměla moc kamarádů, ale teď jsem součást party, ikdyž přece jenom ještě pořád do ní úplně nezapamám, ale možná se musím trochu víc snažit. V šest nastoupíme do vlaku a jedeme na místo určení. Vím že minimálně tři z nich mají auto, ale asi jedem radši vlakem, kdyby se tam moc pilo. No, alespoň nějakou tu zodpovědnost v sobě mají. Jako na potvoru si sednu naproti Zayna, a zase se na mě dívá. Většinu cesty mluvím s Ivonne, ale všímám si že se na mě nedívá jenom Zayna, ale i ostatní kluci, teda alespoň Ted a Flame. I Mandy, ale ta... tak nějak s opovržením, ostatně jako obyčejně. V jednu chvíli mě napadá že ty šaty možná jsou trochu vyzývavé ale i když by se mi ty pohledy a letmé úsměvy neměli líbit, zvyšuje mi alespoň o něco sebevědomí. Michelle nakonec jde taky, za což jsem ráda, ikdyž vím že to Drakea a Ivonne stálo hodně přemlouvání. Po asi půlhodinové jízdě jsme na místě.

"Mám jít koupit nějaké pivo?" zeptá se Ted.

"Jo, půjdu s tebou," dá mu Louis ruku na rameno a spolu s nimi jde i Vicky.

"Koncert začíná za půl hodiny," řekne Derek. "Měli by jsme si pohnout aťchytnem dobré místa. Nemíním se mačkat v prostředku."
"No snad si s tím chlastem pohnou," dá Mandy ruku v bok a zase má v puse žvýkačku, hlasitě mlaská a vážně mi leze na nervy. Ještě ten její povýšený pohled

Všímám si jak se na mě Zayn pořád dívá a když se usměju, vidím i na jeho tváři drobný úsměv, nebo se mi to možná jenom zdálo. Udělá pár kroků směrem ke mě a mě buší srdce jako splašené a jenom se modlím ať nekoktám a nezačnu se celá třást, když v tom se smíchem vrátí Ted, Louis a Vicky.

"Tak můžeme jít," řekne Louis a vezme Zayna okolo ramen.

Koncert má začít za pár minut, a polovina lidí pijou nebo kouří, někteří se oblizují, někteří ječí, někteří se smějou, někteří všechno dohromady. Upřímně, nepřipadám si moc dobře, jenom já a Michelle nepijeme a ostatní do sebe ládují jedno pivo za druhým. Zdá se že nejvíc si dávají Flame, Mandy a Ted, ale Flame se u toho celou dobu směje, takže u něj mi to tak nevadí, ale vypadá to že Mandy se po alkoholu chová ještě víc jako štětka než normálně. Nerada používám takové slova, ale u ní to jinak nejde. Pořád se o Zayna otírá a snaží se ho svádět, když to nejde s ním, dělá to s někým jiným, i s neznánýma klukama. Je mi z ní docela zle. Ale z jedné strany ji možná i chápu, že se snaží Zayna zaujmout, třeba k němu i něco cítí, ale i přesto ji nemám ráda a myslím že ani nikdy nebudu.

Koncert je už v plném proudu a mám strach že snad ohluchnu. Kapela hraje na maximum, a k tomu ještě všichni křičí, skáčou a vráží do sebe. Asi jsem měla pravdu, že jsem sem neměla chodit. Vypadá to že se všichni dobře baví, ikdyž ve většině z nich burácí alkohol, možná i tráva, nebo něco tvrdšího. V jednu chvíli poprosím Michelle, jestli se mnou nepůjde na záchod. Prodřeme se davem, což samo o sobě byl výkon, a namíříme si to ke kabinkám.

"Počkám tady," stoupne si Michelle k nim a já s kývnutím otevřu dveře.

Po tom co vyjdu ven, se chceme s Michelle vrátit zpátky k ostatním, když v tom se před námi obejví několik kluků.

