ZAYN MALIK FAN FICTION

18. 9

Těch pár dní hrozně uběhlo a už nastal den našeho prvního rande se Zaynem. Mám se s ním sejít před školou v sedm večer. To je za půl hodiny a já jsem uzlíček nervů.

"Jak vypadám," zeptá se Ivonne už asi po padesáté.

"Skvěle, vážně úžasně," povzdechne si. "Sice to není můj styl, ale tobě to strašně sluší."

"Myslíš?" podívám se znovu do zrcadla. Máma na sobě květované světle modré šaty, s vlasy mi pomohla Ivonne a stejně tak s make-upem, nakonec jsem si vzala bílé balerínky a půjčila jsem si její kabelku, obyčejnou černou taštičku, co si dám přes rameno. A ještě si vezmu dlouhý bílý svetr, venku je ještě pořád poměrně teplo. Náušnice mám jenom drobné bílé perličky, a jako vždycky svůj nárhdelník od mámy. Vím že bych ho možná neměla všude nosit, aby mi ho někdo neukradl,ale cítím se tak rodičům tak nějak blíž, a upřímně už si ani nedokážu představit že bych bez něj vyšla ven, natož v tak důležitý večer. Řekla bych že vypadám docela dobře, podle Ivonne nádherně, ale pořád nejsem dost sebevědomá a mám vážně pochybnosti.

"Ari, podívej se na sebe," dotkne se Ivonne jemně mých ramenou. "Jsi překrásná. A Zayn z tebe ani na sekundu nesputstí oči, jasný?"
"Ale... já nevím, všechny holky kolem něho se oblíkají úplně jiank, vyzývavějěji, víc do jeho stylu. Prostě nechci před ním vypdat hloupě."

"No tak, právě proto se mu asi tak líbíš, že nejseš jako ostatní holky se kterýma byl. Musíš to brát jako svou přednost. Říkám ti že jsi vážně krásná, a že celý večer určitě dopadne úžasně. Říkala jsem ti že na tom koncertě se sblížíte a měla jsem pravdu, ikdyž vím že jsi si musela i vytrpět... tu věc," řekne nejistě. "Ale zachránili jsme tě. Hlavně teda Zayn. Pral se jako lev, jenom abych tě ochrnáil."
"Jo, to asi ano," pokývnu nesměle. "Budeš mě teda krýt že ano?"
"Jasně, neboj se, všechno je domluvené, Niall ani moje ségra nezjistí že jsi se Zaynem. O to se už postarám."
"Cítím se provinile že jim lžu, i Liamovi."
"Teď je to pro dobro věci. Hlavně měj u sebe telefon, kdyby se cokoliv stalo, a užij si to. Tohle je tvoje první opravdové rande, s klukem do kterého jsi zamilovaná."
"Jo," usměju se. "Děkuju," obejmu ji dlouze.

"Nemáš zač," taky se usměje. "Teď jsme prakticky sestry ne?
"Jo," zasměju se lehce. "Vždycky jsem chtěla mít sestru."

"Tak teď jednu máš," řekne nadšeně. "Tu nejlepší."

Má pravdu. Ikdyž se neznáme dlouho, mám ji vážně ráda, a záleží mi na ní. Myslím že časem si už budeme tak blízké, že budeme vážně jako sestry. Opravdu bych si to přála.

https://www.youtube.com/watch?v=jFg_8u87zT0

Už je čas. Ještě se rozloučím s Ivonne a s hlubokým nádechem vyjdu ze dveří koleje. Rozhlédnu se kolem a jenom v pozdálí slyším pár lidí, a nějaký slabý hluk z města, ale Zaya nevidím nikde. Najednou ho však uvidím přicházet směrem ke mě, vypadá jako vždycky dokonale, ve svojí kožené bundě, kterou na něm jednoduše miluju a s tím nejpřitažlivějším výrazem na světě. Možná bych čekala, tak jako většina lidí, že bude drsný a hrubý, ale mě připadá jiný. Cítím že je opravdu milý člověk, ikdyž se musíte k němu dostat, a moje náklonost k němu se prohlubuje každou vteřinou co jsem při něm. Srdce mi opět bije jako splašené zatímco ho pozoruju jak jde pomalým krokem ke mě.

"Ahoj," promluvím po chvíli, a doufám že v mém hlase nepozná jak jsem nerzovní.
"Ahoj," usměje se lehce. "Páni. Vypadáš vážně nádherně."
"Děkuju, ale nemusíš to říkat," dám si za ucho pramen vlasů.

"Ale musím," řekne a vezme mě za ruku.

Já se na něj podívám se zatajeným dechem a zdá se mi že váhá jestli mě má snad políbit. Nakonec mi dá lehkou pusu na tvář.

"Tak kam půjdeme?" zeptám se ho.

"Myslel jsem že by jsme si mohli zajít do malé restaurace tady poblíž. Není to nic mobl, ale nebývá tam moc lidí a tak nějak tuším že by se ti tam mohlo líbit," řekne.

"Dobře," pokývnu. "Nemůžu se dočkat."
"Fajn," usměje se Zayn ještě jednou a když vykročíme za bránu, pustí mou ruku. Trochu se tomu podivím, ale nedám radši nic znát. I přesto že víme co k sobě navzájem cítíme, chtěla jsem na to jít pomalu, a jsem ráda že to Zayn respektuje, ale na druhou stranu, nejradši bych tohle všechno prostě přeskočila a byla s ním, úplně. Cítit jeho rty na těch mých, procházet se ruku v ruce, dívát se na spolu na filmy, poslouchat oblíbenou hudbu toho druhého, společně si uvařit, jít na romantický výlet... Jo, jo... asi bych toho chtěla moc, vím že všechno přijde časem. Navíc, já jsem hodně nezkušená a Zayn není typický kluk z mého okolí. Nevím jak je možné že jsem do něj zamiovaná a to o něm skoro nic nevím, že mu tak moc věřím, ale pořád musím počítat s tím že se můžu zklamat. A to hodně. Ale i přes to riziko, do toho chci jít. Chci zjisit jestli to co cítím je pravé, a jestli i on to se mnou myslí opravdu vážně a nezahrává si se mnou.

"Tak jsme tady," zastavíme se po několika minutách před malou restaurací na kraji města. Vypadá vážně útulně a já mám z dnešního večera o něco lepší pocit. Vede mě dovnitř a zastavíme se až u zadního stolu, kde se usadíme a já se rozhlížím kolem.
"Je to tady vážné hezké," pousměju se. Líbí se mi výzdoba, prostředí, a zdá se mi že je tady i dobrá atomosféra.

"Věděl jsem že se ti tu bude líbit," řekne s lehkým smíchem. Jeho smích jsem ještě pořádně neslyšela, ale líbí se mi.

"Chodíváš sem často," zeptám se ho.

"Vlastně jsem tady byl jen jednou, otevřeli to tady nedávno," řekne a já kývnu.

Potom si objednáme nějaké jídlo a zatímco čekáme až nám ho čísník přinese, povídáme si.

"Takže ty pocházíš z Bradfordu?" upiju si vody.

"Jo, žil jsem tam až donedávna. V 17 jsem odešel sem. Žiju sám v bytě nedaleko odsud," řekne.

"Takže tví rodiče zůstali tam?" zeptám se.

"S mým otcem se nestýkám... ani nevím kde je, co je s ním. Naposledy jsem ho viděl když mi bylo snad pět. Skoro si na něj nepamatuju," sklopí zrak.

"To mě mrzí," řeknu.

"To je dobrý," zakroutí s lehkým úsměvem hlavou. "Už se tím netrápím. Matka zůstala v Bradofrdu, ale upřímně, nikdy jsme spolu moc nevycházeli. V současnosti spolu nemluvíme, poslední co vím je že se v létě popáté vdala. Na svatbu jsem nešel, neměl jsem už na to žaludek. Myslím že jsem jí tam ani nechyběl."

"To musí být těžké," řeknu tiše. "Nevím co bych dala za to kdybych mohla být se svou mámou a tátou... po tom co zemřeli se mi zhroutil celý svět. Pořád to bolí. Kdybych neměla svého bratra, nevím co by se mnou teď bylo."
"Tví rodiče... jsou mrtví?" zeptá se váhavě. "Myslel jsem že s nimi jenom nežiješ."
"Ano jsou," pokývnu. "Už to bude šest let."

"To je mi hrozně líto. Promiň jsem blbec, měl jsem si to uvědomit, jsem iditot," řekne otráveně.

"Ne, to ne, neříkám to někomu na potkání. Řekla jsem vám že žiju se svým bratrem, ale o rodičích jsem se nezmínila. Už mě unavují ty soucitné pohledy ostatních. Chci se hnout z místa."
"Chápu," kývne lehce. "Ten řetízek... co máš na krku? Dali ti ho rodiče?"
"Ano, jak to víš?" dotknu se jej.