"Ahoj kočky," řekne jeden z nich.

"Nazdar, necháš nás prosím tě projít," vezme mě Michelle za ruku a chce je obejít, ale oni nám zatarasí cestu.

"Kam ten spěch? Všichni se dobře bavíme ne?" upije si další z nich z lahve. "Dáte si?"
"Ne, děkuju," řeknu tiše.

"Ty jsi sladká, jak se jmenuješ?" dotkne se mých vlasů a já uckunu.

"Do toho ti nic není debile, nech nás být," řekne Michelle.

"Ty seš ostrá, takové mám rád," řekne další z nich a začne ji osahávat.

Další tři se vrhnou na mě, ostatní dva jenom s úsměvem přihliží. Vypadá to že jsou dost opilí, a sotva se udrží na nohou.

Michelle toho kluka ze sebe setřese a snaží se pomoct i mě, ale ti ji jenom odstří na zem. Já se snažím dostat je ze sebe, prosím je, ale oni se jenom dál smějí a šmatrjaí svýma odpornýma rukama po mém těle a začínají líbat můj krk. Za žádnou cenu jim nedovolím aby mě políbili. Mám hrozný strach, a snažím se volat o pomoct stejně jako Michelle která se vrhne zpátky do davu aby přivedla pomoc. Strnou ze mě bundu a povalí mě se silou na zem když se snažím vyprostit. Já křičím a po tváři mi stékají slzy, nevím co se se mnou stane. Strašně se třesu a prosím je aby přestali. Oni se pořád smějou a opakují jak jsem krásná a abych se nebránila. Prostě ty věci co slizouni říkají ve filmech. Pak najednou slyším známé hlasy a po chvíli cítím jak je ze mě někdo sundá a když otevřu oči vidím že je Zayn, Louis, Derek a Flame mlátí. Jsou tam i Vicky, Michelle a Ivonne a vypadjí vyděšeně. Zayn je z nich nejagresivnější, taky myslím že nejmíň pil, tak má asi taky nejvíc energie, nepotácí se tak jako ostatní, a po chvíli už jsou všichni na zemi. Vidím krev a neustálé rány pěstí. Divím se že ještě nepřišla ochranka, že si toho nikdo z davu nevšiml ikdyž to bylo trochu dál a byl tam velký hluk, a že je tak snadno dostali k zemi když to bylo čtyři na šest. Já vstanu a Michelle s Ivonne mě rychle obejmou. Já se ještě pořád třesu a brečím. Vím že už je po všem, ale pořád leží přede mnou na zemi a já ještě stále cítím jak se mě dotýkali. Zayna museli Louis a Flame od jednoho z nich odtrnout, aby ho snad nezabil. Ten se celý udýchaný na mě podíval.

"Jsi v pořádku?" dotkne se mého ramene.

Já jenom kývnu, nezmůžu se na slova. Jsem pořád tak vyděšená, a jsem překvapená z toho jak něžně se mě dotýká.

"Přestaň plakat," utře mi jemně pár slz. "Už je to dobrý."
Já opět kývnu a snažím se usmát.

"Co by jsme měli udělat s těmato hajzlama," vrátí se Zayn zpátky a do jehnoho z nich znovu kopne.

"Asi by jsme měli jít pryč. Ať nemáme problémy," řekne Louis. "Nechci další problémy s fízlama."
"Přivedu ostatní, a půjdeme," dá mu Derek ruku na rameno.

"Půjdu s tebou," řekne Flame a odejdou hledat Liz, Teda a Mandy.

"Na, tady máš bundu," zvedne ji Michelle ze země a dá mi jí.

"Díky," řeknu roztřeseně.

"Je mi to tak líto Ari, vážně mě to mrzí," řekne Ivonne se slzami v očích.

"To nic," stisknu její ruku. "Za nic nemůžeš."
"Proč jste sem chodili sami? Někdo by šel s váma," řene Louis.