"Jenom mě to teď napadlo, vím že ho máš neustále při sobě," pousměje se.

Já mu úsměv opětuju a chvilku nato nám přinesou naše jídlo. Je vážně velmi chutné, ale víc než jídlo si užívám Zaynovu společnost. Jsem ráda že už ví o mých rodičích, vždycky to nerada říkám nahlas, vždy to otevrírá staré rány. Ale cítím že Zaynovi můžu říct cokoliv. Každou minutou moje se moje city jenom prohlubují.

"Můžu se tě na něco zeptat," podívám se na něj nejistě v polovině večera.

"Jasně, ptej se," usměje se lehce.

"Jak to že je takový nepřístupný, rebelsky vypadající kluk tak milý a romantický?" zakroutím hlavou.

"Nejsem romantický," řekne. "Jenom jsem chtěl aby jsme prožili hezký večer. Víš... tohle pro mě není běžké. Neměl jsem moc vážných známostí, spíš jenom holky na jednu noc."
"Oh, jasně... umím si představit kolik dalších stojí v zástupu, například tvoje kamarádka."
"Koho tím myslíš?" podívá se na mě zmateně.

"Mandy," podívám se mu přímo do očí. "Vím že mezi vámi něco bylo."

Zayn vypadá překvapeně a trochu vyvedený z míry. "Nic k ní necítím. To ona za mnou vždycky dolízala."
"Ale... byli jste spolu. Tohle děláš s každou holkou co tě má ráda? Jenom si s nima pohráváš?" naberu odvahu říct mu svou pochybnost o tom že to se mnou myslí vážně.

"Ariadno, já... vím že nejsem dokonalý. Ani zdaleka. A nechci si hrát na někoho, kým nejsem. Asi nejsem zrovna prototyp prince na bílém koni, ale musíš mi věřit že to co cítím k tobě je upřímné. Probudila si ve mě něco, co ještě žádná jiná holka před tebou. To jak jsem ti říkal, že tenhle pocit, co mám v srdci, láska je pro mě něco nového, to je pravda. Než jsem tě poznal, nevěděl jsem co to vlastně láska je, jak ji člověk pozná. Vždycky jsem se lásky bál, a nehledal jsem žádný vážný vztah, proto, abych předešel zlomenému srdci, ale při tobě to nejde. Musím na tebe pořád myslet, když jsem při tobě, nedokážu z tebe spustit oči, ztrácím veškerou svou jistotu a připadám si jako ti chlápci z romantických filmů, které nenávidím. Chci tě poznat víc, chci s tebou být co nejvíc to jde, chci tě líbat, chci být s tebou ve všech ohledech, chci tě cítít při sobě... jestli tohle je láska, tak do toho. Nemůžu ti slíbit dokonalý bezstarsostný svět, ani ti možná nebudu dát všechno po čem toužíš, ale můžu tě ujistit že udělám cokoliv aby jsi mě milovala, tak jako já tebe."
Ztrácím dech, a cítím jak se chvěju. Vůbec jsem nečekala že mi tohle řekne. Vím že je upřímný, a že to co říká je pravda.

"J-já nevím co mám na to říct," sklopím s tichým hlasem zrak.

"Nemusíš říkat nic," řekne jemně. "Chápu jestli se teď zvedneš a odejdeš."
"Proč bych to měla udělat?" zeptám se ho.

"Zasloužíš si někoho lepšího. Někoho, kdo má dokonale naplánovaný život a je to ten typ kluka, který se chce brzo usadit, oženit se a mít kupu dětí, rodinný dům a psa. Jako z reklamy na perfektní rodinu. Někoho kdo tě udělá šťastnou, někoho... já nevím někoho kdo je pro tebe dost dobrý."
"Zayne," zakroutím hlavou nad jeho slovy. "Proč si myslíš že ty pro mě nejsi dost dobrý? To já.,.. to já se bojím že se nevyrovnám všem těm holkám se kterými jsi byl. Já... j-já jsem... prostě jenom holka z malého města, která nikde nebyla a nic nezkusila. Jsem prostě odlišná od jiných holek které jsi potkal."
"Máš pravdu, nejsi jako všechny ostatní s kterými jsem byl," pokývne. "Jsi ta nejsladší, nejkrásnější, ta nejúžasnější holka kterou jsem kdy potkal. Vím že jsem na to celé šel asi špatně, ale já... ty první dny jsem vůbec nevěděl co mám dělat. Pořád jsem si odmítal přiznat že to co k tobě cítím je láska, ale po tom koncertu, po tom jak jsem tě viděl vyděšenou, třást se, jak pláčeš, měl jsem chuť ty hazjly co tam byli zabít, a přiznal jsem si co pro mě znamenáš, a jsem odhlodlaný být s tebou a chránit tě, vždycky."
Já jenom s drobným úsměvem opět sklopím zrak.

"Zayne... já... k nikomu jsem nikdy necítila to co k tobě. Ani jsem na kluky nemyslela, jenom na školu a na to abych pomohla bráchovi a udělala svoje rodiče pyšné, ikdyž tady už nejsou. Nechodila jsem ven, nikdy jsem neměla ani moc přátel, a páteční večery jsem trávila při dobré knize nebo filmu... můj život byl obyčejný, a já myslela že možná až odejdu na vysokou, opustím svůj domov... tak možná zažiju něco nového... třeba i někoho potkám. Ale ani mě nenapadlo že se to stane tak brzo, a že to bude tak silné, tak unáhlené ale přitom správné. Já... opravdu bych chtěla být s tebou... a zkusit se unést svými city, poslouchat svoje srcdce. Pro jednou v mém životě."

Asi o hodinu později se vydáváme zpátky ke kampusu, a k mému zklamání mě nechytií za ruku. Jdeme prostě vedle sebe, občas někdo z nás něco řekne, a zdá se mi že je něco divné. Nevím, zdá se mi že mě chce snad políbit, ale nechce aby to bylo v nevhodnou dobu, nebo... prostě něco s ním je. Vím že bývá vůči ostatním odtažitý, a ani já nejsem zrovna typ co by toužil být středem pozornosti, a taky vím že na to jdeme pomalu, ikdyž to co mi řekl... ale přesto, stále toužím po tom aby mě chytil okolo pasu a vášnivě polbíl. Sním o tom cítit jeho rty, chci zjistit jestli je to vážně jak v těch romantických filmech. Už tak mi z něj srdce bije o sto šest, a věřím že kdyby mě obdařil svým něžným dotekem, podlomili by se mi kolena. Jsme už skoro u školy, když se najednou rozprší.

"Vypadá to že zmokneme," zasměju se lehce.

"Počkej, ukaž," sundá si najednou svou bundu a zatímco zrychlí krok, drží ji nad mou hlavou abych moc nepromokla.

"Začíná být zima," řeknu tiše zatímco se zvedne vítr.

"Za chvíli už budeme u školy, neboj," řekne a dál mě vede dopředu. Jednu ruku dá okolo mého pasu a já se snažím zakrýt úsměv který se mi objeví na tváři.

Pár minut na to se dostaneme až před brány školy.

"Díky... za dnešní večer a za budnu," podám mu ji s nesmělým úsměvem.

"Já děkuju," zahledí se mi do očí, a ikdyž lije jako z konve a já budu zřejmě promrzlá na kost, v tu chvíli vnímám jenom jeho uhrančivý pohled, který mě dokáže za každých okolnsotí naprosto vyvést z míry. Vidím jak se naše tváře blíží k sobě pořád víc a víc a cítím jeho zrychlený dech. Je to tady. Za chvíli zažiju svůj první polibek. Dá své ruce na moje boky a bunda mu spadne na zem. Ani si toho nevšímá. Cítím jak mi srdce bije jako splašené a naberu odvahu položit ruku na jeho hruď. Vidím jak se mu rapidně zvedá hrud dorprovázená zběsilým tlukotem jeho srdce a prohlíží si mé rozechvělé rty. Něžně se ke mě skloní a já zavřu oči přesně v okamžiku kdy se naše rty setkají. Bože, ten pocit je neuvěřitelný. Jeho rty jsou taksladké, a jemné, a cítím se jakobych se doslova ocitla v ráji. Je to až směšné. My dva, v dešti... Ale je to dokonalé. Nechci aby to přestalo. Zdá se mi skoro jakoby se čas zastavil a v tu chvíli existujeme jenom my dva. Polibek začal něžně, a ale tedď je to vášnivá extáze, která mi prochází celým tělem. Naše rty se nakonec oddělí, a on si opře svoje čelo o to moje. Jsem šťastná. Opravdu dokonale šťastná.

"Miluju tě," vydechne.

"Miluju tě," ochutnám ještě jednou jeho rty.