"Jo, já vím, ale nečekali jsme že se tohle stane. Teď jsem ráda že jsem šla, kdybych tady nebyla, pravděpodobně by to doapdlo hůř," řekne Michelle a dál mě drží.

Zayn se mě pořád dívá s bolestí v očích a vidím na něm že ho upřímně mrzí co se stalo. Nemůžu říct že mi to za to stálo, ale jsem ráda že se mě tak dotknul, teda... celé dny jsem snila jaké by to bylo, kdyby mě pohladil třeba jenom na sekundu. A teď to vím. Když to udělal, cítila jsem se v bezepčí, cítila jsem něhu a opravdovou starost.

"Vypadá to že Mandy je na mol, chce tady zůstat," řekne Derek když se vrátí, spolu s Liz.

"No tak ji tam nechme, poradí si," řekne Ted otráveně.

"Hele, neměli by jsme pro ni radši jít? Aby se jí něco nestalo," řekne Vicky znepokojeně.

"Tak fajn, ale budeš ji mít na starosti," vydechne Flame a vrátí se s Derekem zase zpátky.

Když ji dovedou, koncert už končí, a ikdyž někteří vypadají že v podstatě půlku koncertu zmeškali, já jsem jenom ráda že odsud konečně vypadnu. Ivonne a Michelle mě pořád drží, protože vidí v jakém jsem pořád stavu, a ostatní jdou vedle nás. Všichni jsou celkem potichu, až na Mandy, která cosi opilecky huláká. Ivonne jí řekne ať drží hubu a Mandy na ni vyjede, až ji musí zastavit Louis s Flamem. Vážně ji nesnáším. A vím že tenhle názor sdílí i ostatní.

Cesta vlakem mi přijde nekončná a jediné co mě uklidňuje je že jedeme pryč a brzo budu v posteli, v našem pokoji. Vidím Zaynův ustaraný pohled ale nemám sílu dívat se na něj, ani s ním mluvit. Chci si dát jenom sprchu a spát. Když vystoupíme, všichni až na Dereka, Michelle, mě a Ivonne jdou svou cestou ke svým domovům a my zbývající se chystáme na kolej. Alespoň že jsou dost střízliví na to abych je nemusela podpírat, nebo poslouchat nějaké opilecké výlevy. Chvíli nás ještě doprovází Zayn, protože bydlí jenom kousek od školy, ale když už se má vydat svou cestou, najednou se dotkne mého ramena.

"Můžeme si na chvíli promluvit," zeptá se mě a já se snažím zakrýt překvapení... a radost.

"Jo," kývnu a Ivonne mě s lehkým úsměvem pustí a spolu s Derekem a Michelle si sednou na nedalekou lavičku.

Já se Zaynem stojíme kousek od nich a já čekám co mi řekne.

"Víš... chci se ujistit že jsi opradu v pořádku. Vypadala jsi strašně vyděšeně. Já.. vážně jsem o tebe měl strach," řekne tiše.

"Opravdu?" podívám se na něj a on s polknutím kývne.

"Já vím co si o mě asi myslíš. Že jsem nějaký kretén, co tě sleduje jak úchyl, místo aby si s tebou promluvil," řekne.
"Ne to, ne. Nemyslím si to," řeknu.

"Já vím že jo," usměje se nejsitě. "Ale není to tebou. Já... těžko se mi s někým povídá, teda pokud to není Louis nebo Flame, ne že bych byl přímo stydlivý nebo tak, ale jsem dost uzavřený a nepouštím si jen tak někoho k tělu. Navíc, nikdy jsem nepoznal někoho jako ty."

"Jak někoho jako já," zeptám s tiše.

"Ty jsi.... já nevím. Všechny holky co znám jsou úplně jiné než ty. Neříkám že jsou všechny špatné, ale prostě ty jsi... výjimečná."
"Nejsem ničím výjimečná," zakroutím hlavou.

"Ale jsi, pro mě ano," řekne.

"Zayne... riskuju že budu znít trapně, ale chci ti to říct," naberu veškerou odvahu co mám. "Už od první chvíle, co jsem tě viděla na tom večírku první den tady... musím na tebe pořád myslet. J-já nevím čím to je. Tohle jsem nikdy k nikomu necítila. J-já myslím že... ne... ne zapomeň na to," pousměju se nejistě.

"Ne, klidně to dořekni. Věř mi, vím co myslíš. Cítím to stejně."
"Cítíš?" podívám se na něj nevěřícně.

"Jo," kývne. "Ale nevěděl jsem co mám dělat, aby jsi nemyslela že mám nějaké boční úmysly. Já... všechny moje známosti byli jenom chvilkové, většinou jenom na jednu noc. A nechci ti nijak ublížit. Teda.... já.... myslím že holka jako ty by měla být s někým lepším. Někým, já nevím, slusnějším, chytřejším, který má vyjasněnou minulost a dobrou pověst.
Já zůstanu mlčet.

"Vím co bych chtěl aby se mezi náma stalo, ale nechci nic urychlit, a chci si být jistý tím že to chceš taky," řekne.

"Dobře," pousměju se. "Můžeme na to jít pomalu. Já... nejsem v těchto ohledech moc zkušená, vlastně vůbec."

On se jenom usměje. "Já jsem v tomhle taky nový."

"V čem přesně?" zeptám se.

"V lásce?" řekne tiše, a tak trochu nejistě.

"Ty..." podívám se na něj.

"Řekli jsme si že na to půjdeme pomalu," vypadá nervozě, jakoby hned olitoval že to řekl. "Nechci tě vyděstit."
"Neděsíš mě," řeknu. "Ale asi by jsme se měli víc poznat, pořád toho o sobě moc nevíme. Ikdyž... myslím že tvoje city opětuju," ododlám se to říct.

On se na mě podívá s až dojatým úsměvem a nakloní se ke mě. Čekám že mě políbí, a já ucítim jeho rty na těch mých, tak jsem o tom snila, ale místo toho mě políbí na čelo. Vlastně jsem ráda že nevyužil situace, nečekala jsem to.

"Uvidíme se. Dobrou noc," dotkne se lehce mé ruky.

"Dobrou," usměju se a pozoruju ho jak odchází a ještě jednou se otáčí aby na mě krátce mávl. Pomyslím si že na zlobivého kluka, umí být opravdu něžný.

V tuhle chvíli jsem neskutečně šťastná, ikdyž i trochu zmatená. Ale hlavní věc je že už vím na čem jsem, ikdyž, pořád to musím brát s rezervou, a je mi jasné že se na druhý den nebudeme vodit po městě za ruce. Navíc, nevím jak bych to řekla Liamovi. Je mi jasné že by hned chtěl poznat a udělal mu výslech 3. stupně. Po chvíli co jenom s tupým úsměvem stojím na místě, na mě zavolá Derek a já jdu pomalu k nim

"Tak co?" zeptá se mě Ivonne s poututelným úsměvem.

"Nic," pokríčm rameny.

Ona se jenom chytne mojí ruky a celou cestou se na mě usmívá a kroutí hlavou. Je mi jasné že celou dobu poslouchala. Alespoň že Derek s Michelle nedělají nějaké komentáře. Až když uvivdím dveře od našeho pokoje a já se svalím na postel, mi všechno dochází. Tohle nebude lehké, ale vím že chci to. Chci se Zaynem být, ikdyž to v tuhe chvíli možná není to nejchytřejší rozhodnutí. Přece jenom, znám ho několik dní, spoustu věcí, vlastně skoro nic o něm nevím a staví se proti nám tolik okolností, lidí, ale třeba má Ivonne pravdu a potkali jsme se tu noc z nějakého důvodu.